Černá Hora

Sbírka veršů českého autora přináší poezii, která oslavuje toulky přírodou, cesty do hor a do míst, jež ještě dýchají svým přirozeným půvabem. V poezii Jakuba Šulce promlouvá především přírodní lyrika, která vykresluje reliéfy krajiny, nálady podzimu či břehy tůně, u níž člověk nachází prostor pro rozjímání. Básník s nebývalou něhou objevuje místa, kde "světlo zlátne mezi stromy", stezky vyšlapané divou zvěří či "truchlohru bezedných rašelin". Ve verších se ale ozývá i pocit smutku a osamění, odcizení a lhostejnost. A také láska, jakoby sevřená hradbou černých hor, které ovšem zároveň poskytují i ochranu a úkryt před mnohdy zdivočelým a šíleným světem, v němž "v našich duších cosi stůně".