Její druhá próza Přítomný čas věcí minulých (1969) sleduje zdánlivě klidné, bezdětné manželství, ale ústřední manželská dvojice nepředstavuje hrdiny příběhu, jeho protagonistou je čas. Kniha je totiž úvahou nad časovou platností doby, výroků a myšlenek.
Příběh malého slovenského města, poznamenaného minulostí Slovenského státu, hrabivostí, servilitou, katolicicmem, antisemitismem, jež se skládají ve fašismus nezaměnitelné slovenské podoby. A je to zároveň příběh hrdiny, který se jeho přilnavé mazlavosti nedokázal pořádně vzepřít. Zpráva o návratu bratří Steinů, které má město na svědomí, uvede do pohybu staré, hluboko zasuté a zdánlivě zapomenuté strachy, a také dá ožít hrdinově naději ve spravedlnost.