Milan Kundera Livres

Dans Le Rideau, Milan Kundera oppose la « morale de l’archive », qui justifie la publication de tout ce qu’un auteur a écrit, à la « morale de l’essentiel », qui ne retient que les textes jugés dignes par l’auteur. Ainsi, cette édition ne présente pas des Œuvres complètes, mais une Œuvre définie par l’auteur lui-même, incluant un recueil de nouvelles, neuf romans, une pièce de théâtre issue d’un roman, et quatre essais sur l’art du roman. Ces quinze livres incarnent la volonté esthétique de Kundera, mûre et consciente. Le texte, souvent retouché par l’auteur lors de rééditions, vise à être aussi définitif que possible. Cette édition ne contient pas de biographie de Kundera, mais plutôt la biographie de son œuvre. François Ricard, à travers quinze chapitres, retrace le destin de ces livres, évoquant leur publication, diffusion et réception. Chaque chapitre est enrichi d’extraits de déclarations, notes ou préfaces de Kundera, offrant un accès à des écrits difficiles à trouver, voire inédits en français.

Jacques le Fataliste est l'un des romans que j'aime le plus; tout y est humour, tout y est jeu; tout y est liberté et plaisir de la forme; c'est pourquoi, ai-je dit dans L'art du roman, "en France ce livre est scandaleusement sous-estimé, il concentre tout ce que la France a perdu et refuse de retrouver". Seul un goujat touche à la forme d'une oeuvre qui ne lui appartient pas. Méprisés soient les adaptateurs! Cette pièce n'est pas une adaptation; c'est ma forme à moi; ma rêverie; ma variation sur un roman que j'ai voulu fêter. Dans cette édition, la pièce est accompagnée de mon introduction, d'un texte de François Ricard sur l'art de la variation, d'une note sur l'histoire de la pièce et de ma réflexion touchant à Stravinski et à ses "transcriptions-hommages", d'oeuvres du passé.

" Oui, j'y voyais clair soudain : la plupart des gens s'adonnent au mirage d'une double croyance : ils croient à la pérennité de la mémoire (des hommes, des choses, des actes, des nations) et à la possibilité de réparer (des actes, des erreurs, des péchés, des torts). L'une est aussi fausse que l'autre. La vérité se situe juste à l'opposé : tout sera oublié et rien ne sera réparé. Le rôle de la réparation (et par la vengeance et par le pardon) sera tenu par l'oubli. Personne ne réparera les torts commis, mais tous les torts seront oubliés. "

Première partie : Le visage. Deuxième partie : L'immortalité. Troisième partie : La lutte : Les soeurs. Les lunettes noires. Le corps. L'addition et la soustraction. La femme plus âgée, l'homme plus jeune. Le onzième commandement. L'imagologie. Le brillant allié de ses fossoyeurs. L'âne intégral. La chatte. Le geste de protestation contre les atteintes aux droits de l'homme. Être absolument moderne. Être victime de sa gloire. La lutte. Le professeur Avenarius. Le corps. Le geste du désir d'immortalité. L'ambiguïté. La voyante. Le suicide. Les lunettes noires. Quatrième partie : Homo sentimentalis. Cinquième partie : Le hasard. Sixième partie : Le cadran. Septième partie : La célébration.

Au fil des neuf parties indépendantes de cet essai, les mêmes personnages reviennent et se croisent Stravinski et Kafka avec leurs curieux amis ; Janacek et Hemingway ; Rabelais et ses héritiers, les grands romanciers. L'art du roman est le héros principal du livre : l'esprit de l'humour dont il est né ; sa mystérieuse parenté avec la musique ; son histoire qui se déroule (comme celle de la musique) en trois temps ; l'esthétique du troisième temps (le roman moderne). Et la sagesse existentielle du roman. Sous son éclairage sont examinées les grandes situations de notre ère : les procès moraux intentés contre l'art du siècle ; l'indiscrétion généralisée annonçant le crépuscule de l'individualisme ; les testaments trahis (de l'Europe, de l'art, de l'art du roman, des auteurs).

