Povídky gruzínských klasiků minulého století podávají živý obraz života staré Gruzie od romantického vyprávění o sociálním bezpráví (Daniel Čonkadze "Suramská pevnost"), přes kritiku společnosti a společenských jevů (Ilia Čavčavadze"To že je člověk", "Pod šibenicí") až k líčení mohutných davových scén boje lidu s utiskovateli (Alexandre Kazbegi "Chevisberi Goča").
