Jaroslav Putík Ordre des livres (chronologique)

Kniha zápisků, postřehů, aforismů, úvah a sentencí významného českého prozaika Jaroslava Putíka (* 1923), autora románů Smrtelná neděle, Brána blažených, Muž s břitvou, Volný let voliérou a Plyšový pes svým charakterem navazuje na jeho knihu Bláznův polštář z roku 2003. Je rozdělena do několika oddílů a má v mnohém charakter bilanční. Ale zdaleka nejen to: Putík se projevuje jako bystrý pozorovatel každodennosti, sečtělý glosátor nadčasových i dějinných témat, literatury, kultury i současné politiky. Jeho kniha je střízlivě skeptická, někdy hořká, často i sarkastická. Ani v drobných literárních útvarech Putík nezapře, že je výrazným českým spisovatelem, který cítí živou účast se světem, který jej obklopuje.

Čtyřiadvacet psychologických povídek, v nichž autor provází své hrdiny nečekanými životními situacemi. Protagonisté těchto malých povídek z různého času i prostředí procházejí nevýznamnými i mezními příhodami a střety se všemi tragikomickými nejistotami doby. Je nám servírován výsměch i pochopení, vzlety i dopady. Autor ví, o čem píše, jeho pozorovací schopnosti jsou vynikající, jeho vyjadřování pregnantní.

Ve své nové knize Bláznův polštář předkládá Jaroslav Putík (1923) krátké zápisky a výpisky, vznikající od 50. let až do současnosti. Ironický glosátor s citem pro absurditu všedních situací tu shromáždil pestrou kolekci lidských (i zvířecích) dramat, groteskních minipříběhů, anekdotických historek, aforismů a bonmotů. Vlastním autorovým textem prostupuje útržkovitý čtenářský deník, výmluvný důkaz Putíkova vytříbeného čtenářského vkusu.

Deníkově stylizované záznamy z období let 1968 - 1989. V první a dosud nepublikované části Odchod ze Zámku zachycuje autor přelomové období, v němž byly pohřbeny naděje pražského jara 68. Druhá část Odysea po česku je věnována po všech stránkách utlumeným letům normalizace.

Román je meditativním esejem o pomíjivosti života a marnosti psaní i čtení knih, humoristickým a ironickým příběhem dvou stárnoucích mužů.

Příběh chlapce z hornického pohraničí, který prožívá pubertu na konci první republiky, za okupace prochází těžkou zkouškou v německém koncentračním táboře a po válce se stává představitelem dělnické mládeže mezi pražskými vysokoškoláky. Román je plný hořkosti a ironie příznačné pro část generace, která vztoupila do života plná nadějí v prvních poválečných letech.Dalším vývojem jsou zbavováni iluzí a sráženi na kolena tvrdou skutečností.

Deníkové zápisy českého spisovatele Jaroslava Putíka z let 1971 až 1989 vznikaly spontánně a bez předem vytčeného záměru. Čtenáři se tak dostává do rukou autentické a zároveň literárně mimořádně zdařilé svědectví o celém období tzv. normalizace.