František Šmahel Livres

František Šmahel je významným evropským medievistou, který se téměř padesát let věnuje dějinám českého a evropského pozdního středověku. Zaměřuje se na genezi české reformace, dějiny vzdělání a raného humanismu, a v posledních desetiletích rozšířil svůj záměr na dějiny mentalit a kultury. Jeho inovativní přístupy se projevily v knihách jako Cesta Karla IV. do Francie 1377–1378 a Diví lidé (v imaginaci) pozdního středověku. Šmahelův návrat k Janu Husovi, českému reformátorovi, není paradoxem, ale přirozeným pokračováním jeho bádání. V jeho svižně napsaném životopise Hus vystupuje jako muž pochybností a hledání pravdy, inspirovaný biblickými vzory a Wyclifem. Je to reformátor, který kriticky zkoumá vše, co čte, a nebojí se riskovat ve jménu pravdy. Jeho svědomí a pocit odpovědnosti vůči posluchačům hrají klíčovou roli. Šmahelův Hus není manipulátor davu, ale člověk víry a činu, který chápe, že někdy je třeba obětovat sám sebe pro vyšší cíl.

Třetí svazek díla prof. Františka Šmahela o husitských bouřích pojednává o revoluci od nástupu Prahy na cestu revoluce vypovězením války dědici trůnu a vůdci protihusitských křížových výprav, císaři Zikmundovi, až do císařovy smrti v roce 1437.

Závěrečný svazek Husitské revoluce prof. Františka Šmahela sleduje události po smrti císaře Zikmunda v roce 1437. Sleduje postupnou cestu ke stavovské monarchii a komplikovaný vztah Němců a katolíků k revoluci. Závěrečná část je věnována úvaze o reformním a revolučním charakteru husitství z hlediska obecných dějin. Součástí každého svazku jsou obrazové přílohy, mapy, grafy a tabulky.

Díl druhý se věnuje předrevolučním proudům husitské ideologie a mapuje hlavní fáze reformního procesu.

První svazek monumentálního díla předního českého historika začíná shrnutím starých i nových sporů o smysl husitství a odborného studia doma a v zahraničí. V druhé části autor hovoří o kořenech české husitské reformace. Vysvětluje evropský kontext husitské krize, významný vliv rozkladu církevní i světské moci a sociální, hospodářskou a národnostní podmíněnost husitských bouří.

Cesta Karla IV. představuje v domácí medievalistické literatuře dílo vskutku výjimečné. Autor poslední velkou diplomatickou cestu císaře Karla IV. pojal jako dialog mezi textem a obrazem, mezi dobovými relacemi kronikářů s reportážními vyobrazeními iluminátorů rukopisů francouzské provenience. Díky novým objevům se autorovi dokonce podařilo vizuálně sledovat cestu Karla IV. do Francie téměř krok za krokem. V první části knihy se autor pokouší odhalit vnitřní souvislosti mezi Karlovým mládím ve Francii, politickými i reprezentačními aktivitami Jana Lucemburského na pařížském dvoře v první polovině 14. století či Karlovými postoji ve stoleté válce a podobou i účelem pařížských slavností na počátku roku 1378. V závěru pak detailním způsobem analyzuje odezvy pařížské schůzky „dvou Karlů“. Druhá část knihy, opět vystavěná na dobových pramenech i vyobrazeních, obsahuje více než desítku jedinečně vystavěných etud, v nichž autor na základě nejnovějších poznatků archeologie, kulturní antropologie či ikonografie rozkrývá způsob organizování královských slavností a banketů, ubytovávání jejich hostí, vztah lidí a koní, způsoby stolování, recepty pokrmů, které Karel a jeho družina v Paříži pojídali, význam ostatků pro panovnickou reprezentaci, dobovou módu, hygienu i kurtoazii dvorských gest.

Výpravná kniha Lucemburkové zahrnuje úsek zhruba 130 let, během něhož se vystřídali na českém trůně čtyři panovníci, Jan, Karel IV., Václav IV. a Zikmund. Náležitá pozornost je v knize věnována i dalším příslušníkům rodu, zejména jeho moravské linie.Syntetický pohled na vládu Lucemburků v českých zemích je součástí vícesvazkové ediční řady, jejíž základní podobu určilo monumentálně pojaté dílo „Přemyslovci“. Zahrnuje úsek zhruba 130 let, během něhož se vystřídali na českém trůně čtyři panovníci, Jan, Karel IV., Václav IV. a Zikmund. Náležitá pozornost je v knize věnována i dalším příslušníkům rodu, zejména jeho moravské linie. Velký důraz autoři rovněž kladou na vzdělanost a umění, vázané bezprostředně na lucemburskou dynastii.

