Zatímco Zeman se ve svém filmu vůbec nezabývá technickými detaily svého pravěkého světa, cestu časem bere jako samozřejmost, Obručev má snahu vše vysvětlit přirozeným způsobem, a tak dává vzniknout ohromné dutině uvnitř země. On i čtenář vědí, že je to naprostý nesmysl, ale když už spolu začali hrát tuto hru, je třeba ji dohrát až do konce. Protože do této dutiny, osvětlené žhavým zemským jádrem, pronikal život z povrchu planety, setkáváme se s vymřelou čtvrtohorní, třetihorní i druhohorní faunou. To je vlastně jádrem i posláním celé knihy – seznámit čtenáře s předvěkým životem. Děje se tak pomocí šesti dosti schematických postav, každá má jinou odbornost a v knize má i jiný úkol. Poučení je čtenáři podáváno v malých dávkách, zato nepřetržitě, a to nejen z oboru paleontologie, ale i geologie, takže se lze dovědět leccos o geologickém složení krajiny, ale hlavně o vulkanické činnosti. Speciálně pyroklastické mračno je popsáno věrohodně, až člověka mrazí... 4. vydání, v Albatrosu 3. vydání.
