Kavčí hory

En savoir plus sur le livre

Někteří zaměstnanci televize se vracejí domů auty, aby se vyhnuli pozornosti v MHD, jiní se mačkají v autobusech. Z těch, které znám, jediný Karel chodí pěšky. Prochází kolem Kavčích hor a města, které se mu rozprostírá pod nohama. Cesta vedoucí k Vltavě je lemována činžáky a vilami. Karel většinou mlčí, jako poutník. Na cestě domů se zastaví pro cigarety a pak vyvenčí psa. Nepůsobí jako člověk osvobozený od pracovních starostí; jeho pozornost se probouzí až s událostmi, které vnímá jako básně. Na rozdíl ode mě neprovokuje situace, aby vyvolal spontánní reakce. Jeho bezprostřednost je pro něj cizí, což naznačuje svými verši. Karel je klidnější a odvážnější, nebojí se všednosti světa a lidí. Jako básnický deníkář zaznamenává, co se děje a jací lidé jsou, aniž by cítil potřebu něco iniciovat. Sleduje kulturní a diskuzní pořady, které mě nudí, a pomalu jezdí krajinou ve svém obytném voze, jistý si svým cílem. Karel nejí maso na protest proti místním diktátorům a oligarchům. Ví, že tím nic nezmění, ale mění tím sám sebe, i když jen na chvíli. Zítra půjde fandit na hokej a u stánku si dá buřta.