Tato vizuálně pojatá poublikace předního českého medievisty je věnována imaginárním divým lidem v reálném středověkém světě.

Podtitul: příběh deseti listin Studie se věnuje průběhu basilejského koncilu, vysíláním legátů z koncilu do husitských Čech a husitskými poselstvy na koncil před vyhlášením kompaktát v Jihlavě. Výsledkem kompaktát je úmluva mezi koncilem a zástupci husitských Čech, která povoluje přijímání z kalicha (což byl 2. bod pražských artikulů) českým utrakvistům. Dále se studie zabývá osudy jednotlivých listin kompaktát a otázkou jejich identifikace (dosud jsou přístupná pouze v nevyhovující edici Fr. Palackého). V exkurzu se nachází přehled 10 listin kompaktát (jako badatelská pomůcka, nikoli jejich kritické vydání), soupisy jejich rukopisů, tisků a českých překladů.

Knihu tvoří 28 studií, v nichž autor z různých úhlů pohledu přibližuje dějinnou roli českých zemí v kontextu pozdně středověké střední Evropy. Nejprve z nadhledu, pouze však s různou mírou pravděpodobnosti, usiluje postihnout základní vývojové tendence od nástupu Lucemburků až do roku 1526, kdy se země České koruny na dlouhá staletí staly součástí habsburské říše. Z tohoto odstupu lze také panoramaticky skicovat duchovní život, kulturu a umění za vlády Lucemburků anebo korunovační rituály, festivity a pohřební ceremonie. Naproti tomu politické myšlení, národní ideu či postup vnitřní christianizace je vhodnější zkoumat ze soudobých pramenů a se zřetelem k bližším i vzdálenějším evropským paralelám. Totéž platí pro reformní inspirace raného husitství na straně jedné a nezdolné přežívání pověrečných praktik na straně druhé. Knihu uzavírají drobné dějepisné reflexe včetně otázek kladených „naruby“, zdánlivě navzdory „zdravému rozumu“.

Závěrečný svazek Husitské revoluce prof. Františka Šmahela sleduje události po smrti císaře Zikmunda v roce 1437. Sleduje postupnou cestu ke stavovské monarchii a komplikovaný vztah Němců a katolíků k revoluci. Závěrečná část je věnována úvaze o reformním a revolučním charakteru husitství z hlediska obecných dějin. Součástí každého svazku jsou obrazové přílohy, mapy, grafy a tabulky.

Třetí, přepracované a doplněné vydání díla, jež mezitím vyšlo německy v ediční řadě Monumenta Germaniae Historica a nyní souběžně vychází v polském překladu. Husitská revoluce se dostává do rukou čtenářů ve dvou svazcích a v nové grafické podobě.První díl tohoto titulu objasňuje kořeny českého reformního hnutí a jeho vývoj počínaje novými duchovními proudy v době panování císaře Karla IV. přes kazatelské působení i kostnické mučednictví Jana Husa až po společenské otřesy na konci vlády Václava IV.

Podtitul: Zpráva o výzkumu První rozsáhlá vědecká biografie jednoho z nejvýznamnějších reprezentantů českého univerzitního národa prvních dvou desetiletí 15. století, filozofa, jenž za své názory a postoje skončil na kostnické hranici a jenž se stal společně s Janem Husem symbolem české reformace a husitské revoluce.

Přední český husitolog ve své nové knize pátrá po zvláštnostech českého 15. století, které představují především husitství a jeho rezonace v následujících letech. Úporný boj kalicha s křížem, dvojí víra, náboženská táborská republika, myšlenka volitelné monarchie a reforma církve, to jsou jevy, které se objevovaly jako reprezentanti doby. Šmahel nahlíží do ideových záměrů husitství a jeho odnoží a snaží se příblížit ke skutečnému dopadu jeho myšlenek. Bylo opravdu předstupněm demokracie a náboženské tolerance?

