Zpívající biochémie

Zpívající biochémie, básníkova pátá, Osudová, je protkána bolestivou zkušeností nemoci a osamělosti, přičemž se v ní odráží fascinace nevinnou smyslností dívenek, které provázejí básníkovo dílo. Skutečný básník si nevymýšlí, což platí i pro tuto sbírku, která transformuje spontánní gesta a výroky dospívajících dívenek na zlato metafory a poselství. Zaznívá zde i kontrast mezi mrazivým venkem a teplem v hlase, symbolizující vnitřní svět a krásu. Autor, který se v letech 1958–1960 zabýval alchymií, žije diogenovským způsobem, nezávislý na konzumním světě. Dvojí datování u básní ukazuje na rozmanitost jejich vzniku, některé vznikaly v krátkém čase, jiné po desetiletích. Veselský prokázal neobyčejnou trpělivost, čekal, až se jeho básnická biochémie rozvine. Přes fyzické strádání je jeho osud šťastný; proslul ještě před vydáním první knihy, ač byl nenáviděn pokrytci, našel si místo mezi lidmi, kteří oceňují ryzí poezii, a je milován dětmi, milenci, přáteli a čtenáři.