Čas, kdy nohy byly středobodem mého vesmíru (Cesta do Santiaga)

En savoir plus sur le livre

Je mnoho lidí, kteří se vydali na svou pouť do Santiaga. A pro mnohé to byl tak silný zážitek, že cítili potřebu se o něj podělit. Možná se ptáte, proč číst stále dokola stejné téma, o kterém je napsáno několik knih? Odpověď je jednoduchá. Protože každý na cestě vidí něco jiného. A přístup Liby k životu je natolik odlišný od všech, které znám, že stojí za to přečíst si její řádky, když už nemáte to štěstí a nemůžete si od ní nechat vyprávět. Neni bez zajímavosti jak putovala. Zatím, co při večerním odpočinku ostatní lidé v ubytovně seděli nad mapou a plánovali co bude zítra, kudy půjdou, kolik kilometrů musí ujít - Liba si pohodlně natáhla nohy a dopřávala si vychutnání přítomné chvíle. Byla tady a teď. Byla skutečně tam, kde byla. Putovala bez mapy, jen podle symbolů Cesty, vstříc novým zážitkům a každý den vítala jako úžasnou příležitost nechat se znovu překvapovat Životem a Cestou. Žila naplno přítomnost, nic jí neuniklo, A TO pak zapisovala. Neshromažďovala fakta. Zapisovala radost! A protože radosti není nikdy dost a zvláště v současné době někdy žalostne schází, proto si myslím, že byste po této knize měli sáhnout. Tak s chutí do toho, vydejte se na cestu a nechte se vést. A nebo si nechte aspoň vyprávět.