Juraj Jordán Dovala Livres

Ticho je pre unavené duše, ale aj pre každého, kto chce ísť po autentickej duchovnej ceste. Pozýva ľudí, ktorí doposiaľ nemali odvahu vstúpiť do dialógu so sebou samým, s rôznymi kultúrnymi či teologickými tradíciami a najmä váhali nadviazať dialóg s Bohom. Človek v Tichu nájde podobenstvá a meditácie, úsmevné príhody i mysticko-kontemplatívne zastavenia, ktoré mu pomôžu prekonať niektoré úskalia spirituálneho rastu, vnesú do srdca pokoj, upriamia pozornosť na blahodárne ticho, ako aj pomôžu prehĺbiť kresťanské duchovné nazeranie.

Předkládám tuto knížku modliteb v dobré víře, že bude sloužit nejen společenství při liturgiích a různých setkáních, ale také jednotlivcům k osobnímu rozjímání a meditaci. Každá upřímná modlitba je jako studánka, občerství tělo , otevře duši a rozjasní ducha. Při správném zaměření naší mysli a srdce nás povznese do nebeských výšin. A modlitba je také jako paprsek slunce, kam dopadne, tam rozjasní prostor a prosvětlí jej. Vytváří palouček důvěry a smíření pro živý a nepřetržitý dotek Ducha Svatého - Ducha lásky, moudrosti a krásy.

Dovalova drsná rozprávka je situovaná do Stredoveku a hlavný hrdina sa volá Vanemes. A práve on, v tomto príbehu opúšťa svoje rodné mesto a stáva sa tulákom.Kráča po ceste za odpovedou na otázku-Kto som? Na svojich ceste dostáva prezývku Kôrkar a prestáva byť už Vanemesom. Kôrkar sa začne zaoberať zložitejšou otázkou ako Vanemes, a to: ,,Načo žijem?´´ A za prapodivných okolností dochádza k záveru,že žije preto, aby zmenil svet. Ale tu sa ale objaví celkom závažný problém,a to:,,Ako vlastne zmeniť ten svet.´´ Tretia Dovalova kniha by sa najlepšie dala opísať ľudovým príslovím : ,,Cieľom cesty je cesta sama.´´ A na túto múdrosť prichádza aj sám Kôrkar....

Román o nedávno minulé době, dílo, jímž se premiérově pouští na půdu beletrie, psaný formou realistického generačního románu. Ústředním hrdinou románu je Jozef Haman, chlapec vyrůstající v průměrné rodině uprostřed normalizačního bezčasí, avšak s intuitivním smyslem rozpoznat bezpáteřnost systému. Ocitá se záhy v partě podobně smýšlejících mladých rebelů, kteří odpor k totalitnímu režimu vyjadřují obdivem k rockové hudbě. Jozef se jako mladá „mánička“ dostává do problémů, setkává se s lidmi z okraje společnosti před sametovou revolucí, ale situace se příliš nemění ani po ní, neboť odlišnost je v očích majority podezřelá asi v každém společenském systému. V závěru knihy jsme svědky jeho nesnadného vnitřního přerodu.

Podtitul: O svatých věcech vážně i nevážně Pankáč v kostele je kniha podobenství a parabol, které jiskří humorem a jdou na dřeň jako skalpel chirurga. Pobaví i pohladí a zároveň zatřesou vžitými myšlenkovými stereotypy v oblasti víry i mezilidských vztahů. Bůh je taky ateista Rozmlouvají dva kněží a první povídá: „Člověče, před pár dny jsem během modlitby přišel na velice důležitou věc – že Bůh je taky ateista.“ „Jak to?“ podivil se jeho kolega a v očích mu bylo patrné zděšení. „Že někteří lidé v Boha nevěří, to chápu, ale ty myslíš, že on nevěří sám v sebe?“ „Ale kdepak. On věří sám v sebe. Ale nevěří ve všechny ty představy o něm, které jsme si vytvořili my lidé.“

Spiritualita všedního dne Kniha nabízí jednoduché náměty k tomu, jak žít spiritualitu všedního dne. Předložené meditace lze praktikovat na ulici, v práci, v rodině, při jízdě autem – zkrátka všude tam, kde se běžně vyskytujeme. Jsou protříbené letitou praxí a mnohokrát vyzkoušené. Chtějí nás naučit žít s Bohem uprostřed nároků běžného života: ztišit se a vnímat Boží přítomnost, ale též sebe i lidi kolem; učit se žasnout, děkovat a radovat se v Bohu, ale i bojovat se svými vášněmi, usilovat o pokoj srdce. Pomohou nám co nejčastěji přicházet k prameni veškerého života, jímž je Bůh sám.