Vlasta Svobodová Livres

Pět holek, které dobře znáte, věrné kamarádky do smrti smrťoucí. Se tentokrát rozhodly, že pojedou do moravských lesů vítat jaro, o kterém Báře vyprávěl strýc Jožin ze Zlína. Rozjely se tam o Velikonocích. Autobusem a samy. Bohužel strýc Jožin musel narychlo odjet do Francie a holky odvezl ke svému dědečkovi do Chřibských lesů. Byl to bývalý myslivec a bydlel se svou babičkou v bývalé staré myslivně. Tak trochu o samotě. Místo vítání jara však holky chtěly chytit zloděje, který ukradl dědečkovi vzácné králíky. Podařilo se. A tam v tom lesem vonícím kraji při dobré chvilce u táboráku jim Erika řekla, že se stěhuje se svými rodiči do Anglie. Bylo to k pláči. Jenže svět se zmenšil. Z Anglie do Prahy je to letadlem jen skok. Takže se loučily i neloučily. Řekly si nashledanou. I my se s nimi loučíme. Snad zase někdy nashledanou.

Jaký byl pocit pražských dětí, když přijely do Sobotínek v Jeseníkách, aby tu u Jarči Koudelové strávily celé tři týdny prázdnin? Byly nadšené. Zahrada, ovce, slepice, králíci i veliký a chlupatý černý Čert. A lesy plné jahod a hub. Když se jednou vydaly na jahody, zaslechly výstřely. Pytláci. Polekaly se a utíkaly pryč. Při cestě do kopce nejmladší Petr uklouzl a kutálel se dolů. Zastavil se až u hromady velikých kamenů a stalo se, že tam objevil zbraně. Pytláckou skrýš. Hanuš tam ztratil svoji oblíbenou čepici, kšiltovku. A právě ta čepice přivedla na stopu policii a za pomoci dětí se podařilo celou bandu pytláků chytit

Zvířata a kluk namalovaní na zdi obživnou a vydají se do světa. Dostanou se na pouť, kde si vydělají peníze, přespí u smutného malíře, nakrmí je hodná babička a konečně najdou kluka, který je nakreslil. Budoucnost pro ně představuje cirkus.

Odborná publikace zaměřená na výskyt, diagnostiku, terapii a prevenci nejdůležitějších parazitálních onemocnění malých zvířat.

Kniha je druhým výběrem skutečných příběhů z časopisu Napsáno životem. Začtěte se opět do poutavých životních příběhů mnoha žen i mužů, ve kterých se může najít každý z nás. Život někdy neběží jen podle našich přání. Avšak tomu, kdo neztrácí naději, se nakonec většinou dostává spravedlivé odměny.

Soubor sedmnácti povídek obsahuje příběhy, které byly v průběhu tří let publikovány v časopise Napsáno životem. Každý z nich vychází ze skutečnosti, kterou autorka dokonale literárně zpracovala. Přečtěte si o problémech, které tíží dnešní ženy (v několika případech se vám budou "zpovídat" i muži). Je to vyprávění o osudech lidí, kteří žijí okolo nás.

Zdeněk Straka byl od malička smolař. Drobný, hubený, bojácný a ke všemu dyslektik. Takové děti bývají terčem posměchu a šikany. Jen Marjánka, jeho věrná kamarádka a jednička ve třídě, nad ním držela ochranou ruku. Z otloukánka však vyrostl štíhlý a pohyblivý kluk, který závodil ve společenských tancích a se svojí partnerkou v kategorii do patnácti let se stal mistrem republiky. Přesto byl dál tím pronásledovaným outseidrem. Tehdy se vzbouřil proti sobě a sám sobě přísahal, že už nikdy brečet nebude, že se postaví proti těm, kdo mu ubližovali. K dovršení jeho nepovedeného života ve škole si zlomil na školním výletě nohu a lékaři mu řekli, že jako tanečník profesionál nemůže počítat s tím, že by soutěžil. Když ležel v nemocnici, přemýšlel o svém osudu. Jeho taneční partnerka si našla nového tanečníka, jeho sen o kariéře v tancování se zhroutil. Tehdy se postavil proti svému osudu podruhé. Věřte nebo ne, za pomoci Marjánky a svého dřívějšího úhlavního pronásledovatele Čeňka, zvítězil. Kde? Tam, kde uplatnil své pohybové schopnosti. Ve fotbale. Stal se z něho nejlepší brankář na okrese. Bylo mu dvanáct let.

