O princezně Mirandolině

Básnické zpracování klasického pohádkového příběhu o princezně Mirandolině vzniklo jako výraz vděčnosti evangelického faráře Jana Rubíka za záchranu jeho života, přičemž verše byly psány přímo ve vězení, v uranových hlubinách Tmavého dolu ve Rtyni v Podkrkonoší. První zápisy vznikaly na cigaretových papírkách a byly určeny pouze spoluvězňům. Rubík se zamýšlí nad náročností pohádek, přičemž se rozhoduje, že jeho dílo spíše připomíná romanci, i když se mu zdá příliš dlouhé. Vzpomíná na táborovou estrádu, kde se vyprávěla hrůzostrašná pohádka o princezně, která se z lásky zavraždila. Tento příběh mu utkvěl v paměti a inspiroval ho k vlastnímu psaní. Život v táboře byl monotónní a okolí často drsné, což se odráželo i v jeho duši. Aby si zpříjemnil dny, začal psát verše, i když většinou špatné. Motiv princezny a její tragédie ho nakonec přiměly k tomu, aby se do psaní pustil s chutí. Kritiku nepřijímá, neboť dílo napsal pro Martina a pro ty, kteří si chtějí zpříjemnit chvíle poslechem jeho veršů, a také trochu pro sebe.