Unikátna stredoveká kronika kostnického mešťana Ulricha Richentala zachytáva významný Kostnický koncil (1414 – 1418), ktorý zohral kľúčovú úlohu v odstránení rozkolu západnej cirkvi. Kronika popisuje zvolenie nového pápeža, upálenie Jána Husa a Hieronyma Pražského a predstavuje významné osobnosti vtedajšej politiky a intelektuálneho života, vrátane Žigmunda Luxemburského, iniciátora koncilu. Richental živým spôsobom vykresľuje každodenný život v Kostnici, od jedál účastníkov po zábavy a sviatky, pričom zachytáva aj ceny na trhoch a v hostincoch. Dielo má zásadný význam pre slovenské dejiny, keďže predstavuje prvý autentický prameň, ktorý označuje územie Slovenska ako osobitnú časť Uhorského kráľovstva. Richental spomína aristokratov prichádzajúcich zo „slovenských krajov“ medzi Moravou a Poľskom, čím dokazuje, že Slovensko malo v stredoveku vlastné povedomie. Kritická edícia Richentalovej Kroniky, ktorú preložila Mária Papsonová a doplnili historici František Šmahel a Daniela Dvořáková, vyjde vo farebnom prevedení s nádhernými stredovekými ilustráciami. Dielo získalo Cenu Mateja Bela za najlepší preklad vedeckého diela v roku 2009 a Poctu Literárneho fondu za výnimočný edičný čin.

Die auf die 1819 vom Reichsfreiherrn Karl vom Stein gegrundete "Gesellschaft fur altere deutsche Geschichtskunde" zuruckgehenden Monumenta Germaniae Historica haben die Aufgabe, durch kritische Quellen-Ausgaben und -Studien der wissenschaftlichen Erforschung der mittelalterlichen Geschichte Deutschlands und Europas zu dienen. Dieses Ziel verfolgen sie dadurch, dass sie in ihren Editionsreihen mittelalterliche Textquellen der Forschung zuganglich machen und durch kritische Studien zur wissenschaftlichen Erforschung der deutschen und europaischen Geschichte beitragen. Die Aufgaben der Monumenta Germaniae Historica haben sich in den letzten Jahrzehnten durch die Einbeziehung neuer Quellengruppen und durch die Vermehrung der Forschungsbereiche stetig erweitert. Neben Werken der Geschichtsschreibung, Urkunden, Gesetzen und Rechtsbuchern werden auch Briefsammlungen, Dichtungen, Memorialbucher und Necrologe, politische Traktate und Schriften zur Geistesgeschichte herausgegeben.

Mezinárodní rozprava o českém reformátoru 15. století a o jeho recepci na prahu třetího milénia Papežská lateránská universita Řím, 15.-18.12. 1999

Reprezentativní soubor dvaceti pěti vnitřně provázaných úvah, studií a esejů předního českého historika, proslaveného jak syntetickou a monumentální čtyřsvazkovou Husitskou revolucí, tak knihou Idea národa v husitských Čechách, pojednávající o středověkém nacionalismu. Pětadvacet Šmahelových textů patří k tomu nejlepšímu, co česká medievalistika během posledních třiceti let představila. K řadě témat představují fakticky jediný příspěvek české historiografie: pohřby českých králů, gramotnost venkovských vrstev, prostitutky a farářské konkubíny, vztah mezi textem a obrazem, náboženská tolerance, husitství a humanismus apod. Kniha od středověku k renesanci odráží v našem prostředí výjimečný interdisciplinární přístup, v němž se odrážejí poznatky historie, kunsthistorie, antropologie i archeologie.

Na samém rozhraní Třeboňské pánve a Vlašimské vrchoviny leží město s výrazně nečeským názvem Tábor. Další svazek edice Zmizelé Čechy pojednává o proměnách tohoto jihočeského sídla, které je nejčastěji historiky spojováno s obdobím husitských válek, ale také například s úspěchy mladé Československé republiky ve druhém desetiletí 20. století. Tábor tak zůstává živým městem ale i svědkem staré i novější historie Čech. Průvodní text historika Zdeňka Vybírala doprovází téměř sto padesát unikátních fotografií ze sbírek Muzea Šechtl a Voseček.

