Konec soužití Čechů a Němců v Československu

Ani 60 let nedokázalo zacelit bolesti a pocity křivdy způsobené nejhorším konfliktem v dějinách lidstva. Stín druhé světové války a jejích následků zůstává v Evropě trvalou připomínkou chronického pocitu nespravedlnosti, pramenícího z neochoty vyslechnout pravdu druhého. Česko-německé vztahy nejsou výjimkou; otázky spojené s odsunem německé menšiny z Československa jsou klíčovým bodem bilaterálních kontaktů. Tato problematika, zviditelňovaná silnou sudetoněmeckou reprezentací a snahou o revizi Benešových dekretů, rezonuje v Evropě a negativně ovlivňuje vzájemné soužití, stejně jako kredit České republiky. V reakci na neobjektivní hlasy se brněnské Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK) spojilo s evropským poslancem Hynkem Fajmonem a oslovilo přední akademické odborníky, aby vypracovali nezkreslený obraz poválečného vývoje česko-německých vztahů na základě historických faktů. Konference pořádaná CDK a Ústavem pro soudobé dějiny Akademie věd ČR 18. dubna 2005 se zaměřila na 60. výročí konce druhé světové války a zkoumala konec soužití Čechů a Němců v Československu.