Věra Tydlitátová Livres

Monografie se zabývá různými aspekty, zejména však symbolickými, antropologickými a religionistickými, starověkých opevnění a bran na Předním východě, zejména v biblických textech Starého zákona. Tato studie je jedinečná nejen v rámci České republiky, ale též ve světovém kontextu, neboť se nezaměřuje primárně na archeologické či architektonické aspekty starověkých předovýchodních fortifikací, ale věnuje pozornost jejich významu jako viditelnému vyjádření přechodu mezi různými duchovními úrovněmi. Zvláštní oddíl je věnován problému kontinuity, tedy otázce, nakolik jsou myšlenkové vzorce promítnuté do struktur fortifikace aktuální i v následujících epochách, ve středověku i v novověku až po současnou dobu a umělecké projevy, v nichž se prastará symbolika obrany a přechodu objevuje sice v nové podobě, ale v archetypálním významu.

Stručné uvedení hlavních myšlenkových pozic, jak se váží k jednotlivým dějinným etapám Izraele. Přepracovaná verze samizdatového vydání, doplněná o eseje V. Tydlitátové.

Religionistická studie o významu stromů ve starozákonní době.

Monografie „Zvířata v hebrejské bibli a židovské tradici“ se zabývá zvířecím světem v klasických textech judaismu a v tradici od starověku až po současnost. Základním biblickým textem, který definuje vztah mezi člověkem a zvířaty, je v knize Genesis od Stvořitele deklarované pověření vládnout nad celým stvořením. V dlouhé historii Evropy bylo toto poslání interpretováno jako právo využívat přírodu a těžit z ní. Hebrejská bible vypráví příběhy, netvoří ucelenou doktrínu o povaze zvířat. Najdeme v ní mnoho nařízení a zákonů o rituálním používání zvířat, ale málo spekulací, přesto lze vyčíst apel na laskavé zacházení s živými tvory. Ten je ještě výraznější v traktátech Talmudu a v dalších autoritativních textech. Různé proudy současného judaismu v reakci na environmentální krizi též rozvíjejí biblickou bioetiku a přinášejí nové výklady tradičních textů. Hledání souladu mezi rituálními příkazy Tóry a etikou v 21. století je velkou výzvou a inspirací pro současný judaismus i pro křesťanské interpretace starozákonních pasáží.

Obratník Jednorožce je prozatím jedinou básnickou sbírkou autorky, která se považuje za racionální pisatelku odborné prózy, nikoliv za básnířku. Básně z Obratníku jednorožce jsou pokusem vyjádřit takové věci, které buď nelze, nebo není příjemné psát prózou, které není dobré vyslovit přímo a které se blíží výtvarnému projevu. Častým motivem je krajina, nostalgie, vzpomínky, stesk, hněv, ale také touha po cestách a odezva na zážitky z výprav, které autorka, vášnivá cestovatelka, podnikla. Objevují se i reminiscence na klasickou literaturu, na dějiny, mýty a obrazy, jde o krátké básně, výjimkou je cyklus Amida na sněhu, která je variací na jednu z hlavních židovských modliteb. Tato modlitba zvaná Amida, nebo Osmnáct požehnáni (Šmone esre) je součástí každodenní liturgie.

Monografie se zabývá židovskou starověkou koncepcí světa, kosmu a místem člověka ve světě jednak s ohledem na biblické zdroje, jednak na prameny deuterokanonické a pseudoepigrafní. Vychází ze znění Hebrejské bible, dále z literárního odkazu deuterokanonické tradice, mystické tradice pozdní antiky, zejména z Knih Henochových a z racionalismu Babylónského talmudu. Publikace představuje židovskou kosmologii v její proměnlivosti a v jejím dialogu s okolními starověkými kulturami, zaměřuje se na unikátní metodu odborné diskuse a argumentaci starověkých učenců. Pisatelé Hebrejské bible vedli polemiku s babylónskou astronomií, ale zároveň přirozeně těžili z jejího přínosu. V publikacích věnujících se biblické kosmologii obecně převládá názor, že tento babylónský model Židé respektovali po celou dobu formování kánonu, ne-li až do středověku. Ve skutečnosti byl tento archaický model židovskými intelektuály postupně korigován hlavně pod vlivem helénistické, alexandrijské vědy, která již uvažovala o realističtějším názoru na velikost, a tvar Země a na povahu nebeských těles. V době kanonizace Proroků a zvláště pak Spisů již židovští učenci znali tyto řecké koncepty a diskutovali o nich. Obrazoborecké zaujetí židovských učenců a odmítání božské povahy nebeských těles korespondovalo s materialistickými teoriemi řeckých matematiků a fyziků, elitní učenci z obou kultur odmítali mytologické výklady vzniku a povahy vesmíru.

