Tomáš Kybal Livres

Dobrácký bručoun komisař Maigret, mohutný muž se svižnou myslí a břitkým úsudkem, řeší poslední případy před vytouženým odchodem do důchodu. Ještě v Paříži překvapivě odhalí vůdce bandy polských zabijáků a poslední den své služby pak málem sedne na lep falešné prostitutce. Jenže i když se pak chce poprvé v životě oddat odpočinku a nicnedělání na Azurovém pobřeží, zločin ho dostihne v luxusním hotelu; jindy se zase cestou do Anglie připlete k vraždě na opačném konci Francie a v opačném klimatu, když nad kanálem La Manche běsní bouře. A v posledních dvou povídkách si pro něho „zákazníci“ dokonce neomaleně dojdou až na venkov k Loiře, kde by rád poklidně trávil penzi zahradničením a rybařením. (www.pitaval.cz) Obsahuje těchto 6 povídek: Zabiják Stan Hotel Severní hvězda Bouře nad kanálem La Manche Pochybný pan Owen Notář ze Châteauneuf Slečna Berthe a její milenec Jedná se o dvojjazyčné vydání - česky a francouzsky.

Autobiografický román líčí Cavannovy zkušenosti z druhé světové války: kapitulaci Francie a následnou německou okupaci severu země, exodus velké části obyvatelstva, černý obchod. Vypravěč odjíždí na nucené práce do Berlína, kde se setkává s Ukrajinkou Marií, jež se stane jeho velkou láskou. Během osvobozování Německa se oba přesouvají do Štětína, ale zajmou je sovětští vojáci. Oba s hrůzou sledují hromadné popravy německých civilistů. Vypravěč s Marií ztratí kontakt a poté stráví několik týdnů jejím bezvýsledným hledáním. Závěrečné svědectví o masovém přesunu nacistických pohlavárů na Západ zní děsivě... Za vzpomínkovou knihu na poválečné období Les Ruskoffs (Rusáci) obdržel literární cenu Interrallié.

Sborník obsahuje dvě hry belgického dramatika Michela de Ghelderode - Slečna Jairová a Barabáš.

Dva romány vyprávějí odlišně laděné příběhy člověka, který se ocitl v mezní situaci. Černé kouzlo (1983) je sarkastickým autoportrétem antihrdiny, jehož jediným programem je odcizení a sebezničení. Příběh je zároveň kritikou francouzského měšťáctví v době alžírské války. Barbarská svatba (1985, Goncourtova cena) je otřesným příběhem beznadějné vášně syna k matce, která jej odmítá, protože je plodem jejího brutálního znásilnění v mládí. Čtyřicetiletý autor vypráví strhujícím, expresivním způsobem, který si vynucuje účast a dotýká se citů čtenáře.

Od posledního vyšetřování případu kapitána Victora Costy jako by se do úřadoven kriminálky nechvalně známého 93. departementu navrátil klid. Jeho čím dál tím více stmelený tým si ho nicméně neužije dlouho. V krátké době po sobě dojde k popravě tří místních drogových šéfů, a tím se Costův tým ocitne doslova ve válce. Balíky kokainu a hašiše ukryté v bytech zastrašených důchodců, tajné bojůvky rekrutované v boxerském klubu financovaném městskou radnicí, náměstek starostky umučený ve svém bytě. Costa stojí proti nemilosrdným zabijákům. Kdo jsou ale praví původci toho krveprolití, které brzy zachvátí celé město?

Autorka o sobě a své knize prohlásila: Jsem z Butare ve Rwandě. V koloniální době jej Belgičané nazývali Astrida. Abych přežila hon na Tutsie od dubna do července 1994, naučila jsem se lhát o své totožnosti a cestovat z místa na místo. V červnu 1994 jsem přijela do Francie. Má první sbírka povídek se jmenuje Ejo. V kinyarwandštině, mém rodném jazyce, znamená „ejo“ „včera“, ale také „zítra“. Ejo je sbírka povídek, jejichž hrdinky jsou ženy ve víru nedávné rwandské historie, snažící se silou úpornosti překonat své nejisté postavení.

Podtitul: Sedm století rodu Sedm století dlouhá historie rodu Habsburků - habsburští panovníci a jejich úloha v mezinárodní politice. Autor si vytýčil těžký úkol: zmapovat historii rodu Habsburků od úplného počátku ve 12. století až do období po rozpadu habsburské monarchie v roce 1918. Postupně rozebírá historický význam jednotlivých habsburských panovníků z hlediska specifiky jejich vládnutí i jejich role na mezinárodní politické scéně své doby. Větší prostor autor vymezuje osvícenským vládcům 18. století a také postavě císaře Františka Josefa I., u něhož uvádí i podrobnosti ze soukromého života jeho i jeho rodiny. Historie rodu je zmapována až do období po první světové válce. Posledním zmiňovaným Habsburkem je arcivévoda Otto Habsburský, který se stal obhájcem sjednocené Evropy a poslancem Evropského parlamentu.

Ce matin-là, Amadis Dudu rata l'autobus. Or, non seulement ce contretemps ne compromit en rien sa journée, mais il l'engagea au contraire dans une série d'aventures bien extraordinaires, où se trouvaient mêlées toutes sortes de personnes au milieu desquelles il n'allait du reste pas tarder, lui Dudu, à se perdre ; mais cela n'était pas gênant du tout, au contraire. Inutile d'ajouter que rien dans cette histoire ne concerne l'automne, ni Pékin. Le livre de Boris Vian est très drôle et out à fait déchirant. À l'image de son auteur, lequel ne trouva le succès qu'après sa mort.

Již téměř jedno století se badatelé a historici snaží rozluštit, kdo se skrývá pod tímto záhadným pseudonymem? Kdo byl Fulcanelli, alchymista a autor knih Tajemství katedrál a Příbytky filosofů? Vyšetřování vraždy v kostele a podivného úmrtí zasvěcence vrhne detektiva Ari Mackenzieho do esoterických tajemství minulého století. Dokáže rozluštit zapeklité vztahy mezi zasvěcenci do tajných nauk? Bývalý velitel tajných služeb se nechá zatáhnout do neznámého prostředí mnohem víc, než by si přál. Vyřešit nejen vraždy, ale i rozplést vztahy mezi zasvěcenci ovšem něco stojí.

Kurýr na jih (1929, přel. Tomáš Kybal): Román o osudu letce Bernise a ztroskotání jeho lásky ke Genevivě. Hlavní dějovou linkou románu je přerod Bernise, jeho vztah k létání a úvahy nad otázkami po smyslu lidské existence a odpovědnosti. Noční let (1931, přeložil Jiří Konůpek): Za svého bohatého života dělal Antoine de Saint-Exupéry také ředitele malého letiště. A právě odtud zřejmě pochází inspirace k románu Noční let. Příběh o muži, který prosazuje létání v noci, často bez ohledu na bezpečí pilotů, má zvláštně smutnou atmosféru. Nechybí ani vyznání lásky k létání a obdiv k práci pilotů. Tragický příběh protknutý tesknou náladou není stejně jako Kurýr na jih nebo Citadela snadným a odpočinkovým čtením třeba do vlaku. Ale jsou večery, ve kterých Saint-Exupéryho humanismus rozhodně potěší.