Villon n'a pas tant renouvelé la forme de la poésie de son époque que la façon de traiter les thèmes poétiques hérités de la culture médiévale, qu'il connaît parfaitement, et qu'il anime de sa propre personnalité.
"Poésies de Charles d'Orléans" de Charles d'Orléans. Prince connu surtout pour ses œuvres poétiques écrites lors de sa longue captivité anglaise (1394-1465).
Nesmrtelná francouzská poezie. Charles d’Orléans (1394–1465) byl nazýván „posledním truvérem“. Jeho doménou byly balady, ronda a virelai, do nichž ukládal své pocity radosti z krásy, své okouzlení přírodou, svou pokornou lásku k ženě, své vzpomínky na domov a zejména své pocity zadostiučinění a štěstí z přesně vycizelovaných výrazů a půvabných obrazů. Konec svého bohatého života strávil na svém zámku v Blois, kde měl to štěstí, že mohl žít s poezií a v poezii. Pořádal soutěže básnických kolegů na dané téma, kterých se účastnil i jeho mladý kolega Villon, a díky tomu vznikla a byla uchována Villonova balada Já u pramene jsem a žízní hynu.