Rod Pernštejnů za přemyslovských a lucemburských králů

František Palacký ve svém pátém svazku Dějin vyzdvihuje Viléma z Pernštejna (1438-1521) jako výjimečnou postavu české historie. Jeho mladší současník Antonín Boček občas ztrácel invenci při psaní o Pernštejnech, zatímco Vincenc Brandl, spolehlivý vědec, se o tuto problematiku zajímal, avšak publikoval pouze jednu studii. V roce 1993 se konaly konference a výstava o Pernštejnech, po nichž následovaly publikace, včetně práce o Pernštejnech ve 13.-14. století a rozsáhlejšího díla Páni z Pernštejna (1999), které se zaměřuje na období 15. a 16. století, zejména na portrét Viléma. Autor předložené rozpravy zkoumá Pernštejny za posledních Přemyslovců a Lucemburků, přičemž jeho bádání začalo na konci 70. let 20. století. I když některé přípravné studie nemohly být publikovány, kniha Rod Pernštejnů za přemyslovských a lucemburských králů je podstatně rozšířena a kompozičně přepracována. Vytváří komplexní obraz rodu s erbem zubří hlavy, zkoumá jednotlivé predikáty a větve, vztah k náboženství a vojenským konfliktům, a zaměřuje se na rodová sídla a správu majetku na našem území.