Tomas et Teresa sont les deux pôles du roman. Faut-il choisir de porter le poids du passé sur ses épaules, comme Teresa qui ne peut se passer de la Tchécoslovaquie, qu'elle a pourtant fuie après le Printemps de Prague, de même qu'elle ne peut vivre sans Tomas, ce mari qu'elle chérit d'un amour jaloux et, par là, à jamais insatisfait ? Ou bien faut-il préférer à cette pesanteur la légèreté de l'être qui caractérise Tomas et Sabina, la maîtresse amie qui seule peut comprendre le médecin séducteur explorant les femmes comme s'il disséquait des objets d'étude au scalpel ? Ne sachant quelle orientation est la plus supportable, le roman offre tour à tour le regard des différents personnages. Même le chien Karénine a droit au chapitre. Mais ce ballet incertain teinté d'irréalité apparaît vite comme une interrogation dialectique qui oscille entre réflexion et délire poétique pour aboutir à la conclusion que la pesanteur et la légèreté, pareillement insoutenables, ne procèdent jamais d'une décision véritable. --Sana Tang-Léopold Wauters

" Le monde des théories n'est pas le mien. Ces réflexions sont celles d'un praticien. L'œuvre de chaque romancier contient une vision implicite de l'histoire du roman, une idée de ce qu'est le roman. C'est cette idée du roman, inhérente à mes romans, que j'ai fait parler. " M. K.

" Un rideau magique, tissé de légendes, était suspendu devant le monde. Cervantes envoya don Quichotte en voyage et déchira le rideau. Le monde s'ouvrit devant le chevalier errant dans toute la nudité comique de sa prose... C'est en déchirant le rideau de la préinterprétation que Cervantes a mis en route cet art nouveau ; son geste destructeur se reflète et se prolonge dans chaque roman digne de ce nom ; c'est le signe d'identité de l'art du roman. "

Second volet d'une trilogie commencée par "La plaisanterie" et qui s'achève avec "La valse des adieux". Prix Médicis étranger 1973. Le héros est une sorte de Rimbaud "materné", médiocre aussi bien dans le rôle de bourreau que de victime, pris au piège de la "révolution" communiste. Postface, p. 397-405, écrite en 1978 (Lire Kundera c'est adopter le point de vue de Satan sur toute connaissance: politique, amour, histoire, poésie). Oeuvre majeure.

C'est un roman sur Prague et sur les anges, sur le rire et sur l'oubli.

Je sais que tu as toujours été un type droit et que tu en es fier. Mais pose- toi une question : Pourquoi dire la vérité ? Qu'est-ce qui nous y oblige ? Et pourquoi faut-il considérer la sincérité comme une vertu ? Suppose que tu rencontres un fou qui affirme qu'il est un poisson et que nous sommes tous des poissons. Vas-tu te disputer avec lui ? Vas-tu te déshabiller devant lui pour lui montrer que tu n'as pas de nageoires ? Vas-tu lui dire en face ce que tu penses ? Eh bien, dis-moi ! Son frere se taisait, et Edouard poursuivit : Si tu ne lui disais que la vérité, que ce que tu penses vraiment de lui, ça voudrait dire que tu consens a avoir une discussion sérieuse avec un fou et que tu es toi-meme fou. C'est exactement la meme chose avec le monde qui nous entoure. Si tu t'obstinais a lui dire la vérité en face, ça voudrait dire que tu le prends au sérieux. Et prendre au sérieux quelque chose d'aussi peu sérieux, c'est perdre soi-meme tout son sérieux. Moi, je dois mentir pour ne pas prendre au sérieux des fous et ne pas devenir moi-meme fou.

Ce roman clôt la trilogie romanesque dont ##La plaisanterie## et ##La vie est ailleurs## formaient les premiers volets. Il est à la fois un divertissement, une description de moeurs, et une réflexion sur le communisme, les diverses oppressions, la peur et la cruauté. Un suspense magistral et un style fait de bonds successifs rendent ce récit aussi passionnant qu'un bon roman policier. Ce qui ne doit pas faire oublier qu'il propose aussi une interrogation fondamentale "qui nous place au seuil du tragique".

Selon les propos de l'auteur lui-même, L'Ignorance n'est ni un roman politique, ni un texte autobiographique - même si le roman commence par la rencontre, dans un aéroport, de deux " dissidents " de l'Est réfugiés en Europe de l'Ouest, qui retournent pour quelques jours dans leur pays d'origine. L'ignorance, ici, ne fait pas allusion aux lacunes de la connaissance, mais précisément aux côtés inconnus de la nature humaine, qui ne se révèlent pas dans la fadeur du quotidien, cachés qu'ils sont derrière le " rideau de la normalité ", mais qui surgissent au grand jour dans des situations historiques exceptionnelles - comme la période de la Terreur sous la Révolution française. À partir de cette notion d'ignorance comme lacune existentielle, Milan Kundera s'interroge sur la mémoire, et surtout sur l'oubli, qui à ses yeux prend le pas sur le travail de la mémoire : " De quoi je me souviens? De très peu de choses. Et l'autre ne se souvient pas des mêmes choses. C'est donc une non-rencontre, mais qui est voilée par l'émotion. Mais, dès que la situation subit une vraie analyse, vous vous rendez compte de la présence de l'oubli."

