Stanislavskij: Stanislavského objev herecké kreativity a jeho sociokulturní souvislosti

En savoir plus sur le livre

Tato studie se zaměřuje na Stanislavského pojetí herectví jako procesu tvoření, což je úzce spojeno s objevem lidské kreativity v moderní době. Stanislavskij (1863–1938) přetváří výkon v roli na tvorbu postavy a posouvá se od psaného textu k inscenaci, přičemž režisér se stává klíčovou postavou v divadle. Jako režisér a pedagog se Stanislavskij soustředí na rozvoj herecké kreativity, přičemž jeho metoda vede od slov dramatického textu k tomu, co tato slova skrývají. Odkryté cesty moderního divadla reflektují vývoj, který zosobňuje Karl Rokitansky s ideou „od zjevného k skrytému“, jež inspirovala i Freuda. Stanislavskij nenapsal knihu o „tvůrčím podvědomí“, ale v rámci svého „systému“ nabídl postupy, jak zapojit podvědomí do vědomé tvorby. Umělečtí revolucionáři, inspirovaní vědeckým pohledem na svět, se snažili demystifikovat podobné „iracionální zdroje tvorby“, přičemž se nacházeli v industriální fázi modernity. Stanislavského úsilí o spojení vědomého s nevědomým a techniky s poiesis je relevantní pro současné otázky týkající se individuální tvořivosti a týmových projektů. Jeho závěr života, poznamenaný nemocí a specifickými podmínkami umělecké činnosti v SSSR, ukazuje na souvislost mezi tvorbou a zápasem moderního člověka se smrtí.