Jana Tichá Livres

Monografie přední pražské architektonické kanceláře, kterou založili Stanislav Fiala, Tomáš Prouza a Jaroslav Zima. Rozhovory a více než 70 realizací i projektů přibližuje vývoj jejich tvorby za posledních 20 let na pozadí celospolečenských, ekonomických a technologických změn. Stanislav Fiala, Tomáš Prouza a Jaroslav Zima začali spolupracovat v roce 1989, o několik let později založili architektonickou kancelář D3A. Patří ke generaci, jejíž profesní start se odehrál v době bezprostředně po Sametové revoluci a která získala mimořádně brzy možnost samostatně navrhovat a realizovat své projekty. Výrazně ovlivnili podobu současné Prahy přestavbou industriálního Smíchova i podobu současné české architektury svým svobodným experimentováním s nejrůznějšími prvky, materiály, prototypy a neortodoxními přístupy ke stavění. Díky jejich rozdílným osobnostem je záběr práce D3A mimořádně zajímavý a široký: od urbanismu a rozsáhlých městských celků přes rodinné domy a interiéry až po scénografii a produktový design. D3A patří mezi špičku současné české architektury, za svou práci obdrželi mnoho domácích i mezinárodních ocenění.

Globalizace je fenomén, o kterém se v posledních letech hodně hovoří, a který nejspíš právě proto, že je předmětem živé diskuze, vzdoruje jednoduché definici. Ačkoli její primární projevy jsou ekonomické, globalizace má dalekosáhlé důsledky kulturní a společenské. Co znamená globalizace pro architekturu? V této knize jsou shromážděné texty z let 1993 - 2012, které nabízejí - třeba i nepřímé - odpovědi na tuto otázku.

Další z řady průvodců Zlatého řezu zachycuje proměny pražské architektury na přelomu 20. a 21. století: výrazné budovy v centru Prahy i stavby na okraji města, rozsáhlé administrativní komplexy i rodinné domy, nové pražské čtvrti i krajinné a zahradní úpravy. Kniha má ukázat různorodost přístupů k architektuře a pestrost současné architektonické produkce na území města Prahy.

Monografie o vzorové kolonii rodinných domů Baba v Praze-Dejvicích.Osada vznikla z iniciativy Svazu československého díla jako výstava soudobého bydlení v letech 1928-32. Projekt navazoval na obdobné akce, které se uskutečnily ve 20. letech jinde ve střední Evropě (Stuttgart, Vídeň, Wroclaw, Brno). Na výstavbě osady se podíleli přední architekti, stavebníky byli významné osobnosti kulturního, společenského i politického života své doby. Ladislav Žák stavěl dům pro Karla Heraina, ředitele Uměleckoprůmyslového muzea, Oldřich Starý pro designéra Ladislava Sutnara či grafika Cyrila Boudu, Josef Gočár pro profesora Karlovy Univerzity Julia Glücklicha, Josef Fuchs pro ředitele Pražských veletrhů Františka Munka atd. Publikace obsahuje úvodní studii, katalog 34 domů, životopisy architektů, životní data stavebníků, bibliografie, rejstříky.

Antologie tří editorů předkládá českým čtenářům překlady 161 textů významných architektů euroamerické sféry, a to převážně z období po druhé světové válce. Není strukturovaná podle témat, texty jsou v ní řazeny, jak šly za sebou v chronologickém pořádku. Antologie se také vyhýbá tomu, aby texty dále členila podle nějakých zvratů v architektonické debatě. Soustřeďuje se konečně jen na texty praktikujících architektů, nejsou v ní obsažené texty teoretiků a historiků architektury. Primárním kritériem výběru pro ni nebyl tolik význam textů, jako význam jejich autorů, předních osobností euroamerické architektonické scény posledních osmdesáti let. Cílem editorů bylo ukázat, jak a o čem tito architekti psali a jak přitom zdůvodňovali charakter svých prací.

Čítanka textů o moderní a současné architektuře nabízí pohledy předních architektů a teoretiků na vztah architektury, její materiální podstaty a jejího obrazu. Hledá odpovědi na otázky, které před nás klade současná civilizace a kultura. Jak se proměňuje hmotná podstata architektury a její vnímání v poslední době? Přinášejí nové technologie a materiály v tomto ohledu nějakou zásadní změnu? Poskytuje současná architektura ještě stále bezpečí a útočiště? Nebo se stává kulisou, svůdným obrazem, který může zmizet, jakmile po něm vztáhneme ruku? Kniha navazuje na předchozí antologie teoretických textů o architektuře, které vydal Zlatý řez v uplynulých letech pod názvem Architektura na prahu informačního věku a Architektura v informačním věku.

