František Černý Livres

A pictorial book of the history Czech Republic arts and politics. 1/2" X 12"

Autor podává přesvědčivý obraz tvorby a života barda F.Smolíka.Vypravuje o jeho útěku k divadlu,putování s kočovnými společnostmi,o válečných zážitcích na frontách první světové války,o prvních angažmá až po jeho tvorbu na Národním divadle.

Byť byl napsán již v roce 1930, vyšel román Eduarda Basse (1888–1946) Cirkus Humberto až v letech okupace. Většina čtenářů jej chápala jako morální povzbuzení v těžké době války, vždyť příběh několika generací cirkusových umělců ukazoval nezdolnost a pracovitost českých umělců,akrobatů i tenťáků. Bass zde popisuje nejslavnější období kočovných cirkusů i jejich pád na začátku dvacátého století. Příběh cirkusu začínáme sledovat s příchodem zedníka Antonína Karase, jehož nouze o práci přivede k cirkusu. Přivede s sebou synka Vašíka, který v historii slavného cirkusu Humberto sehraje podstatnou roli.

Univerzitní profesor a náš přední teatrolog ve své obsáhlé a reprezentativní monografii sleduje dramatickou tvorbu Josefa a Karla Čapkových chronologicky, dílo po dílu, vždy s rozborem jeho geneze, světonázorových kořenů, s podrobnou mozaikou premiérových ohlasů a polemik v dobovém tisku.

Divadelní historik F.Černý napsal o Mistrově životě a díle rozsáhlou monografii. Předností této knihy o herci mimořádného talentu a hluboké lidskosti je zasvěcenost,konkrétnost i poutavost výkladu.Knihu doprovází 67 obrazových dokumentů.Kdo by se nechtěl vrátit do živé historie českého divadla a filmu? Píše ji člověk,kterýse sám se Smolíkem léta přátelsky stýkal.

Unikátní kniha je vůbec první a v tomto rozsahu a podobě pravděpodobně jedinou monografií o Janu Werichovi. V knize o umělci, s nímž se spřátelil, podal autor rovněž obraz činnosti Osvobozeného divadla od jeho počátků až po zánik na konci první republiky a vytvořil živé portréty Jiřího Voskovce, Jaroslava Ježka a Jindřicha Honzla. Velmi cenné jsou i výklady o Werichově působení v emigraci a o jeho herecké, ředitelské a spisovatelské činnosti po návratu domů. První vydání.

Čtivým a hluboce lidským způsobem popisuje svou nechuť jít do války, když doma musel zanechat svou rodinu. Barvitě líčí všední peripetie řadového vojáka při budování zákopů v Dolním Rakousku a vtipně glosuje okamžiky, když si s kamarády krátili dlouhou chvíli. Pak se čtenář spolu s vypravěčem dostává z poklidného týlu do prvních frontových linií. Humorně laděné kapitoly vystřídá napětí a sugestivní popis válečných akcí v okolí města Černovice. Všude kolem bouchají mohutná děla, létají šrapnely a hvízdají kulky. Každou noc je obloha osvětlována září explodujících granátů. Pak ruská armáda získává převahu. Čtenář téměř nedýchá, když sleduje popis štvanice, při níž autor knihy se zbytkem armády skoro týden prchají desítky kilometrů, aby ruské pronásledovatele setřásli. Děj knihy se přemisťuje do zalesněných kopců romantických Karpat, kde probíhá klasická poziční válka. To je Rodna, Cârlibaba, Vatra Dornei a další místa ukrytá v kopcích severního Rumunska. Prožijte tuto strastiplnou a napínavou cestu společně s jejím autorem.

Výbor dosud nepublikovaných textů divadelního historika a pedagoga (nar. 1926). Jednotlivé kapitoly přibližují známé i méně známé divadelní skutečnosti z normalizační éry. Výklad leckdy hranice této etapy překračuje a poskytuje tak komplexnější pohled na sledovaný fenomén.