I. Le geste brutal du peintre : sur Francis Bacon II. Romans, sondes existentielles III. Les listes noires ou divertimento en hommage à Anatole France IV. Le rêve de l'héritage intégral V. Beau comme une rencontre multiple VI. Ailleurs VII. Mon premier amour VIII. Oubli de Schönberg IX. La Peau : un archi-roman Milan Kundera.

Grinçant, ironique et cruel, ce récit de la vie d'un couple permet à l'écrivain de transformer une histoire somme toute banale, en un fait de société dont le titre fournit un écho. Véritable crise concernant la place que chacun tient par rapport à l'autre. [SDM]

(...) L'homme au casque, avec sa drôle d'intonation, répète : " je viens de vivre une nuit tout à fait merveilleuse ". Le chevalier hoche la tête comme s'il disait oui, je te comprends, ami. Qui d'autre pourrait te comprendre ? Et puis, il y pense : ayant promis d'être discret, il ne pourra jamais dire à personne ce qu'il a vécu. Mais une indiscrétion après deux cents ans est-elle encore une indiscrétion ? Il lui semble que le Dieu des libertins lui a envoyé cet homme pour qu'il puisse lui parler : pour qu'il puisse être indiscret en tenant en même temps sa promesse de discrétion; pour qu'il puisse déposer un moment de sa vie quelque part dans l'avenir ; le projeter dans l'éternité ; le transformer en gloire. " Tu es vraiment du XXè siècle ?" - Mais oui, mon vieux. Il se passe des choses extraordinaires dans ce siècle. La liberté des mœurs. Je viens de vivre, je le répète une nuit formidable. - "Moi aussi " dit encore une fois le chevalier (...)

Jeter une lumiere sur les problemes les plus sérieux et en meme temps ne pas prononcer une seule phrase sérieuse, etre fasciné par la réalité du monde contemporain et en meme temps éviter tout réalisme, voila La fete de l'insignifiance. Celui qui connaît les livres précédents de Kundera sait que l'envie d'incorporer dans un roman une part de «non…

A provocative and rousing essay collection from one of Europe's greatest living writers

Perhaps the most ambitious novel from one of Mexico's greatest writers, the narrative covers 20 centuries of European and American culture, and prominently features the construction of El Escorial by Philip II. The title is Latin for "Our earth". Modeled on James Joyce's Finnegans Wake, Terra Nostra shifts unpredictably between the sixteenth century and the twentieth, seeking the roots of contemporary Latin American society in the struggle between the conquistadors and indigenous Americans. -Terra Nostra is the spreading out of the novel, the exploration of its possibilities, the voyage to the edge of what only a novelist can see and say.- Milan Kundera

At age 82, Clifton Fadiman continues his prolific publishing career, here presenting 62 of the world's best short stories from 16 countries. His criteria? "Each story had to be both interesting and of high literary merit." Fadiman fulfills both requirements and much more, offering a cornucopia of superior 20th-century writers that includes Franz Kafka, D. H. Lawrence, Isaac Babel, F. Scott Fitzgerald, William Faulkner, Ernest Hemingway, John Cheever, Sean O'Faolain, Graham Greene, Robert Penn Warren, Colette, John Updike, Donald Barthelme, and James Thurber. (Regrettably, J. D. Salinger is not included due to lack of permission.) Here is a truly remarkable collection of this century's short stories that readers from all over the world will read with delight.

Published simultaneously with Identity, his new novel, here is a masterful new translation of Milan Kundera's most brilliantly plotted and sheerly entertaining novel -- a dark farce of sex, murder, and motherhood. Set in an Old-Fashioned Central European Spa Town, Farewell Waltz follows the lives of eight characters: a pretty nurse and her repairman boyfriend; an oddball gynecologist; a rich American who is at once a saint and a Don Juan; a popular trumpeter and his beautiful obsessively jealous wife; a disillusioned former political prisoner about to leave his country and his young female ward. Perhaps the most accessible of Milan Kundera's novels, Farewell Waltz poses the most serious questions with a blasphemous lightness that makes us see that the modern world has deprived us even of the right to tragedy. Translated from the French text prepared by the author himself a quarter century after the novel was originally written, Farewell Waltz sparkles anew with wit, humor, and irony. A valuable addition to HarperFlamingo's impressive Kundera backlist, it offers readers a chance to discover, or rediscover, one of the very best works of a legendary writer. "It is hard to imagine anything more chilling and profound that Kundera's apparent lightheartedness". -- Elizabeth Pochoda "Kundera ... remains faithful to this subtle, wily, devious talent for a fiction of 'erotic possibilities". -- New York Times Book Review