Díla krajinářské architektury se vyznačují proměnlivostí danou tím, že jejich materiálem je živá hmota, jejíž esenciální vlastností je růst. Projevuje se v nich nejen lineární běh času, ale také cyklické střídání ročních období a proměny počasí; ovlivňuje je intenzita slunečního svitu, množství a charakter srážek, síla a směr větru i střídání teplot. Přes veškerou proměnlivost je základem úspěšného krajinářského díla autorský vklad, koncept, který je dostatečně silný a zároveň bere v úvahu nestálou a dynamickou povahu života na Zemi. Texty předních architektů, krajinářských architektů a teoretiků odrážejí proměny uvažování o architektuře a tvorbě krajiny v posledním půlstoletí: jejich autory jsou Kenneth Frampton, James Corner, Stefan Körner, Ian McHarg, Anne Whiston Spirn, Marc Treib, Richard Weller a Christophe Girot.

Jednotlivé kapitoly jsou věnovány chorobám a návodům k jejich léčení. Nalezneme zde proto rady, jak na kašel a nachlazení, zlomeniny, kožní nemoci, střevní problémy, horečku a i bolest zubů. Autorka se věnuje také účinnosti jednotlivých bylin a bylinných přípravků, nejvhodnější době sběru, způsobům zpracování. Většina poznatků pochází z Rožnovska a okolních vesnic.

Kniha je volným pokračováním antologie textů o moderní a současné architektuře, která vyšla v roce 2001 pod názvem Architektura na prahu informačního věku. Drobný rozdíl v názvech obou knih není třeba brát doslovně, ale spíš jako námět k zamyšlení nad otázkami, které dnešní architektonickou tvorbu a její reflexi provázejí.

Architektonická tvorba na území České republiky 1989-2014 Souhrnný pohled na proměny architektury na území České republiky po roce 1989. Kniha se skládá ze dvou částí, z nichž každá představuje odlišný úhel pohledu i literární žánr. První část, nazvaná Prostor, je lineárním historickým vyprávěním, pokusem o dějiny trendů, nástinem mentálního prostoru, který utvářel předpoklady architektonické tvorby na území České republiky v daném období. Druhá část knihy s názvem Místo obsahuje dvanáct esejů o vybraných stavbách českých i mezinárodních architektů, které svou přítomností proměnily konkrétní místa ve městech, obcích i na venkově.

Devět esejů z devadesátých let dvacátého století ukazuje, co se změnilo v architektuře a jaká témata ji dnes charakterizují.

Kniha Zima na Rožnovsku volně navazuje na předchozí knihu stejné autorky Jaro na Rožnovsku. „Publikace přiblíží laické i odborné veřejnosti zvykoslovné události z jednotlivých částí zimní periody výročního obyčejového cyklu v širším regionu Rožnovska. Text doprovází reprodukce uměleckých děl regionálních autorů se zvykoslovnými tématy a perokresby vybraných obřadních artefaktů,“ popsala obsah knihy její autorka Jana Tichá. (http://www.roznov.cz)

Od období adventu, přes štědrovečerní stůl a vánoční strom a koledování až po masopust. Výroční zvyky a slavnosti v zimě na Rožnovsku popisuje nová stejnojmenná knížka z ediční řady Rožnovské malé tisky – „Zima na Rožnovsku“. V pořadí dvacátý první svazek v rámci ediční řady Rožnovské malé tisky vydalo v těchto dnech měst Rožnov pod Radhoštěm. Kniha „Jana Tichá: Zima na Rožnovsku“ volně navazuje na předchozí knihu stejné autorky „Jaro na Rožnovsku“. „Publikace přiblíží laické i odborné veřejnosti zvykoslovné události z jednotlivých částí zimní periody výročního obyčejového cyklu v širším regionu Rožnovska. Text doprovází reprodukce uměleckých děl regionálních autorů se zvykoslovnými tématy a perokresby vybraných obřadních artefaktů,“ popsala obsah knihy její autorka Jana Tichá.

