J'ai voulu y croire, j'ai voulu rêver que le royaume de la littérature m'accueillerait comme n'importe lequel des orphelins qui y trouvent refuge, mais même à travers l'art, on ne peut pas sortir vainqueur de l'abjection. La littérature ne m'a pas sauvée. Je ne suis pas sauvée.
Neige Sinno vyrostla v alpském podhůří s matkou, třemi mladšími sourozenci a otčímem, který ji od sedmi do čtrnácti let sexuálně zneužíval. Teprve v rané dospělosti našla odvahu predátora zažalovat – ten vinu přiznal, byl odsouzen k devíti letům vězení, odseděl si pět let a za vzorné chování byl propuštěn. Založil si novou, početnou rodinu a temné období svého života nechal zdánlivě za sebou. Na rozdíl od své oběti, která to udělat nemůže. Ve své románové eseji Sinno popisuje zneužívání i následný soudní proces, které zasáhly její život, poznamenaly rodinné vztahy a ovlivnily atmosféru francouzského maloměsta. Rozebírá, jak prožité trauma deformovalo její vztahy s matkou, sestrami i přáteli a proměnilo způsob, jakým vnímá cizí lidi, děti i vlastní dceru a její výchovu. Smutný tygr hledá literární cestu, jak mluvit o nevyslovitelném a ochránit druhé před tím, co autorka sama prožila.