Podolí

Básnický debut pětadvacetiletého autora a hudebníka je zralým literárním počinem, umně komponovanou sbírkou, která v sobě nese osobní nasazení a životní autenticitu. Tématem, kolem kterého se knížka točí, je matčina blízkost a její smrt, samota, vyhnání z jinošského „zázemí“ a hledání domova. Autor se dotýká minulosti a ztraceného dětství, které se pod tlakem smrtelnosti ztrácí. Sbírka se stává básnickým svědectvím o iniciačním probouzení, které čtenář prochází s vědomím, že takový text může básník napsat jen jednou za život. Děje se tu střet mezi vytržením z dosavadního a proražením do nečekaných souřadnic života, kde se závažné potkává s banálním a intimní s otevřeností. Zbořil se vyhýbá prázdným lyrickým ornamentům a jazykové rafinovanosti; jeho výpověď je přímočará a místy prozaizovaná, často s prudkými zámlkami a pointami. Technika akvarelu, kdy se barevné skvrny jemně vpíjejí, vytváří souhru a napětí. V jeho verších je přítomna něha a existenciální chvění, symbolizované magickým obrazem „bazénu v Podolí“, metaforou ponoru a prenatálního plavání k mateřskému bezpečí.