Viditelné popisy

Čtenář Toma Jonese se ocitá v nebezpečí, že si „srazí vaz vinou jistého popisu“, ale vypravěč jej ujistí, že tomu šťastně unikne. Autorky publikace popisy vždy četly se zalíbením, protože se jim stávaly „viditelnými“. Tato zkušenost je vedla k záměru přitáhnout pozornost k evokační schopnosti popisu a učinit jej „viditelnějším“ v literárněvědné interpretaci i školní výuce. Publikace usiluje o rehabilitaci popisu, který je v literárních analýzách často opomíjený a v čtenářské praxi podceňovaný. Děje se tak vlivem stereotypních hodnotových označení, jako je nudný popis oproti napínavému vyprávění nebo hendikepující statičnost popisu ve školním slohu. Kostru publikace tvoří kapitoly, které osvětlují popis z různých perspektiv, včetně stylistiky, naratologie a vizuálních studií. Poetika popisu, ilustrovaná analýzami klasické i současné prózy, se mění v estetiku, zaměřující se na podmínky a procesy čtenářského vnímání. V centru pozornosti jsou pojmy vizualita a vizualizace, jejichž výklad vytváří vazby k vizuálním uměním a potřebu chápat poetiku jako intermediální.