Profesor František Černý, první polistopadový děkan FF UK, se ve svých vzpomínkách vrací k dvacetiletí tzv. normalizace (1969–1989), jednomu z nejrozpornějších období v dějinách Univerzity Karlovy. Se značnou otevřeností vysvětluje, co se z tak významné společenskovědní instituce stalo – z rozhodnutí normalizátorů muselo odejít téměř sto padesát odborníků. Ačkoli se autor netěšil přízni režimu, kupodivu směl v ovzduší čistek na fakultě setrvat. Připomíná tedy osudy těch, kteří byli přinuceni fakultu opustit, těch, kteří mohli – všelijak omezováni – na fakultě zůstat a především si všímá prorežimně ochotných či shora dosazovaných lidí. Osud katedry, vědního oboru i fakulty se tak nedílně propojuje s osobními kontroverzemi a konflikty. Černého zpětný pohled se zrychluje i zpomaluje, zastavuje i přeskakuje, a pojednané uzlové body vypovídají též o tom, co zůstalo nevyřčeno. Přitom se nejedná o náhodně subjektivní útržky, z nichž by nebylo možné sestavit ucelený obraz doby. Tomu brání jak autorova erudice, historické vědomí i zřetelná snaha o pochopení toho, co se tehdy vlastně stalo. Černého vzpomínání se uzavírá těsně po Listopadu 1989, kdy se filozofická fakulta začala zbavovat nedůstojných normalizačních – a samozřejmě i starších – reliktů a deformací. Autor zveřejňuje své vzpomínky jako poctu kolegyním a kolegům, kteří byli z fakulty vyhozeni, i jako výstrahu pro budoucnost.

Čtení o Národním divadle nechce být a není systematickými dějinami stoletého vývoje první české scény. Kniha podává smysl ideje Národního divadla ve všech jeho tělesech, opeře, činohře a baletu. Vedle prvního ředitele F. A. Šuberta se tu setkáme s dirigenty, režiséry, choreografy iscénografy (Kovařovic, Ostrčil, Talich, Hilar, Honzl, Jenčík, Machov, Svoboda), s herci a zpěváky (Mošna, Pospíšilová, Hübnerová, Vojan, Kohout, Dostálová, Burian, Zítek), ale i autory a skladately (Salda, Čapek, Hrubín, Janáček). Přestože jednotlivé kapitoly jsou založeny monograficky, nejsou izolované, jsou propojeny (řada postav se objeví v několika kapitolách - včetně těch, jimž není věnována samostatná kapitola) a tvoří celek, který podává velmi dramatický obraz z dějin Národního divadla.

O Karlu Čapkovi. Výbor z článků herečky Olgy Scheinpflugové věnovaných Karlu Čapkovi.

Kniha divadelního kritika a pedagoga nás zavede do jeho rodného města Jaroměře. Autorovo pamětnické vyprávění začíná v předvečer II. svět války. Další kapitoly jsou věnovány jeho pozdějším stykům s městem, např. školním létům stráveným na obecní škole a gymnáziu, zastavení se u divadel a kin, líčí atmosféru každodenního života tohoto města. Velkou pozornost však věnuje svým rodičům, světově známým to pěstitelů především petúnií a begonií až po současnou zahradnickou generaci Černých.

Kniha psaná jako zvláštní cestopis jednoho kraje s ilustracemi starých pohlednic a hlavně vzpomínek autora, který ten kraj miloval.

Divadelní hra z roku 1905 je vůbec nejhranější původní českou hrou všech dob. Odehrává se v historickém období před zrušením nevolnictví. Hlavní postavou je mlynář, který je povinen sloužit vrchnosti jako doprovod a svítit jim lucernou, od toho je odvozen název hry. Ve hře probíhá několik dějových linií: vztah mlynáře a kněžny, vztah mlynářovy schovanky s pohledným vodníkem, intriky zlého správce a ambice místního učitelského pomocníka.

Pokračování vzpomínek významného českého zahradnického odborníka a pěstitele květin, nositele Řádu práce za zásluhy o rozvoj československého zahradnictví.

Obsáhlá monografie známé herečky Hany Kvapilové. druhé,doplněné vydání.

Přepsané besedy na filosofické fakultě: Jan Werich Hugo Hass Zdeněk Štěpánek Jiří Suchý Ivan Vyskočil Přepsal a komentoval Josef Herman

Vzpomínky Františka Černého, jednoho z předních českých zahradníků postihuje v širším záběru situaci naší zahradnické obce na přelomu 19. a 20. století a v době novější. Na osudech tří generací odborníků čtenář sleduje poutavé vyprávění i o autorově lásce k divadlu, autorovy zkušební cesty do ciziny (např. Paříž, Vídeň), ale i různé sociální skutečnosti, které se promítaly do zahradnické praxe. Ilustrováno dobovými fotografiemi.