Poutavý, částečně autobiografický příběh zrání mladé ženy, která bojuje o své zdraví a nachází přitom ještě něco víc - sebe samu -, dává nahlédnout do několika citlivě a laskavě popsaných osudů lidí, jejichž cesty na krátký čas spojila zákeřná choroba, aby je posléze opět pohltil všední život, v němž bývá všechno jinak.

Kniha O smyslu etnologie autorky PhDr. Vlasty Svobodové, CSc., MgA. etnoložky a historičky umění, publicistky, filmové a televizní režisérky je velmi poutavě napsané literární dílo, které osloví čtenáře téměř všech věkových skupin a odborností, nejen svým velmi čtivým vyprávěním o zajímavém prostředí etnologie, která čerpá své poznatky z bohatosti historie lidové kultury, ale také o autorčiných zážitcích s významnými osobnostmi světa divadla a filmu, se kterými spolupracovala. Kniha má dvě základní části. V první jsou její zamyšlení o problematice vědy etnologie, a také eseje z oblasti její profesionální činnosti ve filmu a televizi, oboru, který ještě dodatečně vystudovala na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze. V druhé části je výběr ukázek z publikací oborového výzkumu, výčet populárněvědeckých a dokumentárních filmů, ale je zde i zajímavá obrazová příloha.

Byl to osud? Byla to náhoda? Bylo to něco, co jsme mohli sami ovlivnit? Život někdy neběží jen podle našich přání. Avšak tomu, kdo neztrácí naději, se nakonec většinou dostává spravedlivé odměny. Tak nějak by se dalo vyjádřit poselství příběhů, které pro časopis Napsáno životem připravila Vlasta Svobodová tak, jak je ještě předtím napsal sám život. Vztahy mužů a žen všech generací, vztahy rodičů a dětí, soužití v neúplných rodinách nebo hledání osamělých lidí tvoří základ této knihy. Některé příběhy vám vženou slzy do očí, jiné vzbudí úsměv, ještě jiné prostě jen potěší, zahřejí u srdce. Sama autorka o nich říká: "Jsem na světě docela dlouho a za svůj život jsem naslouchala stovkám lidských příběhů, které mi vyprávěli známí, přátelé i lidé, kteří cítili potřebu se svěřit. Každý z nás má svůj životní příběh, tak proč se o něj nepodělit?"

Věra Sobotková je obyčejná žena, jakých jsou v Česku tisíce. Její tři děti se staly emigranty. Nejstarší syn odešel v roce 1969 do Belgie, jeho o rok mladší sestra v tomtéž roce do Německé spolkové republiky. Nejmladší syn odešel tam, odkud není návratu. Zemřel. Všichni tři byli mladí. O jejich životě, úspěchu, ale i těžkých chvílích, o bolesti, radosti, štěstí při narození potomků, které se svými dětmi matka prožívá, vypravuje tato kniha.

Terka a Veronika jsou páťačky. Moc se neznají, ale i tak si nejsou sympatické. Terka má rozvedenou maminku a Veronika rozvedeného tatínka. Jak už to někdy bývá, ti dva se seznámí na karnevalu, na kterém obě holky byly za Sněhurku. Mají smůlu anebo štěstí? Obě získaly třetí cenu, o kterou se musí rozdělit. Zatímco inženýr Zlámal a paní Bohatová se do sebe zamilují, obě holky se nenávidí. Terka se bojí, že ztratí maminku. Veronika má strach, že ztratí tatínka. A to je kámen úrazu. O svatbě nechtějí ani slyšet. Ale svatba se nakonec stejně koná. Na svatební cestu jedou všichni čtyři do Francouzských Alp pod Mont Blanc. Bydlí pak všichni svorně v malém bílém domku v Mánesově dvacet dva. Holky se sice pořád hádají, ale jak říká Terka Veronice: Nesnáším tě a mám tě ráda.