In Philip Roth's intimate intellectual encounters with an international and diverse cast of writers, they explore the importance of region, politics and history in their work and trace the imaginative path by which a writer's highly individualized art is informed by the wider conditions of life. With Primo Levi, Roth discusses the stubborn core of rationality that helped the Italian chemist-writer survive the demented laboratory of Auschwitz. With Milan Kundera, he analyzes the mix of politics and sexuality that made him the most subversive writer in communist Czechoslovakia. With Edna O'Brien, he explores the circumstances that have forced generations of Irish writers into exile. Elsewhere Roth offers appreciative portraits of two friends--the writer Bernard Malamud and the painter Philip Guston--at the end of their careers, and gives us a masterful assessment of the work of Saul Bellow. Intimate, charming, and crackling with ideas about the interplay between imagination and the writer's historical situation, Shop Talk is a literary symposium of the highest level, presided over by America's foremost novelist.

Šestý svazek esejů Milana Kundery se jmenuje Zahradou těch, které mám rád. Texty této knihy autor napsal a publikoval v letech 1989-2008. Spolu s jinými úvahami vyšly v knize Une rencontre (Gallimard 2009). Na záložce se dočtete: „Tato kniha je věnována zejména umění románu, které je pro Kunderu ze všech umění to nejevropštější (Rabelais, Cervantes...) a umí odhalit na lidském životě, co jinak nelze uvidět (Carlos Fuentes, Anatole France, Curzio Malaparte...); kniha mluví též o tom, co znamená žít v jiné zemi, než je ta rodná (Věra Linhartová, Škvorečtí, Danilo Kiš...), a vzdává poctu těm, kdo neváhali jít proti vládnoucí blbosti (milovaný Fellini...); ti všichni pro Kunderu tvoří ‚zahradu těch, které má rád‘.“

Pátý svazek esejů se jmenuje Slova, pojmy, situace. Autor píše na záložce: „Umění románu, jehož dějiny započaly velkým Rabelaisovým dílem na počátku 16. století, doprovází až dodneška Evropu a její konkrétní život. Tato malá knížka nemá nic společného s nějakým vědeckým povídáním. Je složena z různých krátkých zamyšlení nad lidskými situacemi, tak jak jsem se o to snažil já sám (první část Slova), ale zejména umění románu během celých svých dějin (druhá a třetí část: Pojmy a Situace).“ SLOVA jsou autorova definitivní česká verze šesté části knihy L‘art du roman (Umění románu). POJMY obsahují autorův český překlad páté části knihy Le rideau (Opona), kde vyšly pod názvem L’esthétique et l’existence (Estetika a existence). SITUACE tvoří texty druhé části knihy Une rencontre (Setkání) s názvem Romans, sondes existentielles (Romány, existenciální sondy).

Svazek obsahuje tři Kunderovy texty o Janáčkovi, které vznikly ve Francii mezi rokem 1991 a 2004. V třetím textu (záznamu rozhlasového rozhovoru, který vysílal Český rozhlas 3 – Vltava dne 3. července 2004) formuluje Kundera základní otázku: Je Janáček „jen zajímavým skladatelem jakéhosi exotického koutu Evropy, anebo jedním z tvůrců moderní světové hudby“? Tato otázka podle Kundery provází Janáčkovo dílo jako jeho úděl a prosvítá za všemi texty: v prvním z nich, Hledání přítomného času, je Janáčkova opera srovnávána s úsilím Flauberta a Hemingwaye uchopit „prózu života“ a její „přítomný čas“; v druhém, Liška Bystrouška, drásavá idyla, je Janáček řazen k velkým osamělým antiromantikům Střední Evropy; v posledním, Nepravděpodobný osud (rozhovor s Tomášem Sedláčkem), je Janáčkův osud konfrontován s největšími skladateli moderní hudby, od Schönberga ke Stravinskému.

Kolektivní monografie věnovaná dílu Milana Kundery navazuje na stejnojmennou mezinárodní konferenci konanou v Brně v roce 2009. Publikace spojuje příspěvky odborníků k jednotlivým aspektům díla Milana Kundery (Češka, Kosková, Richterová) se studiemi (literárních) historiků a teoretiků, kteří se vyslovují ke konkrétním problémům tvorby tohoto autora (Pavel, Steiner, Koten, Sládek), nechybí ani pohledy z jiných oborů (Scarpetta). Analyzováno je hlavně Kunderovo dílo beletristické, především v jeho estetických a ideových souvislostech, středem zájmu jsou též autorovy eseje a jeho celkový filozofický a kulturní odkaz, a to napříč uměleckými médii.

