Čapek byl filosof. Značná část jeho sloupků má přímo filosofické náměty, téměř všechna jeho prozaická i dramatická díla se zamýšlejí přímo nad problémy gnoseologickými a nad zákonitostmi společenského vývoje. Čapek jako kouzelník dokázal převtělovat abstraktní myšlenky do konkrétního uměleckého tvaru. Josef Branžovský si neklade za cíl hodnotit Čapkovu osobnost z hlediska literárně historického nebo literárně vědního, pokouší se z marx-leninského hlediska postihnout hlavně zákonitosti jeho tvorby z hlediska ideového a filosofického.