Protimluvy v titulu nemají jen upoutat pozornost příštích čtenářů. Větší část knihy spojuje poznání, že mnohé ve středověku bylo jinak, než by se na první pohled zdálo. Poselství středověkého obrazu se skládalo z více vrstev, z nichž některé měly přednost před estetickým zážitkem. Už středověk například znal komiksové bubliny v podobě tzv. mluvících pásek. Jiné nápisy nebylo možné bez pomoci znalce přečíst. K čemu tedy byly? Rozšíření knihtisku způsobilo postupný přechod z magického světa zvuku do neutrálního světa zrakového vjemu. Jak tento proces poznamenal vnímání výtvarných děl? Spolu s kladením dalších otázek kniha v druhé části pojednává o inscenovaných devocích v Českém Krumlově a o divých lidech lucemburské éry. Třetí část přináší drobné etudy, tak trochu badatelské prskavky, které ozvláštňují historikovo bytí.

Životopis Jan Žižka vznikl v intelektuálně výbušné atmosféře roku 1968, vydán byl ale až po sovětské invazi. Na Žižkově biografii je nejpřínosnější, jak autor pojímá jeho osobnost. Není tolerantním utrakvistou, neuznává koexistenci různých pravd či různých přístupů k poznání Boha. Koná a chová se přímočaře. Poznaná víra má platit pro každého, pro posledního vojáka stejně jako pro vojevůdce. Žižka je přitom především voják, jenž vyžaduje poslušnost a disciplínu. Veškeré úchylky od pravé víry tvrdě trestá. Zároveň však zůstává šlechticem, jenž ctí uspořádání světa, daného od Boha, do společenských stavů a řádů. V politické rovině však Žižka nebyl takovým radikálem jako ve věcech víry. Velmi dobře věděl, že musí činit kompromisy a přizpůsobovat se odlišným názorům spřízněných stran. Možná toužil po sjednocení země, po řádu, jenž by odpovídal jeho představám, zároveň si ale uvědomoval faktickou nedosažitelnost této mety. V tom se patrně lišil od Jana Husa, s nímž ho naopak spojovala omezená tolerance k názorům druhých.

Esejisticky pojatá kniha, věnovaná problematice utváření českého národního vědomí v období pozdního středověku, tzn. od konce 13. století až do poloviny 15. století. Tato v české historiografii jedinečná práce odkrývá velké téma, jež bylo historikům po generace zcela neznámé, a vnáší zcela netušené pohledy na vzdálený středověk. Na základě zevrubného rozboru dobových pramenů F. Šmahel v českém středověkém nacionalismu odhaluje prvky nacionalismu moderního – sebeidentifikaci národa na jazykovém principu, xenofobní protiněmecké uvažování, zemský patriotismus, uvědomělé vytváření národnostně vyhraněného politického národa, který původně tvořila pouze šlechta a postupně se k ní přiřadilo i měšťanstvo. Podle autora se princip středověkého národního vědomí v českém prostředí rodí na konci 13. století, ve století následujícím postupně zesiluje, získává nové dimenze a svého vrcholu dosahuje v souvislosti s rozvojem české reformace a s výbuchem husitské revoluce. Tento Šmahelův esej představuje myšlenkově a interpretačně mistrovské historické dílo. 2., dopl. vyd.

Obsáhlá monografie zkoumá slavnosti, ceremonie a rituály v Českém království během pozdního středověku. Autorský kolektiv českých medievistů na základě různých pramenů vytváří komplexní obraz těchto událostí, které se odehrávaly v různých sociálních prostředích 14. a 15. století. Důraz je kladen na panovnické dvory, kde se rituály často nabývaly sakrální podoby. Kapitoly se zaměřují na královské pohřby, korunovace a svatby, ukazující, jak rituální jednání v těchto prostředích mělo slavnostní a ceremoniální charakter. Normy a předpisy, které vznikaly na lucemburském dvoře, měly vliv na ceremoniální zvyklosti budoucích generací. I když české prameny neodpovídají na všechny otázky, komparace s německým, francouzským, anglickým, polským a uherským prostředím ukazuje, že díky dvoru císaře Karla IV. se v českých zemích rozvinula pestrá škála dvorských slavností. Důraz na komparaci se projevuje i v kapitolách o rituálech slezských knížat, české aristokracie, domácích prelátů a měst, kde se ceremonie uplatnily zejména ve styku s panovníkem, ačkoli rodinné slavnosti v pozdním středověku ještě nenapodobovaly dvorské prostředí.

