Král Šumavy: komunistický thriller

Král Šumavy (1959) je jedním z nejúspěšnějších českých filmů, jehož popularita je úzce spojena s jeho funkcí (de)formování historické paměti. Tento „film paměti“ hraje klíčovou roli v ideologickém obsahu a jeho recepce, sledovanost a divácký ohlas jsou důležité pro jeho paměťovou roli. První oddíl se zaměřuje na téma recepce, včetně fenoménu filmové hvězdy Jiřího Valy. Film byl realizován v době, kdy československá kinematografie čelila změnám v kulturní politice, což vedlo k jeho urychlené produkci jako prototypu „ideálního filmu“ v éře propagandy. Následující oddíl analyzuje kameru a hudbu, přičemž styl Josefa Illíka a hudba Miloše Vacka zaujaly dobové recenzenty. Analýza filmu jako systému vztahů využívá dvojí přístup: první kapitola aplikuje „bordwellovskou“ poetiku, zatímco druhá zkoumá myticko-rituální podstatu komunismu. Film lze interpretovat jako (re)verzi „mýtu o konci světa a jeho obrodě“ a jako průběh iniciačního rituálu. Poslední oddíl, „Filmy a dějiny na hranicích“, přináší historické kontexty a katalogizuje české „hraničářské filmy“, přičemž přibližuje vznik Pohraniční stráže a fenomén šumavských kurýrů.