Architektonický ateliér MCA architektů Miroslava Cikána a Pavly Melkové patří k renomovaným českým architektonickým kancelářím. Stojí za ním například rekonstrukce funkcionalistické památky Husova sboru od architekta Pavla Janáka, revitalizace Bastionu u Božích muk v Praze na Karlově či vstup do krypty Památníku heydrichiády v kostele sv. Cyrila a Metoděje. Práce ateliéru byla oceněna řadou cen, například hlavní cenou Grand Prix architektury 2012 či nominací European Union Prize for Contemporary Architecture – Mies van der Rohe Award 2013. Kniha, vycházející v česko-anglické verzi, představuje tvorbu architektury netradičním způsobem. Nejedná se o standardní výčet díla architektonické kanceláře, cílem je spíše vybídnout k přemýšlení o smyslu architektury, o její roli v našem životě. Publikace je jakýmsi průsečíkem rekapitulace architektonických prací a formulace některých teoretických východisek a cílů, které současně přesahují pouhou koncepci vlastního díla. Východiskem konceptu a poselstvím knihy je myšlenka, že konečným cílem tvorby architektury není vystavění architektonického objektu, ale vytvoření místa pro bytí člověka, pro jednotlivé události lidského života.

Texty dvanácti autorů a autorek ukazují šíři záběru současné krajinářské architektury a bohatství kontextů, v nichž se uplatňuje. Hlavními tématy jsou vztah ekologie a estetiky, krajinářská architektura v kontextu soudobé vizuální kultury, ale také v kontextu sociálních proměn současné metropole a různých životních způsobů jejích obyvatel. Mezi hlavní výzvy dneška patří transformace někdejších průmyslových areálů a zbytkových území, pro něž se vžilo označení městská divočina, ale i příměstských krajin. Nalezení nové role pro tato území a jejich začlenění do každodenního života lidí i do životních cyklů přírody je velkým úkolem současné krajinářské architektury. Je to úkol o to těžší, že při jeho řešení nelze spoléhat na historické vzory a je zapotřebí hledat křehkou rovnováhu mezi architektonickou formou a ekologickou zodpovědností.

Podtitul ...její geneze a identifikace na počátku třetího tisíciletí (na příkladech z Rožnovska, Valašskomeziříčska a Vsetínska). Víte, že se vánoční koledování na Valašsku neobejde bez ščastikování? Kdo se skrývá za tajuplným pohřebenářem? Kdy a jak byste hledali poklady v radhošťských ďúrách? Pochutnali byste si na svatodušní škračenici? Komu se nehodí jánské pluty? Při kterých slavnostech staří Valaši obřadně stínali berana? Proč se na Dušičky plnily lampy namísto oleje máslem?... Odpovědi na tyto a mnohé další otázky nabízí nová kniha vydaná Národním muzeem v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Monografie etnoložky, religionistky a kurátorky sbírek Jany Tiché představuje výroční obyčejovou a obřadní kulturu moravského Valašska. V kapitolách věnovaných výročních zvykům, obyčejům a slavnostem celého kalendářního roku se prostřednictvím vybraných příkladů z Rožnovska, Valašskomeziříčska a Vsetínska seznámíme nejen s jejich historickou podobou, ale i soudobými pozůstatky v kontextu proměňující se společnosti; tedy mimo jiné také vlivu dnes již zaniklého světa převážně pasteveckého obyvatelstva horských oblastí Moravy s odlišnou kulturní a sociální diferenciací. V knize sledujeme jejich vývoj, přeměny, často i zánik.

Sborník příspěvků z konference karpatologické komise pro lidové obyčeje MKKK konané v roce 2009 v Hodoníně. 31 referátů shrnuje výsledky výzkumů přednesených v následujících okruzích: Tělo jako objekt rituálních úkonů, Symbolika těla a jeho součásti, Péče a tělo, Tělo ve folkloru, Tělo a duše, Tělo ve výtvarném umění.

Vykládací karty Ivany Lomové, výklad Jana Tichá. K pobavení i ukrácení dlouhé chvíle osobám osamělým, kroužkům rodinným i společnostem přítelkyň. 36 karet + výkladová knížečka.

Výstavní katalog přibližuje architektonickou tvorbu brněnského atelieru RAW (Tomáš Rusín a Ivan Wahla). Prostřednictvím fotografií a stručných textů představuje tvorbu ateliéru z let 2009-19

Publikace je věnována poslání muzeí – zachycovat, uchovávat, zkoumat a předávat informace o různých aspecktech historie obyvatel národa, regionu či místa. Zaměřuje se především na muzea prezentující tradiční lidovou kulturu a vlastivědná muzea zachycující kulturní mikrohistorii.

