Rudolf Těsnohlídek Livres

Výbor, navazující na knihu Mrtvý u kříže a jiné soudničky, zahrnuje texty publikované v letech 1922-1928 v brněnských Lidových novinách, přičemž jde o texty téměř knižně způli netištěné. Autor se snaží objasnit motivy často nepochopitelných trestných činů, jež vyznívají jako spor a srážka nezvládnutelné živelnosti v člověku s lidskou konvencí a usměrňující racionalitou, tj. se zákonem a jeho regulativním dosahem. Vybral a uspořádal, edičně připravil, doslov a ediční poznámku napsal Bohumil Svozil.

Bylo nebylo jedno království. Po smrti starého krále dvořané vyženou prince a ten je nucen hledat své místo v životě. Protože nic neumí, není jeho cesta snadná.

Úsměvný zvířecí epos o lišce Bystroušce, líčí příhody lišky žijící v zajetí u myslivce, její útěk a prožitý milostný příběh.

Příběhy Eskyma Welzla, který strávil dost dlouhý čas mezi eskymáky a pořizoval si mezi nimi různé zápisky. Živé a jedinečné spojení primitivnosti a praktického smyslu pro realitu. Neobyčejná fantazie a exotičnost. Jadrný humor. Zachycení tíživých situací, touhy po svobodě a přičinlivosti lze nalézt ve vzpomínkách cestovatele a polárníka, které jako jediné považoval za opravdu „svou“ knihu. Zatímco Golombkovy s Valentovy úpravy hojně vycházely a český čtenář je zná, zpracování Rudolfa Těsnohlídka na základě Welzlových dopisů vyšlo poprvé a naposledy v roce 1928.

Výběr z "Večerů" Lidových Novin (1911-1914) a ze soudniček Rudolfa Těsnohlídka. Příležitostný tisk k 50. výročí vzniku Lidových novin, který však - protože vyšel v roce 1943 - neobsahuje texty Karla Čapka nebo Ferdinanda Peroutky.

SF román Vrba zelená (F. Borový 1925) je bezesporu jedno z nejpozoruhod­nějších děl české SF. Hypnotizér vyšle skupinu čtyř mužů (strážníka, malíře, kočího a docenta) do Brna 30. století. Lidé žijí primitivním pastorálním způsobem a muži si s ženami vyměnili role. Zatímco muži se doma starají o děti, ženy loví, pracují a jsou nositelkami pokroku. Vyskytují se zde i svérázné vynálezy, například vzdušná pramice poháněná ladičkou, plující vzduchem na zvukových vlnách. Lidé budoucnosti mluví kuriózním slangem, k jehož pochopení je potřebný slovníček, který autor připojil na závěr knihy. Těsnohlídek konfrontuje technickou civilizaci s přírodním životem a také se svérázně zapojuje do dobové diskuse o feminismu a právech žen.

Výbor z Těsnohlídkových nejlepších soudniček zahrnuje až na malé výjimky texty z let 1922-1928. Kniha, vycházející k stému výročí autorova narození, je uváděna a uzavírána dvěma reflexívními soudničkářskými prózami, které přibližují atmosféru soudních procesů v obecnější a zároveň autorsky zpovědní poloze.

Výběr z "Večerů" Lidových Novin (1911-1914) a ze soudniček Rudolfa Těsnohlídka. Příležitostný tisk k 50. výročí vzniku Lidových novin, který však - protože vyšel v roce 1943 - neobsahuje texty Karla Čapka nebo Ferdinanda Peroutky.

Rozmarná povídka o malém chlapci, kterému říkali Strukavinka, a jeho kamarádech, o jejich toulkách přírodou, o tom, jak poznávají život kolem sebe, jak rozmlouvali se zvířaty, jak se spřátelili s vrabcem Čimčirínkem, co prožili s kocourem Matesem, psem Brokem a mnoha jinými. Ve vyprávění používá autor některých prvků moravských nářečí.

Výbor z básnické, prozaické a publicistické tvorby Rudolfa Těsnohlídka. Vybral, uspořádal a předmluvu napsal Dušan Jeřábek. K vydání připravili a ediční poznámky napsali Jan Chloupek, Vlastimil Válek a D. Jeřábek. Vydáno k 100. výročí autorova narození.