Jana Engelbrechtová Livres

Podtitul: Velká kronika evropského Severu Adam Brémský je pokládán za jednoho z nejvýznamnějších německých středověkých kronikářů (* před 1050, † okolo 1080–1085). Byl to vzdělaný středověký učenec a literát, který dokázal pracovat se staršími prameny i čerpat z vlastních poznatků a vytvořil dílo cenné pro svoji mimořádnou literární hodnotu a neopominutelné pro studium nejranějších dějin literatury střední a severní Evropy. Zvláštní význam mají zprávy o dějinách a geografii i severního Německa, Dánska a dalších skandinávských zemí, či o misiích k severským i slovanským národům a podmaňování jejich území ve jménu šíření křesťanství.

W. Elsschot je považován za jednoho z největších vlámských spisovatelů 20. století. Přestože český překlad jeho novely Kaas (Sýr) z r. 1933 byl vůbec prvním překladem do cizího jazyka, není dnes Elsschot u českých čtenářů příliš známý.

Kdo byla svatá Radegunda? Jméno této světice nese ve Francii nejméně sedmnáct vesnic a městeček a padesát kostelů. Úcta k této obdivuhodné ženě – princezně, zajatkyni, královně, manželce i mnišce, zázračné léčitelce a přímluvkyni – je nejživější v Poitiers. V tomto francouzském městě založila klášter a v něm strávila i zbytek života. Kostely jí zasvěcené najdeme v Německu, Anglii, Itálii či Belgii. O Radegundě ( 587) máme poměrně dost informací od jejích současníků a přátel. Za zmínku stojí básník a biskup v Poitiers Venantius Fortunatus ( 609), řeholnice Baudonivie ( po r. 614) nebo biskup a historik Řehoř z Tours ( 594), jenž se o ní zmiňuje ve své Kronice Franků. Pět set let poté napíše svůj text o Radegundě tourský arcibiskup Hildebert z Lavardinu ( 1133) a v moderní době – roku 1887 – daruje zlatou, drahokamy vykládanou královskou korunu na její sochu v kostele v Poitiers papež Lev XIII. ( 1903). Publikace medievistky Jany Engelbrechtové přináší první český překlad Radegundiných životopisů, několika básní Venantia Fortunata a komplexní informace o její osobnosti, inspirativním životním příběhu i posmrtné úctě.