The first presentation in book form of Josef Lada (1887-1957) as a major exponent of Central European art of the 20th century, and consequently also a master of world painting. This full-colour pictorial monograph is conceived around the premise that his perennial attachment to quintessentially Czech motifs, the Bohemian landscape, as well as…
Josef Lada (1887-1957) je zde poprvé představen jako vůdčí zjev středoevropského výtvarného umění 20. století, a tím i jeden z mistrů světového malířství. Celobarevná obrazová monografie je koncepčně postavena na myšlence, že ryze české motivy, česká krajina, české tradice i mýty posilují originalitu Ladovy tvorby. V úvodním textu i v deseti tematických obrazových kapitolách autor publikace přináší doklady jak osobnostní spřízněnosti Josefa Lady s mnoha významnými postavami světové kultury (nejen umělci), tak také nezaměnitelnosti a výjimečnosti Ladova malířského rukopisu. Velikost umělce je ovlivněna především jeho vnitřním přístupem, výsledná harmonie je pak v dílech znát a dodává mu punc světovosti. V posledním oddíle knihy je například fenomén „ladovské zimy" postaven do řady těch nejslavnějších malířských motivických osobních charakteristik - a Ladovy obrazy v této konkurenci plně obstojí. Objevnou publikaci, která vychází v české i anglické verzi, uzavírá podrobný životopisný přehled, přizpůsobený - stejně jako všechny texty v knize - zahraničním čtenářům a divákům.
Obrazová monografie o jednom z nejvýznamnějších českých výtvarných umělců, jehož proslulost již v době meziválečné přesáhla hranice tehdejšího Československa (např. vysoké hodnocení Pabla Picassa). Dnes se řadí mezi nejosobitější a nejvýraznější evropské kreslíře první poloviny 20. století a v domácím prostředí je snad nejpopulárnějším malířem v historii. Kniha na cca 750 tiskových stranách formátu 33,5 x 28 cm přináší více než 850 barevných reprodukcí Ladova díla. Kromě nejznámějšího a nejslavnějšího období třicátých a čtyřicátých let se autoři zaměřili také na rané umělcovy kresby, doposud téměř neznámé (1904-1918), jimž je věnována zhruba čtvrtina publikace. Dvacátá i závěrečná padesátá léta jsou rovněž zmapována velmi podrobně. Důraz byl kladen především na volnou tvorbu (téměř všechny dostupné obrazy z majetku institucí a soukromých sběratelů) a její reprodukování ve špičkové kvalitě. Cenné originály tvořily drtivou většinu obrazových předloh. Vůbec poprvé se tak českému čtenáři a mezinárodnímu divákovi dostává do rukou umělecký odkaz Josefa Lady (1887-1957) v takové šíři a důsledném polygrafickém zpracování. Pro zahraniční zájemce je kniha vybavena soupisem vyobrazených děl a resumé v němčině a angličtině.
Monografie jedné z nejoriginálnějších českých výtvarnic posledního půlstoletí - malířky, kreslířky, grafičky a autorky osobitých asambláží a děl založených na kaligrafické prezentaci vlastních textů.
Magická harmonie českého výtvarného fotografa Lva Pavlucha (nar. 1957 v Praze) nepatří mezi běžně koncipované umělecké publikace. V autorově chápání malba, kresba, grafika a fotografie vlastně splývají v jedno jediné, a to výtvarný obraz v obecném slova smyslu bez ohledu na dobu vzniku. Pavluchovy práce jsou výrazně nadčasové, poněvadž zůstal věrný vlastnímu přesvědčení – úctě k již v historii vytvořenému a časem prověřenému. Pochopil sílu kultivované jednoduchosti a důležitost nezávislosti. Ženám vzdává citlivě poctu v hlubokém obdivu, usiluje o co nejvyváženější zachycení ženské krásy. Promyšlené sladění barev – různě širokých rámů a barevných fotografií – je vyvažováno zklidňujícími klasickými černobílými kompozicemi, tyto protiklady jsou mistrně skloubeny na jednotlivých dvoustranách. Svůj originální přístup a netradiční koncepci publikace autor vysvětluje v úvodním textu s důrazem na metodu magického posunu, techniku přírodního temnosvitu a souznění rámu s obrazem. Každá bytostná tvorba dle jeho názoru obsahuje jakousi čarovnou příměs, jež může i ve fotografii posunout konečný obraz mimo realitu, s cílem idealizovat. V celosvětovém kontextu objevná kniha přináší závany magické harmonie, ale také existenciální motivy. Ženy v rámech nás okouzlují přesvědčivou přirozeností a v jejich výrazech se zračí celá šíře a hodnota lidského života.
Pojem hieroglyf nabyl v 19. století na výrazné mnohoznačnosti. Zbavil se souvislosti se svým původním smyslem: psalo se o alegorickém hieroglyfu, o snovém hieroglyfu, o společenském hieroglyfu. Hieroglyf se změnil v metaforu pro vnitřní obraz a vnitřní model, používanou i na charakterizování básnické tvorby. Obrat v pojetí hieroglyfu nastal zejména po rozlišení na alegorický symbol a nevědomý symbol. Kniha Stíny hieroglyfů, rozvržená do pěti kapitol, sleduje rozdílné přístupy k hieroglyfu a alegorii, vůči níž se odlišně vymezovali filozofové, teoretici umění a sami umělci. Přestože se alegorie stala jedním z hlavních nepřátel moderního umění a byla silně kritizovaná avantgardou, dlouhodobě přežívala a zasáhla i umělce, u nichž by se dala sotva očekávat. Jedním z nich byl i Vladimír Boudník.