První svazek trilogie o dějinách Tábora začíná ohlédnutím za pradávnou historií ostrožny nad soutokem Lužnice a Tismenického potoka, počátky Sezimova Ústí, nezdařeným založením královského města Hradiště a středověkým osídlením blízkého okolí. V první polovině 15. století měla z českých měst jen Praha významnější dějinnou roli než nově vznikající město Tábor. Proto také počáteční osudy města splynuly s českými dějinami po dobu dvou až tří desetiletí natolik, že toto ojedinělé propojení poznamenalo hned několik kapitol této knihy. Ovšem ani zájemci o místní historii nepřijdou zkrátka, zvláště v obšírném pojednání o vzhledu, kultuře a životě královského města, na něž byl Tábor povýšen císařem Zikmundem, a ve třech archeologických exkurzech.

František Šmahel se začal systematicky věnovat dějinám Tábora na konci 70. let 20. století. Jeho původně zamýšlená revize dosavadních poznatků vyústila ve zcela nový, systematický průzkum dějin husitského Tábora, jehož cílem bylo postihnout veškeré aspekty života vzorového města založeného v roce 1420. Výsledkem autorova bádání byl vznik více než desítky studií, jež zásadním způsobem ozřejmily nejen počátky táborské republiky, ale i dějiny husitské revoluce. Souborné vydání těchto textů však neobohacuje pouze naše poznání geneze české reformace, husitské revoluce a táborských dějin, ale zároveň je i průhledem do autorovy badatelské dílny, pro niž je příznačná precizní znalost pramenů, jejich originální interpretace, stejně jako úcta k bádání mnoha generací starších historiků, bez jejichž přispění by nebylo možné soudobé historické poznání.

Kniha náleží do žánru „Ego-Histoire“, zčásti je však i autentickou výpovědí o badatelském úsilí generačně provázané skupiny domácích i zahraničních historiků pozdního středověku. První část knihy tvoří soubory kritických recenzía drobných textů, které osvětlují mezinárodní diskusi o místě husitství a české reformace v obecných dějinách Evropy. Druhá část přináší portréty a prezentace předních medievistů i jejich významných děl, do třetího oddílu jsou zahrnuty vzpomínkové skici a nekrology.

Esejisticky pojatá kolektivní práce českých medievalistů, jejíž ústřední postavou je člověk českého středověku. Ve dvaceti kapitolách se zde čtenář zevrubně seznámí se specifickým způsobem myšlení a jednání nejcharakterističtějších reprezentantů středověké společnosti (vesničan, měšťan, diplomat, rytíř, právník, lékař, kronikář, poutník, venkovský farář, prelát, heretik apod.). Kniha je doplněna bohatým obrazovým materiálem, jenž dodává jednotlivým sociálním typům středověkých Čechů skutečně plastický obraz.

Žižka z Trocnova, Jan (vojevůdce a politik čes., asi 1360-1424) - život a činnost vojenská a politická - monografie.

Hranice pravdy stojí na pomezí mezi historií a fikcí. Autor v ní pojednává o dramatickém Husově procesu v Kostnici v letech 1414-1415. Její sepsání bylo podmíněno dobovou společenskou situací, kdy na své hranice pravdy dobrovolně vstoupili studenti Jan Palach a Jan Zajíc, které v dubnu téhož roku následoval jihlavský nástrojař Evžen Plocek. Šmahel svoji primárně historickou studii, založenou na dobových pramenech, jež z Husova zápasu činí příběh plný zvratů, osobního nepřátelství i boje za pravdu, zároveň pojímal jako mentonto pro současníky, jako poučení z minulosti pro přítomnost a budoucnost. Hranice pravdy je psána formou jakési reportáže, v níž Jan Hus vystupuje jako hrdina, jenž nepodlehl tlakům kostnických otců a jenž svoji pravdu hájit na kacířeské hranici. Knihu doprovázejí Husovy listy z Kostnice v úpravě Bohumila Ryby (1900-1980).

