Dcery pouště

Andrej Platonov (1899—1951) patří k nejosobitějším sovětským autorům, pro jehož tvorbu je příznačná nesmírná konkrétnost i filozofičnost, dějovost i hloubavost. Jeho hlavní zájem se soustřeďoval na prosté lidi. Hrdiny povídek a novel jsou strojvůdci, chudí rolníci, poutníci, řadovívojáci, udření starci a děti, které předčasně zestárly. Jsou vždy neopakovatelní, žijí srdcem, to je také zřejmě důvod jejich nekonečného putování a hledání. Platonov byl velkým znalcem života, zobrazoval člověka v těžkých podmínkách jeho existence, v mezních situacích, do nichž se promítaly základní problémy doby. Svazek přináší průřez jeho prozaickým odkazem. Základ tvoří dvě novely s pouštní tematikou — Dcery pouště a orientální báj Džan, básnické podobenství o nezdolnosti člověka, rozsáhlejší historická próza Jepifaňské splavy a satira Město Gradov. Další povídky představí Platonova inženýra, jeho technicky přesné a břitké viděni moderního světa i jeho válečné zkušenosti.