Jewish Prague/Židovská Praha - anglicky

Město, které již více než sto let neexistuje, bylo jedním z nejstarších středisek židovského etnika v Evropě. Podle legendy sem Izraelité zamířili po zboření Jeruzalémského chrámu, aby se stalo jejich Matičkou Prahou. Od 16. století se z něj stalo židovské ghetto, které se v polovině 19. století proměnilo na pátou městskou čtvrť, známou jako Josefov, pojmenovanou na počest císaře Josefa II. Tato lokalita, ohraničená Vltavou a Starým Městem, zahrnovala pouze třicet ulic, dva plácky, jeden palác, stovky domků, synagogy a slavný hřbitov. Místo plné záhad a tajemství zažilo vzestupy i pády, čelilo pogromům, drancování, požárům a povodním. Místní obyvatelstvo opakovaně trpělo morem a bylo nuceno se vystěhovat, avšak náboženský život zde nikdy nepřestal. Na konci 19. století se Praha rozhodla pro „modernizaci“ a schválila umírněnější variantu asanačního plánu, což vedlo k demolici starobylého ghetta. S každým strženým domem však nenávratně mizela i podstatná část historie tohoto místa, prosyceného zvláštním kouzlem a esoterikou.