Sedmý svazek esejů Milana Kundery se jmenuje O hudbě a románu. Na záložce se dočtete: „Neobávejte se: to není žádná univerzitní přednáška, ale úvaha plná překvapivých odboček, vzpomínek, polemických pasáží i vtipů, vyprávěných někým, kdo byl celým svým životem spjat jak s románem, tak s hudbou, těmito dvěma uměními, která patří Evropě více než kterákoli jiná, protože právě ona Evropu vytvořila. Není to ostatně žádné nedorozumění, že za knihu Zrazené testamenty — z níž pocházejí obě části této knížky — byla Kunderovi v roce 1996 udělena cena americké Společnosti hudebních skladatelů (ano, hudebních skladatelů).“

После успешного сборника "Мой Яначек" выходят под названием "Нарушенные завещания" две эссе Милана Кундеры, посвященные искусству романа: "Нарушенные завещания" и "Иерусалимская речь: Роман и Европа". Эти работы исследуют глубинные аспекты романа как жанра, его влияние на культуру и общество, а также роль литературы в формировании европейской идентичности. Кундера анализирует, как роман может отражать сложные человеческие переживания и исторические контексты, раскрывая многослойность и разнообразие этого литературного жанра.

Sie kam ihm vor wie ein Kind, das jemand in ein pechbestrichenes Körbchen gelegt und auf dem Fluß ausgesetzt hatte, damit er es am Ufer seines Bettes barg. Der Prager Chirurg Tomas, der die Frauen begehrt und zugleich fürchtet, ein Erotomane, der seine Scheidung wie eine Hochzeit feierte und fortan der Liebe aus dem Weg ging, bricht für die Kellnerin Teresa mit einigen seiner Grundsätze. Seine erotischen Freundschaften, wie jene mit der Malerin Sabina, führt er aber weiter. Teresa verläßt ihn in Zürich, wo sich die beiden, inzwischen verheiratet, nach dem russischen Einmarsch in Prag, niedergelassen haben. Sie kehrt in ihr Heimatland zurück, er folgt ihr, verliert seine Stellung und arbeitet als Fensterputzer, später als Lastwagenfahrer in einem Dorf fern von Prag. Das Glück endet wiederum in der Katastrophe - Tomas und Teresa sterben bei einem Verkehrsunfall nach einem Tanzabend. Der Roman Die unerträgliche Leichtigkeit des Seins verschaffte Milan Kundera den internationalen Durchbruch. Milan Kunderas Roman mutet wie ein kühnes intellektuelles Feuerwerk an, in welches sich immer wieder auch die Raketen des Sentiments und der Sinnlichkeit mischen

Tři povídky (Zlaté jablko věčné touhy, Zvěstovatel, Falešný autostop) o lásce nerozpačitě nahlížející do intimní sféry dnešního člověka a ukazující, že jak muž, tak i žena nejsou než tu komickými a jinde tragickými služebníky choutek a rozmarů sexu.

Kniha sestavená Adolfem Kroupou a Milanem Kunderou, který připojil i úvodní esej, představuje průřez básníkovým dílem a životem, s řadou reprodukcí a fotografií a komentářů Apollinairových současníků. Výbor z básníkova díla (Alkoholy, Kaligramy, Dopisy pro Madeleinu a Lou, Zvířecízkazky, Nový duch a básníci) doplňují dokumentární fotografie a kresby, svědectví a vyznání básníků jak cizích, tak našich a podrobné apollinairovské kalendárium. Z připojené mikrodesky zazní autorovy básně Ocúny, Sličná rusovláska a Růženka v přednesu V. Vosky a P. Leclera.

В романе «Неспешность» знаменитый чешский писатель Милан Кундера сравнивает различные стороны современного человека, живущего в мире сверхскоростей, с «неспешностью» жизни, описанной в новелле Вивана Денона, французского автора XVIII века.Роман «Подлинность» повествует о психологическом конфликте между двумя влюбленными, которые волею случая утрачивают в глазах друг друга прежнюю индивидуальность.

