Jan Zahradníček Ordre des livres

Nová pravidla fotbalu platná od 1. 7. 2022. K vydání připravila Pravidlová komise FAČR pod vedením předsedy Jiřího Kureše.

První vydání vzájemné korespondence Františka Hrubína a Jana Zahradníčka edičně připravené Janem a Zdenou Wiendlovými. Zahrnuje všechny dostupné dopisy obou básníků (celkem 97), z nichž první byl napsán v květnu 1937 a poslední v prosinci 1950, tedy půl roku před Zahradníčkovým zatčením a odsouzením ve vykonstruovaném politickém procesu. Kniha je jedinečným dokumentem o přátelství obou básníků i o genezi a vzájemné reflexi jejich poetik – v dopisech nalezneme mj. řadu dokladů k některým Hrubínovým a Zahradníčkovým sbírkám a zejména osobité komentáře k soudobé literární, kulturní i společenské situaci, již oba autoři vnímali především v průběhu války ve vzácném uměleckém souladu.

Verše, které napsal Jan Zahradníček ve vězení na Mírově (a posléze v Leopoldově) koncem 50. let 20. století. Editor a komentář Jan Wiendl

Strach z lezení působil na známého neurologa a psychiatra jako koření života. Copak si člověk musí od sebe nechat všechno líbit? Nemůže být silnější než strach? V horách dostávají myšlenky volný průběh a vlastně není žádné větší podstatné rozhodnutí v mém životě, které bych tam neučinil. Veškeré zážitky, za které jsme horám a stěnám a horským hřbetům vděčni, se podle Frankla svážejí a ukládají jako životní úroda do stodol, kde jsou chráněny před pomíjivostí. Hluboké myšlenky k horolezectví jsou doplněny působivými snímky Jana Zahradníčka.

Zbigniewa Herberta a Jana Zahradníčka přes všechny myslitelné rozdíly spojuje přímo „spřízněnost volbou“, již představuje schopnost seizmického vnímání světa v ohrožení, a to –⁠ lze-li to tak říci z první ruky. Ohrožení čím? Kým? Totalitou, totalitním myšlením? Odkud se ale totalita vzala? Ve světě, v člověku? Poezii Herberta ani Zahradníčka nelze redukovat jen na pouhou odpověď na politickou situaci jejich doby ani ji v podobném smyslu ploše aktualizovat. Řeč jejich veršů míří na rozdíl od „černé pěny“ propagandy přímo k metafyzické podstatě rozpínajícího se zla. Vrací jazyku jeho věrnost realitě právě ve svém prorockém volání, které nepozbylo nic ze své platnosti a naléhavosti ani v blátě postmoderní, a v našem případě také posttotalitní „oblevy“.

Předkládaná kniha obsahuje 250 dopisů, které Jan Zahradníček napsal z vězení své ženě Marii. Vypovídají o zápase víry s beznadějí, vůle s rezignací, mísí se v nich prožitky, dojmy, sny, nálady. Dočítáme se o zoufalství člověka, který byl násilně vzdálen od svých blízkých, mezi řádky tušíme drama básníka, který musí své básně potajmu zaznamenávat nebo uchovávat v paměti. Je to však v prvé řadě příběh lásky, již nedokázalo oslabit ani devět let odloučení. To vše činí z těchto dopisů jedinečný celek, který se bezpochyby zařadí mezi nejobdivovanější korespondenční soubory v dějinách českého písemnictví.

Výbor z celoživotní tvorby jednoho z největších českých básníků Jana Zahradníčka, jenž byl současně prakticky jediným, kdo si zachoval mravní integritu, nepodlehl poválečnému levičáckému běsnění a v samém zárodku – jak je ostatně výsostným úkolem pravého básníka – vytušil a odsoudil nástup stalinismu, jehož zločinnému systému nakonec sám padl za oběť.

První vydání vzájemné korespondence Františka Halase a Jana Zahradníčka. Kniha zahrnuje všechny dostupné dopisy obou básníků (celkem 143 korespondenčních jednotek), z nichž první byl napsán v dubnu 1930 a poslední v listopadu 1949. Představuje jedinečný dokument o přátelství obou básníků i o genezi jejich poetik – v dopisech nalezneme mj. řadu zajímavých dokladů k některým Halasovým a Zahradníčkovým sbírkám stejně jako komentáře k časopisecky publikovaným básnickým textům. Oba přátelé navíc štědře glosují osudy svých uměleckých druhů a souputníků. Dopisy zároveň dokumentuji na pozadí významných historických zvratů unikátní vztah dvou umělců, z nichž jeden byl přední osobnosti českého levicového hnuti a druhý hluboce věřícím katolíkem. Text korespondence je doplněn bohatým poznámkovým aparátem a rejstříkem. Editoři Jan Wiendl a Jan Komárek.

Svazek obsahuje v chronologickém uspořádání všechny básnické sbírky Jana Zahradníčka (stranou zůstaly pouze nezařazené juvenilie, básně z pozůstalosti a překlady). Těžištěm naší edice je věcná interpretace Zahradníčkovy poezie: editoři připojili k jednotlivým sbírkám podrobné vysvětlivky, jimiž dešifrují básníkovy umělecké obrazy - tímto postupem nalézají především dva výrazné inspirační zdroje, totiž reálie původního moravského zemědělského venkova a imaginativní, filozofickou, morální a ideovou inspiraci v textu Bible. Edice a komentář Jitka Bednářová a Mojmír Trávníček.