Rozumí české ženy vlastní h_storii?

Tato kritická studie spojuje kritickou epistemologii s existenciální ontologií a zkoumá příběh české političky a feministky Milady Horákové. Na základě historických dokumentů a jejích posledních slov před popravou ukazuje zásadní proměny, které nastaly po roce 1948 v českém ženském hnutí a společnosti vlivem totalitární praxe. Dále se zaměřuje na dopady těchto změn na ženský aktivismus a genderový diskurs po roce 1989. Studie se snaží doložit, že popravou Milady Horákové a likvidací prvorepublikového feminismu skončil západní evropský feminismus, a že obnovené formy ženského aktivismu po roce 1989 zůstaly ve stínu technokratického a politicky stranického feminismu. V kontextu osudu Horákové a likvidace ženského hnutí poukazuje na mýty, které podporují sebedestruktivní politické stranictví a potlačují jedinečnost ženského já. Studie vyzývá k opuštění teorie genderu, která se stala součástí revizionistických pohledů na komunistický režim, a nabízí nový pohled na ženské hnutí a naši minulost. Doprovázejí ji barevné olejové obrazy a pastely Ivy Vodrážkové z jejího undergroundového období v 70. a 80. letech 20. století.