Petr Kopta Livres

Knihu veršů jednoho z prokletých uspořádali Petr Kopta a Jan Vladislav, který je také autorem úvodní eseje, životopisných poznámek a ediční poznámky. Kniha je doplněna dobovým obrazovým materiálem, vzpomínkami současníků, Verlainovými dopisy a dalšími dokumenty vybranými a přeloženýmiopět Janem Vladislavem. Jednotlivé básně jsou překlady z dílen našich nejznámějších básníků a celá kniha patří ke špičce toho, co v KPP vyšlo.

Kniha básní významného překladatele (1927–1983), známého jedinečným přebásněním básní V. Huga, G. Apollinaira, P. Verlaina, A. de Musseta a mnoha dalších. Kniha, kterou z básníkovy pozůstalosti uspořádal, k vydání připravil a ediční poznámkou opatřil Vratislav Färber, shrnuje Koptovy básně ze 40. let, básně vězeňské (v 50. letech byl P. Kopta vězněn), cyklus palachovských básní z roku 1969, příležitostné básně satirické a nepoklesle angažované verše z doby, kdy se Petr Kopta stal signatářem Charty 77. Básně doplňuje několik autorových próz a dokumentárních textů.

Sbírka milostné lyriky jednoho z předních představitelů francouzského romantismu, jejíž některé verše byly inspirovány G. Sandovou. Charakter této lyriky jako lyriky milostné se vymyká tradicím žánru; autor zde neuvádí konkrétní životní fakta a omezuje se jen na duševní prožívání. Vetřech Nocích (Květnová noc, Srpnová noc, Říjnová noc) volí formu rozhovoru s nemytologicky pojatou Múzou, blízkou spíše nějaké ideální ženské bytosti. Vrcholným tématem tohoto cyklu je vztah mezi bolestí a tvůrčí činností. Básník zde odhaluje, že zdrojem poezie je daleko více bolest než poklidné štěstí.

Né en 1920, Ray Bradbury s'est imposé à la fin des années 40 avec la parution d'une série de nouvelles oniriques et mélancoliques, plus tard réunies sous le titre de "Chroniques martiennes."

Während seiner ersten Frankreichreise 1893 begegnete Heinrich Mann dem Thema seines Lebens: die Geschichte von Henri Bourbon, König von Navarra, der als Heinrich IV. zum großen Einiger Frankreichs wurde. Durch mehrfachen Konfessionswechsel erließ er das Toleranzedikt von Nantes, um einen Ausgleich zwischen Hugenotten und Katholiken zu schaffen. Er ging mit der Sentenz „Paris ist eine Messe wert“ in die Geschichte ein, was seine Menschlichkeit über die Doktrin stellte. Heinrich IV. (1553-1610) war in der frühen Phase der Aufklärung verwurzelt und strebte nicht nach Gottesgnadentum, sondern wollte Frankreich zum „Vorposten der menschlichen Freiheiten“ gestalten. Er wollte, dass jeder Franzose am Sonntag „ein Huhn im Topf“ haben konnte. Heinrich Mann begann die Niederschrift dieses über 1500 Seiten umfassenden Romans vor seiner Flucht aus Berlin, als die Gefahr der Nazis bereits spürbar war. Der Großteil des Werks entstand im französischen Exil. In seinen Henri-Quatre-Romanen nutzt Mann den historischen Roman als Mittel der politischen Kritik. Die reaktionäre katholische „Liga“, die mit Gewalt ihre Macht sichert, steht metaphorisch für die Nazis; einige Figuren spiegeln Züge von Hitler und Goebbels wider.

Cent ans après sa publication, Alcools demeure une référence incontournable de la poésie mondiale. La présente édition en propose une approche intime et témoigne de son influence toujours présente. Elle comprend entre autres, outre le recueil original, de malicieux souvenirs de Paul Léautaud, des lettres de Guillaume Apollinaire, un lexique et onze hommages en vers par certains des plus grands poètes des XXe et XXIe siècles.

Básnická skladba francouzského klasika z r. 1880, jejímž základním motivem je Verlainova dočasná konverze na katolickou víru.

Sbírka sonetů francouzského pokrokového básníka, jehož původní výrazovou formou byl volný verš. Sbírka obsahuje několik skupin znělek (Lidem zítřka, Aféry, O sonetu, Jacquelině) i sonety se samostatnou tematikou. Jde tu vesměs o básně, v nichž se autor klasickou formou verše vyrovnává s některými otázkami současného společenského života, mezinárodní situace i s otázkami vlastního názoru na budoucnost lidstva. S předmluvou Aragonovou. [Guillevic knihu nechtěl vydat znovu.]

Výběr korespondence Zoly a Cézanna sestavený Binderem. Listy podávají obraz o jednotlivých fázích myšlenkového a uměleckého vývoje i životních osudů obou přátel. K dopisům jsou připojeny poznámky, zaznamenávající nejdůležitější události ze života i prostředí obou slavných umělců.

Antologie přináší charakteristické ukázky z tvorby básníků vrcholného období belgické poesie, tj. z poslední třetiny min. století až první třetiny našeho století. Zastoupeni jsou tito básníci: Émile Verhaeren (1855–1916), Georges Rodenbach (1855–1898), Maurice Maeterlinck (1862–1949),Charles van Lerberghe (1861–1907), Max Elskamp (1862–1931), Albert Mockel (1866–1945), Jules Delâcre (1882–1954) a Odilon-Jean Périer (1901–1928).

Výbor z poezie okcitánských trobadorů, v níž byly položeny základy evropské dvorské milostné lyriky i zárodky mariánského kultu a jež představuje prapůvodní podhoubí všech romantických koncepcí vztahu mezi mužem a ženou staré Evropy, shrnuje básnicky výsostné překlady Emanuela Frynty a Petra Kopty.