Soubor statí publikovaných v Literárních novinách mezi lety 1967-69 zahrnuje příspěvky významných českých myslitelů druhé poloviny dvacátého století, jako jsou Milan Kundera, Karel Kosík a Robert Kalivoda. Od konce padesátých let se tento kulturní týdeník snažil o znovuzačlenění české kultury do evropského kontextu, což se podařilo až na konci šedesátých let. LN se staly jedním z nejlepších evropských časopisů svého druhu, přestože je četlo jen málo lidí. Jejich proslulost však stále rostla, dokud nebyly umlčeny sovětskými tanky. Na podzim 1990 A. J. Liehm požádal Kunderu o příspěvek pro česko-slovenskou Lettre. Kundera se zpočátku zdráhal, protože měl pocit, že nemá co nabídnout. Přiznal, že napsal mnoho textů o českých tématech, ale považoval je za příliš apologetické. Zmínil, že má sedm esejů, které by chtěl přeložit do češtiny, ale odkládal to. Nakonec si vzpomněl na Literární noviny z druhé poloviny šedesátých let, které měly obrovský vliv na kulturní a politický diskurs. Vzpomněl si na snahu založit deník Lidové noviny, kde by Kosík a Liehm mohli vytvořit jeden z nejlepších časopisů v Evropě. Po ruské invazi však k tomu nedošlo a Kundera odešel do exilu. Jeho emigrace byla pokračováním cesty za stejným cílem. Na oslavu, kterou by rád navštívil, posílá alespoň sedm písmen jako symbol štěstí.

Divadelní hra z roku 1968, s úvodním textem Milana Kundery Autor se ptá autora. Zápletka divadelní hry je jednoduchá: ředitel školy nakreslí na tabuli kosočtverec, který představuje ženské pohlaví, nechá tuto událost vyšetřovat a sarkasticky se baví reakcemi svých kolegů. Vyšetřovací komise křivě obviněného žáka, snaživě přiznávajícího neprovedený čin, odmění údělem fízla. Ředitel, opojený svou mocí, však nerozvážně přiznává manželce předsedy vše, co si doopravdy myslí o jejím muži a tím spadne do pasti, takže se stane proti své vůli jakýmsi sexuálním otrokem. V závěru hry zazní z úst vítězné nevěrné chlípnice zásadní sdělení: „Moc je nejsladší, když je úplně nepřiměřená. Když blbec vládne moudrému, slabý silnému, ohavná krásnému…“

Knížečka pozoruhodných veršů ze života muže a ženy.

本書はチェコ出身の現代ヨーロッパ最大の作家ミラン・クンデラが、パリ亡命時代に発表、たちまち全世界を興奮の渦に巻き込んだ、衝撃的傑作。「プラハの春」とその凋落の時代を背景に、ドン・ファンで優秀な外科医トマーシュと田舎娘テレザ、奔放な画家サビナが辿る、愛の悲劇―。たった一回限りの人生の、かぎりない軽さは、本当に耐えがたいのだろうか?甘美にして哀切。究極の恋愛小説。

Znamenitá a úspěšná dramatizace Diderotova Jakuba Fatalisty, hravá i krutá studie proměn lidského osudu v neprohlédnutelném světě, je jediný autorův dramatický text patřící k dílům, která „má bez výhrad rád a chce vydávat“.

Ein Buch über das Lachen und Vergessen, Schwingungen der Liebe und Triebe, über Politik, Macht und Heimat. Tamina, eine junge Emigrantin, versucht nach dem Tod ihres Mannes, seine ersten Briefe aus dem okkupierten Prag nach Paris zu schaffen, um sich ihr verblassendes Glück wieder in Erinnerung zu rufen. Ein Prager Dissident versucht, die Briefe aus der Zeit seiner Liebe zu einer Kommunistin in die Hand zu bekommen, um sie zu vernichten, da sie ihn zu kompromittieren scheinen und sein Bild als Held des Widerstands zerstören. ›Das Buch vom Lachen und Vergessen‹ ist ein Rollen- und Vexierspiel der Figuren und Geschichten; ein Roman in Variationen, in dem Kundera von Menschen erzählt, die es wagen, sich dem Vergessen (in der Liebe und der Geschichte) zu widersetzen, und er tut dies mit einem Lachen und der ihm eigenen feinen Ironie. Hat, so fragt er dabei, die Geschichte einen Sinn, oder treibt sie mit den Menschen nur absurde Scherze, auf die das Lachen und das Vergessen die einzige Antwort sein können?

