Miloš Brunclík Livres

Focusing on presidential constitutional conventions, this research monograph explores their impact on the political systems of the Czech Republic, Slovakia, Hungary, and Poland. These unwritten rules of constitutional practice, rooted in political arrangements, influence the functioning and character of regimes. The study highlights the significant political implications of these conventions, making Central Europe an insightful case for understanding their role and effects in governance.

Poloprezidentský režim, přímá volba a pravidla hry. Kniha nabízí systematický rozbor českého demokratického režimu po zavedení přímé a všeobecné volby prezidenta v roce 2012. Autoři současný stav konfrontují s různými koncepcemi poloprezidencialismu, přičemž nabízejí vlastní definici a ptají se, zda se Česká republika v posledních letech posunula k poloprezidencialismu, nebo zda zůstává i nadále parlamentním režimem. Zvláštní pozornost je věnována otázce postavení prezidentů v české politice a společnosti se zaměřením na působení prvního přímo a všeobecně zvoleného prezidenta Miloše Zemana. Autoři docházejí k jednoznačnému závěru, že Česká republika zůstává parlamentním režimem, byť značně deformovaným a špatně fungujícím. Podrobně jsou rozebrány příčiny a následky tohoto stavu. Prezident Zeman v tom všem hraje důležitou a problematickou roli. Co je poloprezidentský režim? Proč je český režim parlamentní, a ne poloprezidentský? V čem spočívají deformace a potíže českého parlamentarismu a proč jsou tak vážné? Jaké postavení mají prezidenti v české politice a společnosti? Jak ovlivnilo zavedení přímé a všeobecné volby prezidenta českou politiku? Jakou roli v tom všem hraje prezident Miloš Zeman?

Snahou autorů je přiblížit různé aspekty skandinávské politiky. Vedle tradičních objektů komparativní politologie se zajímají i o sociálně-ekonomická témata, která jsou pro tento region typická a podílejí se na formování specifické podoby skandinávské politiky. V šesti kapitolách autoři představují Skandinávii jako politický region Evropy, věnují se problematice sociálního státu a (neo)korporativismu, politickým systémům ve Skandinávii se zaměřením na ústavní systémy a postihují i hlavní rysy soudní moci, neopomíjejí ani otázku referend a ombudsmanů, objasňují vývoj a současnou podobu volebních systémů, přibližují pozici severských států v mezinárodních vztazích.

Jaká je role českého prezidenta při vládních krizích a ve sporech o zahraniční politiku? Nebylo by vhodnější zavést v České republice přímou volbu prezidenta? Jaké jsou vůbec způsoby volby prezidenta ve světě? Jaká je bilance francouzské "kohabitace" mezi prezidentem jedné politické orientace a vládou opačné politické tendence? V čem se liší formální i faktické postavení prezidenta v poloprezidentských systémech od prezidenta v systémech parlamentních? Osvědčila se přímá volba předsedy vlády v Izraeli? Jak se měnil poloprezidentský režim v parlamentní v Portugalsku? Jak se mění role prezidenta v Polsku a v Ukrajině? To jsou některé z otázek, kterými se zabývá tato monografie českých politologů pod vedením Miroslava Nováka a Miloše Brunclíka.

Kolektivní práce odborníků z politologie, ústavního práva a statistiky přináší jedinečnou komplexní analýzu internetových voleb. Publikace se zaměřuje na různé aspekty, jako je digitální propast, očekávané výhody (např. zvýšení dostupnosti voleb pro voliče v zahraničí) a rizika (např. bezpečnostní otázky a problém kupčení s hlasy). Zkoumá dopady internetových voleb na volební účast, konformitu s ústavními zásadami, politické strany a jejich zisky. Autoři vytvářejí plastický obraz vzniku a vývoje internetových voleb v Estonsku, Švýcarsku, USA, Kanadě, Austrálii, Norsku a Nizozemsku. Významná část se věnuje také myšlenkám internetových voleb v České republice, zkoumá demografické trendy, technické vybavení domácností, počítačovou gramotnost voličů, jejich ochotu hlasovat online, postoje politických stran, ústavněprávní aspekty a náklady na zavedení. V závěru autoři poukazují na výhody a úspěchy internetových voleb v některých zemích, ale také na závažná rizika a neúspěšné projekty internetového hlasování v zahraničí.

Kniha se systematicky zabývá 53 úřednickými kabinety, které vznikly v Evropě mezi lety 1989 a 2015, včetně tří českých vlád. Opírá se o rozsáhlý faktografický základ a soudobou politologickou literaturu. Analyzuje důvody a okolnosti jmenování úřednických kabinetů, které se objevují převážně v zemích střední, východní a jižní Evropy, charakterizovaných vyšší mírou korupce, zatímco v západní Evropě po roce 1989 úřednické vlády nevznikly. Kniha shrnuje debatu mezi kritiky a obhájci těchto vlád a autor dospívá k závěru, že úřednické vlády mají slabší volební legitimitu než stranické, avšak nejsou nelegitimní ani nedemokratické. Argumenty pro politickou neutralitu úřednických vlád jsou obtížně obhajitelné, neboť většina z nich fungovala pod silným vlivem politických stran. Úřednické vlády by měly být chápány jako dočasná řešení pro překonání akutních politických či ekonomických krizí, a nikoli jako žádoucí odborné kabinetní alternativy k běžným stranickým vládám. V tomto kontextu jsou úřednické vlády symptomem hospodářských a politických problémů v některých evropských zemích.