Marcin Filipowicz Livres

Kniha je cenným příspěvkem k hlubšímu poznání sociálních, kulturních a intelektuálních dějin Hradce Králové. Důraz na téma osobních vzpomínek a memoárů zároveň odpovídá na podněty v současnosti intenzivně rozvíjeného oboru studia paměti, zejména jejího sociálně-kulturního významu pro vytváření osobních a kolektivních identit. Práce nabízí pozoruhodnou aplikaci rodové (genderové) perspektivy na analýzu memoárové literatury. Pomocí toho specifického pohledu se autorům daří zpochybňovat mýtus - dnes již bezpečně zakořeněný v rozvíjející se české feministické historiografii - o téměř bezkonfliktním a mírumilovném vztahu mezi mužským a ženským principem v procesu vytváření a stvrzování naší národní identity.

Kniha se zabývá tvorbou spisovatelek 2. pol. 19. století

Paměťová studia, o jejichž boomu v podobě nejrůznějších pamětí, vzpomínek či memoárů není pochyb, tematizovala povětšinou paměť jako individuálního nebo kolektivní/národní. Rodině v tomto kontextu nebyla zatím věnována náležitá pozornost, a to přesto, že valná část našeho života se odehrává právě v rodině. Tato publikace nahlíží na rodinnou paměť inovativním a originálním způsobem, prostřednictvím čtyř vědních disciplín – psychologie, literární vědy, historie a filozofie. Spojnicí jednotlivých kapitol je předpoklad, že rodinná paměť je nestálá entita měnící se vzhledem k potřebám dané rodiny i vzhledem k současným společenským a kulturním normám.

Dílo se zabývá modely otcovství v Evropě 19.-21. století