Dieses Buch, das angenehm in der Hand liegt, ist das Ergebnis eines unerwarteten Zufalls, der das geheime Leben der Bücher beeinflusst. Michael Krüger, Chef des Hanser Verlags, beschreibt in seinem Vorwort, wie Quint Buchholz ihm an einem Nachmittag zahlreiche seiner Bilder präsentierte. Einige dieser Zeichnungen sind bereits von Buchumschlägen bekannt, während viele neu sind. Bekannte Autoren wie Elke Heidenreich, Peter Hoeg, T. C. Boyle und Rafik Schami wurden eingeladen, sich von Buchholz' Bildern inspirieren zu lassen und haben jeweils eine Geschichte zu einem seiner Werke verfasst. Die Vielfalt der Geschichten spiegelt die Vielschichtigkeit der Bilder wider und lädt den Betrachter ein, in die geheimnisvollen Welten einzutauchen, die sich hinter den Illustrationen verbergen. Das Buch ist eine wunderbare Sammlung, die sowohl zum Blättern als auch zum Lesen einlädt. Es eignet sich hervorragend, um es während einer Kaffeepause griffbereit zu haben. Diese Geschenkausgabe im Miniformat bietet eine besondere Möglichkeit, die Kunst von Quint Buchholz und die Kreativität namhafter Autoren zu genießen.

Książka Antologia czeskiego eseju ma na celu zaprezentowanie polskiemu Czytelnikowi czeskiej myśli, kultury, sztuki i literatury. Znalazły się tu utwory należące do klasyki eseju, publikowane w Polsce od końca lat siedemdziesiątych głównie w drugim obiegu i na emigracji. Tematyka eseistyki jest bardzo szeroka: od esejów emigracyjnych do polemik ideowych, od nurtu katolickiego po protestancki. Książka zawiera między innymi eseje: Václava Hrabala "Kim jestem", Milana Kundery "Niekochane dziecko rodziny", Václava Havla "Siła bezsilnych", Václava Bendy "Równoległa polis", Václava Černego "Europejskie źródła czeskiej kultury" i Josefa Kroutvora "Europa środkowa: anegdota i historia".

Milan Kundera prinadlezhit k chislu samykh populjarnykh pisatelej sovremennosti. Ego knigi bukvalno zavorazhivajut chitatelja izyskannostju stilja, umelym po stroeniem sjuzheta, nakalom chuvstv u geroev. Kazhdoe novoe proizvedenie pisatelja popolnjaet rjad bestsellerov intellektualnoj prozy. Predlagaem vnimaniju chitatelej literaturno-filosofskoe...

La tante Zaza, à la beauté légendaire, emmène son jeune neveu en vacances à la campagne. Il a seize ans et, ingénument, elle lui fait partager son lit. L'inévitable se produit. Zaza, plus tard, périra dans un incendie, mais son souvenir adorable restera vivant.

Rozhovor Christiana Salmona s Milanem Kunderou, který původně vyšel v literárním časopise The Paris Review. Je zvláštní, že v tomto rozhovoru Kundera zcela pominul svá raná díla, jako by vůbec neexistovala. Druhou část knihy tvoří studie Petra A. Bílka, která seznamuje s kritickými ohlasy na dílo Milana Kundery v anglofonní jazykové oblasti.

Svazek obsahuje po jedné povídce od tří významných českých spisovatelů – Arnošta Lustiga (Porgess), Milana Kundery (Ztracené dopisy) a Josefa Škvoreckého (Trip do Česka).

"The tale of a man imprisoned and reviled by his own countrymen, the Fable follows its character's decline from virulent hatred to near madness as a result of his violent frustration with the hypocrisy and banality of his fellow human beings. In part because of the story's clear link to his own case - and because of the legal and political difficulties this presented - Celine was compelled to push his famously elliptical, brilliantly vitriolic language to new and extraordinary extremes in Fable for Another Time. The resulting linguistic and stylistic innovation make this work stand out as one of the most original and revealing literary undertakings of its time."--BOOK JACKET.

Milan Kundera is one of the most popular writers of our time. His book literally fascinate the reader sophistication, style, building plot, because feelings in heroes. Each new piece by writer adds a number of best-selling intellectual prose. Kundera is back! Read the long-awaited novel the triumph of the weak, where the author, under the guise of deceptive lightness and playful tone, talks about the unbearable the absurdity of existence.

In seinem Roman erzählt der isländische Autor die Geschichte einer Neunjährigen, die zum ersten Mal das Elternhaus an der Küste Islands verläßt. Als Strafe für einen Ladendiebstahl muß sie den Sommer auf einem Bauernhof im Landesinneren verbringen. Allein unter schweigsamen Bauern deutet sie die Rätsel ihrer Umgebung und ihres neuen Lebens mit Hilfe der Phantasie. "Noch viele Tage nach der Lektüre des 'Schwan' war ich wie verzaubert. In diesem Buch werden Sie einen großen europäischen Romancier entdecken, dem es mit einzigartiger Finesse gelingt, das Leben eines heranwachsenden Mädchens einzufangen." (Milan Kundera.)

