Jan Lukas Livres

Kniha fotografií a portrétů známých osobností i neznámých lidí své doby od jednoho z nejlepších českých fotografů 20. století.

Další svazek v řadě fotografických monografií "Fototorst". Jan Lukas (* 1915) žije od roku 1966 v New Yorku. Patří k průkopníkům moderní české fotografie a filmu. Ve třicátých letech pracoval pro evropské magazíny, včetně legendárního Lilliputu. Jeho dnes již klasické dílo čítá celkem 25 knih. Živé, bezprostřední záběry a dynamika skladby Lukasových fotografických alb byly vzorem jeho současníkům i následovníkům. Významný je zejména jeho Pražský deník 1938-1965, obrazové svědectví o zkáze demokracie a nástupu dvou totalitních režimů v jeho vlasti. I v exilu zůstal Lukas věrný svému krédu "Dívat se a zachovat to, co mě zajímá, doufaje, že existuje mnoho dalších, které to také zajímá." Přítomná monografie zachycuje jeho tvorbu vznikající po dobu celých šedesáti let minulého století.

Fotografie Jana Lukase s vlastními doprovodnými texty. Publikace obsahuje souběžný anglický text.

Bylo jednou osm štěňat, jedno menší než druhé. Všech osm se jich vešlo do bedny v koutě. Když chtělo některé z nich zaštěkat, div se přitom nemuselo opřít o zeď, aby neupadlo. Kdo ta štěňata viděl, myslel si, že jsou ještě hloupá a ničemu nerozumějí. Jenomže to právě ne, ta štěňátka nebyla hloupá ani trochu, každé z nich umělo ledacos, a všechna dohromady uměla abecedu. Ne celou, to se rozumí, jenom kousek — protože jméno každého z nich začínalo jedním písmenem ze začátku abecedy. Písmeno A měl na začátku jména ten nejsilnější z nich, Argus, B měl Baryk, C Cita, D Dalík, E Esta, F Flok, G měla Golda a H měl bíle a černě strakatý Hasan. Když se ta štěňata postavila do řady, malá psí abeceda byla hotová. Argus byl první a Hasan poslední. Ale s tím Hasanem, s tím bylo trápení!

o nejlepší z průřezu šesti dekádami tvorby Jana Lukase (1915-2006), tvůrce pětadvaceti samostatných alb, autora Pražského deníku 1938-1965 a The Islanders. Bilance jedné z nejdůležitějších osobností mezinárodní fotografické scény, klasika české školy, řazeného vedle Františka Drtikola, Josefa Sudka, Jaroslava Rösslera nebo Jaromíra Funka. Exilem stvrzená zkušenost s převáděním osudu ve vědomí, magické ohlédnutí fotografa vedeného zásadou: "Realita je natolik zajímavá, že nic k ní už nechci dodat, jen zaznamenat jsem ji vždycky chtěl."