Obsah sborníku: Josef Válka: Kalivodovo historické myšlení František Šmahel: Husitský věk v pojetí Roberta Kalivody Petr Horák: K filozofii dějin Roberta Kalivody Petr Rohel: Robert Kalivoda - filozof, publicista, politik (K interpretaci některých souvislostí života a díla) Pavel Floss: Emancipace a humanismus v Kalivodově komeniologickém a filozofickém díle Karel Floss: Kalivodovo pojetí utopie a emancipace Josef Zumr: Robert Kalivoda a tradice české avantgardy Květoslav Chvatík: Kalivodovo pojetí české moderní kultury a její teorie Marek Petrů: Marx a Darwin (Variace na kalivodovské téma) Tomáš Nejeschleba: Robert Kalivoda k tomismu Martin Kučera: Hostina života Pavel Floss: Úvaha o Kalivodově obrazu člověka

Soubor medailonů představuje nejvýznamnější české vědce 20. století, zástupce různých oborů přírodních i humanitních věd. Jak název knihy napovídá, autory jsou rovněž čelní reprezentanti naší současné vědy, kteří byli s osobnostmi, o nichž vyprávějí, v úzkém kontaktu jako jejich žáci či kolegové. Kniha má tak nejen charakter odborné publicistiky té nejvyšší úrovně, ale přináší i řadu osobně laděných vzpomínek, často i humorného charakteru.

Sborník obsahuje příspěvky tří desítek českých, polských a německých badatelů. V jednotlivých příspěvcích je kladen důraz na komparativní studium rituálů a slavností (korunovace, svěcení, skládání přísah, vjezdy panovníků do měst, volby, exkomunikace) ve všech sociálních prostředích středověké střední Evropy. Příspěvky jsou převážně v českém a polském jazyce. K vydání připravili Martin Nodl a František Šmahel ve spolupráci s Krzystofem Kowalewským.

Soubor dvanácti studií z pera kolegů a přátel prof. PhDr. Petra Sommera, DrSc., je sondou do dějin christianizace Čech a Moravy od raného středověku do počátku 16. století. Autoři v jednotlivých esejích osvětlují podobu střetu pohanství s křesťanstvím, složité cesty vnější a vnitřní christianizace stejně jako soupeření křesťanství s jinými náboženstvími středověkého světa.

K letošním kulatým výročím, která vzbuzují pozornost celé naší veřejnosti, patří 600 let od upálení Jana Husa. V našich dějinách nenajdeme mnoho osobností, které by nám zanechaly tak naléhavé poselství názorové pevnosti a síly bránit svou pravdu bez ohledu na nepřátelství a odpor mocných tohoto světa a podstoupit za tuto pravdu i oběť nejvyšší. Institut Václava Klause vzpomíná na Jana Husa tímto sborníkem.

Druhý svazek třetího doplněného a přepracovaného vydání Husitské revoluce přináší propojený třetí a čtvrtý díl předchozích vydání. Během posledních let bádání v některých úsecích výrazně postoupilo, a proto bylo nezbytné původní verzi přepracovat nebo upravit všude tam, kde to bylo žádoucí či nezbytné. Jde předevšímo dějiny Tábora a jeho strany, dále o historii pražské univerzity a basilejských kompaktát, přičemž některé části autor rozvedl i v samostatných publikacích. Nové poznatky a dodatky čtenář nalezne též v poznámkovém aparátu a v soupise literatury a pramenů.

Jak długo przyjdzie nam jeszcze czekać na prawdziwą historię husytyzmu, która ukaże wszystkie straty poniesione przez ziemie czeskie w kontraście do wielkości osiągniętej w czasie panowania Karola IV? Pytanie to padło w czasie dyskusji po wykładzie otwartym i brzmiało prawie jak groźba. Quo usque tandem! Nawet ruch husycki nie jest już tym czym dawniej. W końcu przez cały czas uważano go za okres, kiedy – według słów Františka Palackiego – „Czechy znalazły się u szczytu swojej potęgi i możliwości”? Wręcz przeciwnie, a nawet dziś nie jest inaczej. (…)Nie tylko na stronach tych rozdziałów, lecz również w interpretacji struktury administracyjnej i ideologii reformacyjnej pamiętam o czytelnikach, dla których wcześniej powszechne pojęcia, terminy i realia są same w sobie trudnym orzechem do zgryzienia. Mimo to, wysiłki zmierzające do większej przystępności pracy nie mogły zostać zrealizowane kosztem dokładności. (…)Celem tej pracy nie są dzieje ziem czeskich w wieku husyckim, lecz dzieje rewolucji husyckiej powstałe w oparciu o określoną analizę krytyczną świadectw wszelkiego typu. (…)Dla mnie husytyzm był przede wszystkim częścią ówczesnej historii, przez co powstrzymałem się od poszukiwania jego znaczenia dla historii Czech.

