Květy džungle

Za svých pobytů ve Vindhijském pohoří seznámil se Avasthí se životem Góndů, kmene sídlícího v bastarských džunglích. Přespával v jejich thánágudí, chodil s nimi na lov a sedal u ohňů ghótulů, poslouchal vyprávění o starých časech, hrdinných činech, o démonkách a skřítcích, o nešťastných láskách, zlých tygrech a Angličanech. Účastnil se obřadů a obětí, svateb i pohřbů, zakončovaných pitkou, tancem a zpěvem. Avasthímu se podařilo neobyčejně šťastně zachytit jak kouzlo divoké přírody, tak ono zvláštní prolínání minulých dějů s přítomností v iracionální představivosti primitivního člověka. Góndové neznají jen květy džungle, ale i její trny, netráví čas jenom tancem, zpěvem a popíjením lándy, nýbrž hledají bobule a kořínky v době sucha, drkotají zuby v promáčených chýších v době dešťů. City těchto lidí, na jejichž svět shlíží i hnědá pleť s opovržením, jsou přesto blízké modernímu člověku: důvěrně zná konflikty podobné střetnutí Mahuiny věrné lásky s umíněností Sulaka, strachujícího se pout manželství...