Malé čarodějce Pong Dej se rozbilo létající koště a místo v čarodějnické škole přistála v okně domu Valeriiny babičky. Valeriie, která vždycky toužila létat, se s Pong Dej vydává k ní domů, do kouzelného světa, kde zažije mnoho neuvěřitelných dobrodružství Co všechno se může přihodit, když se čarodějnici porouchá létající koště, se přesvědčí holčička Valerie. Pro začínající čtenáře

Knížka O modrooké holce a její školce vypráví o pětileté Lence, která poté, co její maminka začíná opět chodit do práce, si jen nerada zvyká na školku. Jak to většinou bývá, najde si kamarády a nakonec se jí ve školce líbí. Knížka, plná pohody a pochopení pro nejmenší, potěší a pobaví nejen děti, jejich rodiče a prarodiče.

Někdy to vypadá, jako by se na člověka sneslo trápení celého světa. Kdyby Martina nebyla tak silná a statečná, mohlo by se stát, že už to prostě nevydrží. Po prázdninách vyměnila školu. Z krásného prostředí uprostřed města se museli vystěhovat do chudé a zapadlé ulice. Její otec byl výtvarník, který se stal podnikatelem a jak se to stává, zkrachoval. Přišli o všechno. Rodinu držela nad vodou matka, otec trávil čas po hospodách. Martina zůstala ve třídě sama. Nenašla kamaráda ani kamarádku. Bez přátel je život smutný. Neměla nic, čím by se mohla mezi holkami chlubit. Vytvořila si svůj svět, který našla v malování. Kupodivu se spřátelila se školníkem a učitelem, kteří jí pomohli v jejím boji s alkoholem, kterému dokonale propadl její otec. I mezi dětmi nakonec našla kamaráda, který byl vyhlášený jako největší uličník na celé škole. Říkali mu Grázl. Vzájemně si pomáhali a všem dohromady se podařilo výtvarníka dostat na protialkoholní léčení. Vždycky se najde nějaké východisko, někdy stačí dobré slovo a vzájemné pochopení.

Obrázkové leporelo pre najmenších, v ktorom deti cestujú s malým mačiatkom, ktoré sa chce dozvedieť, ako vyzerá slon. Na ceste sa stretne s rozličnými zvieratkami. A tak počas jeho putovania deti…

Každý lidský život je jedinečný. Někdy je to román, někdy drama, jindy komedie. Ale láska v něm vždy hraje hlavní roli. Láska dá Lucii sílu vyrovnat se těžkým úrazem a bojovat o své místo ve společnosti. Gita díky věrné lásce překoná zákeřnou nemoc a přehodnotí svůj dosavadní život a Táňu zasáhne láska ve chvíli, kdy to nejméně čeká. 5 cituplných příběhů. Vhodné jako letní čtení pro ženy. Od autorky Příběhů napsaných životem.

Malé koťátko se vydává za poznáním slona! Na cestu se ptá zvířátek, která potkává. Ta se k němu přidávají na výlet, a tak se postupně seznámí s kuřátkem, housátkem, ovečkou, kravičkou, kůzlátkem a dalšími zvířátky, která jsou k vidění na dvorku u dědy a babičky. Potká koťátko svého vysněného slona?

Pět dětí mezi sedmi a třinácti lety se těší na prázdniny u babičky v Krkonoších. Ale člověk míní a nemoc mění. Díky babiččinu appendixu se kluci a holky dostanou do téměř krizové situace a musí si poradit s věcmi, o nichž měli dosud jen velmi mlhavou…

Alžběta Vomáčková byla chodící mindrák. Nejen, že moc krásy nepobrala, ale to jméno. Doma jí říkali Bětko, ale ve škole na ni volali Vomáčko, anebo Rajská či Koprovko. Neměla kamarádku, ve škole jí to taky moc nešlo. Jedinou její přítelkyní byla stará vrba, které se svěřovala se svým trápením. Bydlela u řeky a jediné, co opravdu uměla bylo plavání. Když jednou zachránila malého Tomáška před utonutím, dostala první pochvalu od ředitele školy a poprvé jí učitelka řekla Bětko. A tak se taky učitelka dozvěděla, že Bětka umí dobře plavat. A navrhla jí, aby v zastoupení se zúčastnila okresních přeborů místo Hanky, která si zlomila nohu a která měla reprezentovat školu. Byl to dobrý nápad, Bětka se osvědčila. Trenér si ji nemohl vynachválit. Bětka našla sama sebe a našla také své kamarádky. A co bylo další, to se dočtete v této knížce