Nejstarší epos světa Gilgameš - zrcadlí svět sumerských a babylónských duchovních tradic v oblasti starověkého Bábelu. S bezpříkladným myšlenkovým ponorem a vysoce politickým jazykem vynáší anonymní mezopotamský dramatik nejzákladnější otázky smyslu lidského života uprostřed světa mámeného údajnými božskými silami a trýzněného intrikami nenasytných vladařů. Epos osvětluje možnosti pravého pozemšťanství -- navzdory všem zlomům a katastrofám. Jeho existenciální odkaz umožňují nejen paralely v klasické kultuře řecké a indické, ale především v hebrejském světě Bible.

"The Book of Monelle" was the result of Schwob's intense emotional suffering over the loss of his love, a "girl of the streets" named Louise, whom he had befriended in 1891 and who succumbed to tuberculosis two years later. Transforming her into the innocent prophet of destruction, Monelle, Schwob tells the stories of her various sisters: girls succumbing to disillusionment, caught between the misleading world of childlike fantasy and the bitter world of reality.

Monografie analyzuje ruský a proruský antisemitismus v druhé dekádě jednadvacátého století.

Výzkum antisemitismu není jen reflexí jedné staré zášti. Víme-li, že skrze antisemitismus dochází k promítání vlastních negativních charakterových vlastností na podobiznu „Žida“, pak analýzou této podobizny můžeme zpětně odhalit to, co si naši předkové i současníci přáli ukrýt, spálit a pohřbít. Reflexe antisemitismu tak poskytuje širší kontext pro pochopení pozadí historických událostí či motivů konkrétních aktérů. Publikace autorského kolektivu Katedry blízkovýchodních studií a Katedry historických věd ZČU v Plzni mapuje nejstarší kořeny protižidovské nenávisti, rasové ideologie a honby za „čistotou krve.“ V dalších kapitolách pak tato kniha poukazuje na úlohu antisemitismu v revolučních proměnách Francie 19. století a problematizuje představu o antisemitismu jakožto „iracionální zášti nevzdělanců“. V českém kontextu se pak autoři ptají, zda lze i v České republice nalézt doklady o spolupráci islamismu s neonacismem. Knihu uzavírá unikátní svědectví pamětnice, která měla možnost poznat každodenní důsledky antisemitismu během druhé světové války a poválečného období.

Publikace Autorita v Hebrejské bibli a v židovské tradici, která navazuje na řadu předchozích monografií věnovaných různým fenoménům v Bibli a jejich interpretacím, nevypráví kompletní historii nebo chronologii tradičních příběhů patriarchů, proroků, soudců, králů, kněžstva a učenců. Historie je zde pouze jako jakousi kostrou, na níž lze jednotlivé fenomény spojené s mocí a autoritou názorně představit. Tato monografie záměrně odsouvá na okraj prvoplánové interpretace absolutní boží vlády a zaměřuje se na méně zkoumané aspekty pozemské, tedy společenské, náboženské a politické moci, jak je vidí pisatelé a čtenáři Hebrejské bible a tradenti ústní Tóry. Bible jako autoritativní text byla mocným impulsem pro společenské procesy. Stejně jako mocní, kteří nacházeli v Písmu oporu pro svou vládu a pevně danou společenskou hierarchii, čerpali z biblického textu inspiraci i ti, kdo se proti mocenské svévoli bouřili a argumentovali svědomím a strachem z Boha. Napětí přítomné v tradovaných dějinách Izraele, totiž konflikty mezi mocí kněžstva, aristokracie a králů a na druhé straně duchovní autoritou proroků i vzdělaných laiků se přenášelo do pozdějších staletí v dynamickém vytyčování hranic mocenské svévoli. Toto potýkání se s pokusy mocných o násilné nastolení tyranie se táhne dějinami Západu a díky Bibli je položeno v základech moderní společnosti.

Sborník z konference na téma součaný antisemitismu konané na Západočeské univerzitě v Plzni Centrem blízkovýchodních studií.

Publikace se zabývá soudobými projevy antisemitismu a analyzuje jejich verbální stránku. Čtivě napsaná kniha kladoucí celou řadu znepokojivých otázek je určena odborné i laické veřejnosti

Monografie představuje projevy antisemitismu v České republice v období od roku 1989 do konce roku 2012. Jde o období obnovení svobodné společnosti a demokracie, zároveň jde o dobu masivního rozšíření internetu a možností globálních informačních sítí. Internet dramaticky přispěl šíření informací, ale také pomohl oživit archaické předsudky a šířit nenávist a totalitní ideologie. Navíc jim umožnil vstoupit do oficiální politiky. Příklad antisemitismu ukazuje, jak tento fenomén mění paradigma společnosti a stává se přijímaným názorem a eticky přijatelnou normou v postmoderní relativizaci hodnot. Étos "sametové revoluce" se během funkčního období prezidenta Václava Klause postupně proměnil v "novou normalizaci". Ukazuje se také, jak se postupně proměňuje hodnocení československé a české historie během výměny generací. Spolu se vzestupen nových technologií antisemitismus nejen že nevymizel, ale podobně jako i jiné sociální patologie nalezl nové příležitosti ke svému šíření.