Tento román byl vydán v roce 1937 a pro kritiku a veřejnost byl velkým překvapením. Autor v něm odešel od problému vesnice, který ho dosud výhradně zajímal, a středem jeho zájmu se stává velkoměsto Varšava. Zabývá se v něm zostřujícími se politickými konflikty a narůstajícím fašismem,proti němuž svými publicistickými pracemi horlivě bojoval. Za hlavního hrdinu si zvolil bezvýznamného jedince, malého úředníka, který se v důsledku hospodářské krize oněch let ocitá v řadách nezaměstnaných. Problém nezaměstnanosti se všemi jejími zhoubnými důsledky líčí autor zajímavou, hluboce psychologickou, ale i sociální analýzou tehdejší společnosti na příkladu svého hrdiny Jindřicha Bohdalského. Je to člověk „nijaký“, zcela bezideový a nekořenící v žádné společenské vrstvě. Dostal se na zoufale šikmou plochu a sjíždí po ní stále níž, do zkázy. Svým chováním zaviňuje i krizi svého manželství, jež mu dosud bylo jedinou jistotou. Přestože se Jana snaží být do poslední chvíle k manželovi loajální, začnou její sympatie posléze tíhnout k lékaři Emilu Rudnému, který v ní dovedl vzbudit i zájem o problémy sociálně politické. Ve své době byl román Osidla přijat kritikou nadšeně a mnozí v něm spatřovali Kruczkowského. Doslov Leon Kruczkowski a jeho dílo napsala Helena Teigová.