Takové jsou holky. Chvíli kamarádky až do smrti, a to potvrzují třeba vlastní krví, a najednou kvůli hlouposti se pohádají, chodí kolem sebe, jako by se vůbec neznaly, a ve skutečnosti se trápí, stýská se jim a čekají na zázrak, který by je dal zase dohromady. Jsou prostě kamarádky. Kámošky. Tak to bylo u Elišky, když se rozešla s Ančou i Karolínou. Ten čtvrtý nebyla holka, ale kluk Kamil. Všichni dohromady chtěli utvořit hudební skupinu, ale samozřejmě se právě kvůli ní pohádali. Eliška se trápí a svěřuje se .víte komu? Hvězdě Andromedě, ano, hvězdě z vesmíru. Naštěstí se objeví nová holka, Táňa, děvče z Vietnamu. A jak to se všemi dopadlo? Přečtěte si to samy.Anebo sami? To pro případ, že by mezi čtenáře patřili i kluci. --------------------------------------------------------------------------------

Kamarádství pěti holek nekončí. S Bárou, Erikou, Míšou, Terkou a Vendulkou jsme se seznámili v knize Trampoty pěti holek a Pět holek v akci. Víme, že holky si oblíbily fotografování. Zprvu to byl jen nápad, jak usvědčit velké kluky z šikany. Pak fotografovaly všechno, co je zaujalo, co se jim zalíbilo. Dařilo se jim. Jak běžel čas a ony postoupily do vyšší třídy, napadlo je, že by se mohly přihlásit na výstavu zájmových kroužků pražských škol. Fotografií měly dost. A zúčastnily se i Celostátní výstavy fotoamatérů v expozici mladých fotografů. Správná pětka, tak si říkaly, měla úspěch. A ten jim záviděli kluci, nejvíc Marek Kvíčala, který přišel s nápadem, uspořádat na konci školního roku školní olympiádu. „To se ukáže, kdo zvítězí. My kluci jsme lepší.“ Ale nakonec stejně zvítězily holky. Jak? Přečtěte si to.

Slovenská národní pohádka o tom, jak silák se svými kumpány osvobodil tři princezny z moci zlého draka.

Pan Matějka přišel o práci, a proto se musí s celou svou rodinou přestěhovat z předražené Prahy na vesnici do Lhoty. Jeho dceři, čtrnáctileté Katce, se to vůbec nezamlouvá. Nechce se jí opouštět milované město ani kamarády. Ale co se dá dělat? Zpočátku se jí na vesnici vůbec nelíbí, ale časem si nové bydliště přeci jen oblíbí a najde si zde kamarády. Vše by bylo opět krásné, nebýt spolužáka Vondráčka, který se jí neustále posmívá a kterého má ráda...

Příběh dává nahlédnout do společnosti mladších teenagerů. Autorka líčí vztah třináctileté Stáni k nevyrovnanému a citově labilnímu Tomášovi. A právě hrdinka je tou silnější osobností, která musí být svému příteli oporou.

Mládí není jen bezstarostná procházka růžovým sadem. I třináctiletou dívku může potkat úraz a vše se pak okamžitě změní. Jak se s krutým osudem vyrovnat? Jaká bude reakce spolužáků? Je nějaké východisko? O odpovědi se renomovaná spisovatelka Vlasta Svobodová pokusila v knize, kterou držíte v rukou. Její nejnovější román o kamarádství Šárky a Matěje SÁZKA O DLOUHÉ VLASY zaujme nejen mladší dívky, kterým je určen především, ale zcela jistě i čtenářky starší.

Bára, Erika, Míša, Terezka a Vendulka jsou dobré kamarádky. Říkají si správná pětka. A správná pětka opravdu jsou. Když do Prahy přijela tetička z Ameriky, holky chytily a na policii odvezly malou zlodějku Ivetu, která chtěla ukrást tetičce peněženku. Další akcí správné pětky bylo uspořádání výstavy malých pejsků, které se zúčastnily děti z celého okolí. Když nastal nový školní rok, uvědomily si Bára s Erikou, jak často se ztrácejí ze šaten čepice, šály, bundy a mikiny. Tehdy si holky řekly, že zloděje chytí. A jak to všechno správná pětka udělala, o tom se dočtete v této knize.