Život kočovných hereckých společností, jejich vandrování po rozličných štacích; osudy velikého romantického tragéda Krumlovského; herecká a režisérská práce u významného divadelního organizátora Pavla Švandy ze Semčic; Prozatímní divadlo - paměti herce a režiséra Josefa Šmahy (1848-1915), které z různých časopiseckých i knižních statí uspořádal prof. dr. František Černý, dávají nahlédnout do divadelního zákulisí své doby, která probojovávala na scéně realismus, v níž došlo k vybudování, požáru a znovuvybudování Národního divadla... Šmaha portrétuje slovem i své kolegy a mistry, J.J. Kolára i Jindřicha Mošnu a mnohé jiné, popisuje slavné události a významné premiéry, jichž se zúčastnil, herecký život i herecké zábavy, své cesty za poznáním po Čechách, po Evropě i za oceán - do tehdejších krajanských kruhů v USA. Líčí i své poznatky a zážitky z divadelního ředitelování v Sofii a mnoho jiného... Kniha Dělali jsme divadlo je pestrým, poutavým a čtivým obrazem tehdejšího světa i těch prken, která jej představují.

Monografie, opírající se o kritiky a vzpomínky současníků, zachycuje umělecký i lidský profil velké herečky, jež zasvětila svůj život i talent modernímu pojetí scénické tvorby v zápase o vytvoření nového typu ženy, který jí poskytoval nejen repertoár ibsenovský a ruský, ale i českémoderní drama.

Dvě století s pražskými herci. Historie pražského herectví od 18 století do současnosti.

Kniha je určená posluchačům a pedagogickým pracovníkům vysokých škol a čtenářům, kteří si chtějí prohloubit nebo doplnit své znalosti z fyziky. Kromě základních fyzikálních definic, zákonů, vět a rovnic je zde praktická část, která odpovídá náročnosti základního kurzu fyziky na vysoké škole. Některé příklady mohou být i náročnější. Pro samostatnou práci je zde množství neřešených úloh s výsledky. Další příklady obsahují návod na metodický postup a způsob aplikace fyzikálních zákonů a vět při řešení konkrétních úloh. To vše v přehledném členění s příklady původními či převzatými z učebnic.

Teatrolog František Černý, univerzitní profesor, divadelní kritik a autor řady knih zabývajících se historií českého divadla, mj. také hlavní editor čtyřsvazkových Dějin českého divadla (1968 1983), působil v 60. 90. letech na Filozofické fakultě UK. Ve svých pamětech vzpomíná na univerzitní studia, spolužáky a pedagogy i na své pozdější pedagogické, odborné a občanské působení v rámci české kultury.

Galerie nejpřednějších našich herců 20. století, sugestivně charakterizovaných nejen slovem znalce a věrného průvodce českého divadla, ale také unikátním ilustračním doprovodem, kterým není tradiční divadelní fotografie, ale karikatura a portrétní kresba - a to od celé plejády našich výtvarníků, včetně těch, kteří - jako např. František Bidlo, Adolf Hoffmeister nebo František Muzika - dotáhli tento žánr k mistrovským výšinám. Tak čtení o hereckých velikánech od generace vojanovské až po ty nedávné a dnešní (Štěpánek, Haas, Kohout, Rašilov, Smolík, Scheinpflugová, Vojta, Pivec, Burian, Werich, Brodský, Medřická, Hrušínský, Lukavský, Kemr, Adamová, Chramostová, Skořepová, Tomášová, Tříska ad.) získává novou dimenzi a nadčasovost. Autorem je doyen českých divadelních historiků - profesor František Černý, proslulý zejména podílem na obřích čtyřsvazkových akademických Dějinách českého divadla a také z mnoha dalších publikací o divadle - stačil ještě před svým odchodem (12. 6. 2010) připravit k tisku svůj poslední rukopis.

V knize profesora Černého, historika českého divadla a autora řady knihy ožívají ochotníci z jaroměřských měšťanských a dělnických spolků, masopustní akce i představení loutkářů. Autor nezapomíná ani na zájezdy kočovných společností a předkládá čtenáři dosud nikde nepublikovaný obraz všedního provozu kočovných družin v prvních desetiletích jejich existence.