Umělecké řemeslo a užité umění ve sbírkách Valašského muzea v přírodě

„Architektura prožívá krizi. Je nutné začít tvořit jinak: místo designu a estetiky se inspirovat hlubokými zákony přírody, která je neuvěřitelnou pokladnicí geniálních konstrukcí, tvarů, barev, systémů i nahodilostí. Ukazuje nám, jak žít s chybami a nezpůsobit katastrofu,“ říká Martin Rajniš. Bohatě ilustrovaná monografie zachycuje tvorbu jednoho z nejvýznamnějších českých architektů, který v posledních letech spolu se svým týmem zkoumá možnosti rozvoje architektury, ohleduplné k lidem i přírodě. Kniha obsahuje manifest Přirozené architektury, 27 projektů a realizací z let 2000-2008, rozhovor s Martinem Rajnišem. Vše česky i anglicky.

Jak budeme žít v digitálním věku? Promění informační technologie naše města a obydlí? Co znamenají telekomunikace a internet pro architekturu a urbanismus? Kniha Williama Mitchella e-topia vyšla poprvé v USA v roce 1999 a stala se okamžitě bestsellerem. Kdo by ovšem hledal v e-topii fotograficky přesnou vizi budoucí společnosti a sci-fi technologií, bude zklamán. Mitchell se nepouští do efektních spekulací, ale především se snaží podat čtivou formou poutavý obraz současného prorůstání informačních technologií do reálného života. Na pozadí historického vývoje osvětluje současné trendy a přesvědčivě ukazuje, že informační technologie jsou jen dalším stupněm vývoje infrastruktury a sehrávají podobnou roli jako kdysi první vodovody, silnice, železnice nebo poštovní systémy. Mitchell se zabývá možnými důsledky využívání počítačových sítí v různém měřítku, od globálních telekomunikací přes zasíťované domácnosti až po drobná osobní zařízení nošená na těle. Dobře si je vědom rizik nerovnoměrného vývoje jednotlivých oblastí a nestejného přístupu k blahobytu, který z využívání moderních technologií vyplývá. E-topia je kniha, která spíše klade otázky, než nabízí odpovědi. Je vynikajícím zdrojem základních informací a inspirativním východiskem pro další úvahy.

Nová edice nakladatelství Zlatý řez, nazvaná čtení o architektuře, si klade za cíl vydávat v kapesním formátu knížky, které obsahují výrazné osobní formulace důležitých témat moderní a současné architektury. Diference. Topografie současné architektury je soubor esejů španělského architekta a teoretika Ignasiho de Sola-Moralese z osmdesátých a devadesátých let dvacátého století.

Vranečkova kronika představuje cenný rukopisný pramen přibližující dění na severovýchodní Moravě v průběhu v 18. a 1. poloviny 19. stol. Kroniku začal psát v roce 1725 učitel v Zašové u Valašského Meziříčí Jan Bartoloměj Vranečka, po jeho smrti pokračovali jeho synové a posléze další generace autorů (poslední zápis je datován rokem 1847). Na stránkách kroniky jsou zaznamenány příběhy spojené s úctou k zázračnému obrazu Panně Marii Zašovské, zdejším poutním místem a založením kláštera trinitářů. Vranečkovy zápisy jsou zajímavým příspěvkem k poznání barokní zbožnosti i životní reality obyvatel regionu v rozmezí 150ti let. Edice Vranečkovy kroniky doplněná o letopisné zápisy a popis poutě do Říma dalšího zašovského učitele Františka Demla je opatřena úvodními studiemi, komentáři a poznámkami.

Průvodce výstavou Jak jde kroj, tak se stroj, která byla v roce 2016 otevřena ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.

Třetí svazek trojdílné série publikací přibližujících výroční zvyky a obyčeje v Rožnově a jeho okolí v minulosti i letech nedávných. Po knížkách, které se zaměřily na jarní a zimní období, se tentokrát autorka Jana Tichá věnuje času letnímu a podzimnímu. V životě našich předků jej naplňovaly svátky ryze náboženské, ale i oslava úrody v podobě dožínek. Se svátkem svatého Václava je naopak spjat návrat ovcí ze salaše i magické úkony jej doprovázející. Slavnostními okamžiky se stávaly také hody termínově připadající na svátek zasvěcení farního kostela. S městským prostředím Rožnova byly zase spjaty Anenské slavnosti určené pro domácí i lázeňské hosty. Počátek listopadu naopak vedl spíše k niternému prožívání vzpomínky na zemřelé.