Zpívající sedmička líčí příběh žákyně sedmé třídy Magdy, která se se svou matkou stěhuje ze Vsetína do Prahy. V nové škole cítí opuštěná. Změna přichází ve chvíli, kdy její spolužačka zakládá ve třídě pěvecký soubor. Magda totiž výborně zpívá. Ani tak není vše úplně ideální. Ale, jak se říká, potíže jsou od toho, aby se překonávaly. A tak se Magda v novém prostředí přece jen prosadí.

Hlavní hrdinka Anna, kterou opustil partner po patnáctiletém soužití, se seznamuje se svými spolupacientkami a s jejich životními příběhy. Složité milostné a partnerské vztahy, závislosti, zrada, nepochopení i bezmocnost, schizofrenie i workholismus, to jsou všechno problémy, které přivádějí tyto ženy na psychiatrii. Anna, která je sama zdravotní sestrou, vidí náhle všechny tyto problémy ze strany pacientů a pomáhá jí to najít i její vlastní životní cestu. Příběhy se zabývají osudy žen, které neunesly své životní tragedie a skončily v psychiatrické léčebně

Léto a prázdniny, kolik jen mají podob. Jednou z nich je i prázdninový tábor pro děti. Ten, o kterém píšeme, má název Expedice Antares. Osmdesát chlapců a děvčat v krásné Jihočeské krajině hledá pod hvězdnou oblohou UFO, tedy neidentifikovatelné jevy, až nakonec jde z toho málem strach. Největší podíl na setkání s mimozemšťany má Mates, který to odnese šokem. Jeho sestra Madla vedle své velké a tajné lásky pomáhá bratrovi překonat následky nerozumného jednání. Zaláskovaná je i Bára a Patrik, ale všecko je to pěkně zamotané. Ale o tom všem si přečtete v této knížce.

Bára, Terezka, Vendulka, Míša a Erika spolu nechodí jen do školy, ale jsou i velké kamarádky. Jednoho dne se však Terezka pod vlivem drzé a nevychované Dorky rozhodne zpřetrhat staré přátelství, protože, jak říká její nová kamarádka, jejich hry jsou nudné a dětinské. Bára, která má i přes všechna příkoří Terku stále ráda, se však s touto situací nehodlá smířit a kdo ví, třeba se podaří napravit hlavu i Dorce. Pro dívky do 10 let.

Anička, Renata, Vojta a Radek jsou kamarádi z jednoho nového a krásného sídliště na samém okraji Prahy. Mají k sobě blízko a chodí do stejné školy, i když ne do stejné třídy. Pak k nim přišel ještě Šimon, který se přistěhoval z Dejvic. Na sídlišti je hodně malých dětí a hřiště je malé. Kam mají chodit ti starší? Existuje sice u starého sídliště ještě jedno hřiště, velké a krásně vybavené, ale v téměř dezolátním stavu. To hřiště naši kamarádi milují. Bohužel se tam schází i další parta kluků, kteří si tam dělají své mejdany. A ještě vzadu za hřištěm je starý polorozpadlý dům, kde se scházejí podezřelé osoby. To dolní hřiště chtějí naši kamarádi zachránit. Navíc tam jednoho dne přilétne žlutý nafukovací balónek. Přiletěl z daleka. Až z Bavorska. Na balónku je adresa a výzva: Napiš. Podpis: Alex Klobouk. Kdo je Alex Klobouk? To všechno se dočtete v této knížce.

Čtrnáctiletá Bára z Prahy a o dva roky starší Karolína z Brna jsou nejlepší kamarádky i přesto, že se setkávají pouze o prázdninách na Vysočině. Minulé léto si daly slib podepsaný krví, že se nikdy nezamilují. Setkání s Viktorem, okouzlujícím cirkusovým artistou, mění jejich rozhodnutí. Viktor je sebevědomý mladík, kterému žádná dívka neodolá. Román pro starší dívky přináší příběh o přátelství Báry a Karolíny a o jejich zklamání z první lásky

Třináctiletá Bára Pražáková měla život v bavlnce. Žila ve šťastném domově, rodiče se v ní viděli, měla vše, co si vůbec mohla přát. Až zasáhl osud. Její maminka při služební cestě do Paříže tragicky zahynula. Otec byl zoufalý. Nezvládal domácnost ani Báru, byl plně zaujat svou prací. Až našel pomocnici v paní Dvořákové, která si vzala celou domácnost na starost. Zprvu hospodyně, pak manželka. Organizovala domácnost, chtěla zorganizovat i Bářin život. Bára se tomu zprvu moc bránila, až nakonec pochopila, že macecha má v mnohém pravdu. Že člověk se nemůže uzavírat do své bolesti a snění. Našla sama sebe.