Sbírka veršů, tematicky rozdělena do pěti celků, obsahuje básně z let 1949-53, představuje to nejotevřeji bolševické smyšlení, které MK kdy odvážil ukázat.Nastupující básník hned ve své první knize nezůstává soustředěn na sebe, ale snaží se vyslovit bohatou problematiku našeho dnešního života, věnuje pozornost lidem kolem sebe, zájmům celku. Sbírku uvádí vlastním mottem a potom následuje pět větších cyklů: Zeleň mého domova (opěvující nejenom Moravu, ale především zase lidi, kteří jediní z všedního kousku země dokáží udělat nejdražší domov a vlast), Soukromá dramata (ve kterých zachytil konflikty dnešních lidí). Od obzoru jednoho k obzoru všech (ukazující na poslání básníka), Polemické verše a Veliký pochod, cyklus, kterým se vrací do doby okupace, slovenského povstání, dělnických bojů, v němž poslední slokou slaví největší dny našeho lidu, kdy "psanci země naší / dali se na pochod! Dali se na pochod!"

Druhé vydání tří povídek s podtitulem Tři melancholické anekdoty: Já truchlivý Bůh — Sestřičko mých sestřiček — Nikdo se nebude smát. Podle dvou povídek byly natočeny filmy: Nikdo se nebude smát (režie Hynek Bočan, 1965) a Já truchlivý Bůh (režie Antonín Kachlík, 1969).

Sommer, Sonne, Sand und mehr... - bk35; Goldmann Verlag; Verschiedene Autoren; pocket_book; 1994

Obsahuje verše ze sbírek: Po nás ať přijde potopa, Radosti života, Nové verše, politické satiry, jež byly publikovány v brněnských Lidových listech a několik výpravných básní z pozůstalosti. Celé dílo vyjadřuje desiluzi nad soudobým světem a jeho prolhanou idylou, je plné ironie a skepse.Odtud pramení i forma jeho básní, které vycházejí z šansonu, kupletu.

Závěrečný svazek souboru povídek o groteskních podobách lásky v dnešním světě, navazující na dva svazky předchozí (Směšné lásky, Druhý sešit směšných lásek). Příběhy, v nichž autor v groteskních situacích analyzuje milostnou problematiku muže a ženy a zejména pak svár mezi láskou tělesnou a duševní.

Soubor esejí rozebírajících a hodnotících prózu Vladislava Vančury, kterou autor konfrontuje s vývojem evropského románu za posledních sto let. Závěry vyvozené ze svých úvah a studií Kundera zobecnil a formuloval jako příspěvky k teorii románu.

Výbor sdružuje několik vtipných, humorných povídek a novel, do kterých vložil Vančura mnoho ze své filosofie radosti a optimismu. Parodií na sportovní kluby je první povídka, F.C. Ball, kreslící postavy lidiček, scházejících se v hostinci u "Dvou litrů...". Známá novela Rozmarné léto je vyprávění plné pohody a shovívavosti ke třem přátelům v malém městečku, kam zavítá kouzelník a krásná dívka. Následuje Luk královny Dorotky, šest povídek s milostnou tématikou a novela Kosmas, vyňata z autorových Obrazů z dějin národa českého. Doslov: Milan Kundera

Báseň je novou přepracovanou versí stejnojmenné skladby, která zvítězila ve fučíkovské soutěži Literárních novin a Svazu spisovatelů v roce 1954. Kundera v ní zbásnil známý motiv z Fučíkovy Reportáže, jak komisař Böhm zavede svého vězně do jarní přírody na Petříně a tam se marněpokouší zlomit Fučíkovo odhodlání, obětovat spíše život nežli zradit stranu a národ.

Výběr z Apollinairových básní sestavili Adolf Kroupa a Milan Kundera. Zařazeny básně ze sbírek Zvířecí zkazky (Le Bestiaire ou Cortège d'Orphée – 1911 – podnětem k nim byly pravděpodobně Picassovy dřevoryty zvířat ), Alkoholy (Alcools – 1912 – úvodní báseň je Pásmo v překladu Karla Čapka), Kaligramy (Calligrammes – 1918), Básně pro Lou (Ombre de mon Amour – básně psané pro Luisu de Coligny, byly dlouho neznámé a vyšly až v 50. letech) a Básně pro Madeleine (Poèmes secrets à Madeleine – stejně jako básně pro Lou). Básně překládala řada básníků: Karel Čapek, Vladimír Holan, Jindřich Hořejší, František Hrubín, Hanuš Jelínek, Adolf Kroupa, Milan Kundera a Jaroslav Seifert.

Герои романа, подобно гомеровскому Одиссею, после двух десятилетий эмиграции возвращаются на родину. Могло ли быть безоблачным это возвращение? Ведь никто не может дважды войти в ту же воду