Vyprávění o dvou dívkách, které mají stejné příjmení, obě žijí v malém městě obklopeném lesy, v přírodě zatím ještě pořád nezdevastovaných Beskyd. Jedna je atraktivní dívka, vysoká blondýnka, druhá o tři roky mladší černooká, černovlasá obyčejná Petra, které její otec občas říká Petronila. Ta starší se jmenuje Nikola. Jedna i druhá mají stejné příjmení Gazdíková. Jsou sestřenice. Ale nestýkají se. Nikola se na Petru dívá s pohrdáním, přezírá ji, zatímco Petra touží po tom, aby se spolu sblížily....

Dvě osudové lásky, dvě osudová manželství s tragickým koncem. Vlasta Svobodová vešla do povědomí čtenářek především pravdivými příběhy, které psala do časopisu Napsáno životem. A právě název tohoto časopisu jako by nejlépe vystihoval to, v čem je tato, neprávem opomíjená, autorka mistrem. Tato její zatím poslední kniha přináší dvě novely, jejichž tématem je osudová tragická láska mezi mužem a ženou. Děj nás zavede do Československa osmdesátých let a posléze i české společnosti let devadesátých. Především čtenářky středního a staršího věku se s hrdinkami obou novel beze sporu v mnohém ztotožní.

Sabině je osmnáct a je za hvězdu. Krásná, chytrá, na každém prstu kluka. Terezka má čtrnáct a je vždy ta druhá. Ve škole jí to moc nejde a krásy taky moc nepobrala. Ale zato je šikovná. Miluje svou mamku a pomáhá jí při zařizování jejího kadeřnictví. Závidí sice Sabině, ale přesto jí zachrání její velkou lásku. A že má akné? To nic! Jednou z ní bude krásná nohatá holka, říká maminka. Zkrátka, je to holka do nepohody.

Barbora Horká je jedenáctiletá holka, která sleduje v televizi japonský animovaný seriál Naturo. Naturo a jeho kamarádi a kamarádky studují na akademii stará bojová umění a své tejemné čakry, aby se z nich jednou stali ninžové. V době, kdy Barboru a její rodiče potkalo velké neštěstí, a Barbora byla často sama doma, stali se jejími jedinými kamarády. Mezi dětmi žádné přátele neměla. Přestěhovala se s maminkou z Klánovic do Prahy, tatínek byl bohužel ve vězení. Ale Bára byla statečná. Sama pro sebe se chtěla stát ninžou. Být silná, statečná, zvládnout všechny potíže, o to se snažila. Nakonec však všechno dobře dopadlo. Víc o Barboře, která si říkala Sakura, se dozvíte v této lnížce.

Film v etnografii, film jako vědecký dokument, film jako vědecká metoda. To jsou ústřední témata uznávané filmové a televizní režisérky a publicistky Vlasty Svobodové.

Kalendář trochu historický je souborem velmi zajímavých a poučných fejetonů o životě lidu na vesnici, ale i s "oknem do světa", shrnutých do půvabné knížky, kterou bohatě ilustroval svými kresbami ak. malíř Doc. Vladimír Drápal. Knížka má sedm kapitol. V nich se pod názvy jednotlivých fejetonů např. Čápi mají rádi javor, Čas růží, Jedna lžíce raka nebo o Hejkalovi a jiných strašidlech, Ochránci práva, o zvykovém právu na vesnicích aj. dovíte to, co nikde jinde nenajdete. V kapitole např. Nic není z ničeho, jak sám nadpis napovídá, je to, že život je hledání a nacházení v lidové moudrosti, která se po věky formovala až do dnešní doby. Dozvíme se o tajemství lidových obřadů, které byly téměř zapomenuty a proč se i dnes některé obnovují. Knížka se čte jako film, a to proto, že autorka je nejen etnoložka a historička umění, ale i filmová režisérka, která některé poznatky z této oblasti přenesla i na televizní obrazovky např. v seriálu Rok na vsi.