Das Konigreich Bohmen im ausgehenden Mittelalter war ein Land im Umbruch, wofur in pragender Weise die hussitische Revolution (1419-1436) steht. In funf Themengruppen beleuchtet der international bekannte und renommierte tschechische Mediavist Frantisek smahel in den hier vereinigten 25 Aufsatzen aus den vergangenen vier Jahrzehnten, die die Forschung massgeblich beeinflussten und die teilweise uberarbeitet und im Anmerkungsapparat aktualisiert wurden, die mannigfaltigen Aspekte, die Europas Mitte in Bewegung gerieten liessen. Die inhaltliche Spanne der Themen reicht von der politischen Stellung der bohmischen Lander uber die sich wandelnden Macht- und Sozialstrukturen, die Rolle Tabors im Hussitismus, das purgatorium sompniatum in der hussitischen Topographie des Jenseits bis hin zur zentralen Rolle der Vier Prager Artikel sowie Fragen der visuellen Agitation im Untersuchungszeitraum.

Monografie o životě a díle významného reformačního teologa vychází k 550. výročí jeho smrti. Popisuje středověké školství, zvláště vysoké, a studium Jeronýmovo na pražské universitě a v cizině. Podrobně sleduje boj o Viklefa, jehož se Jeroným horlivě účastnil po boku Husově. Největší pozornost věnuje kostnickému koncilu a Jeronýmovu odsouzení. Do druhé části jsou dílem zařazeny ukázky z literární pozůstalosti Mistra Jeronýma Pražského, dílem svědectví současníků o jeho osobnosti a působení. Kniha získala v roce 1967 Cenu nakladatelství Melantrich. 1. vydání.

Jan Žižka z Trocnova - Život revolučního válečníka. Práce zkušeného historika prokládá obraz Žižkova života a líčení dějinné situace předrevolučních a revolučních Čech úvahami, usilujícími o správnou interpretaci válečníkovy osobnosti a jeho dobových okolností. Komentář pak věnuje zvláštním podrobnostem a literatuře. Autor svůj kritický přístup posléze zavádí ke zvážení nezbytnosti a ceny ideových alternativ, které skýtají Žižkovy činy a Chelčického myšlení, a oběma ponechává jejich specifický význam. V závěru svazku dokresluje Žižkův portrét „malá antologie pramenů a literatury“ – Žižkovy listy a projevy, vojenský řád, svědectví současníků a odraz v legendárním podání a v moderní historiografii. 26. svazek knižnice Odkazy pokrokových osobností naší minulosti. 1. vydání.

Jan Žižka z Trocnova - Život revolučního válečníka. Práce zkušeného historika prokládá obraz Žižkova života a líčení dějinné situace předrevolučních a revolučních Čech úvahami, usilujícími o správnou interpretaci válečníkovy osobnosti a jeho dobových okolností. Komentář pak věnuje zvláštním podrobnostem a literatuře. Autor svůj kritický přístup posléze zavádí ke zvážení nezbytnosti a ceny ideových alternativ, které skýtají Žižkovy činy a Chelčického myšlení, a oběma ponechává jejich specifický význam. V závěru svazku dokresluje Žižkův portrét „malá antologie pramenů a literatury“ – Žižkovy listy a projevy, vojenský řád, svědectví současníků a odraz v legendárním podání a v moderní historiografii. 26. svazek knižnice Odkazy pokrokových osobností naší minulosti. 1. vydání.

Studie o kostnickém koncilu rozvíjí před čtenářem neobyčejně živý obraz celého procesu. 18. svazek série Slovo k historii.

Nejstarší dosud známá táborská městská kniha trhová vděčí za své uchování folmavskému faráři a vlastenci Antonínovi Krejčímu, který ji roku 1868 získal od hokynářky v Českých Budějovicích. Tato ojedinělá památka o nově založené husitské pevnosti je jedinečným pramenem nejen pro údaje o původu, zaměstnání, komunálním statusu a nemovitém majetku původních obyvatel táborské komuny, ale i pro své jazykové ztvárnění, neboť představuje nejrozsáhlejší staročeský pramen úřední povahy.

Kniha Františka Šmahela sleduje poslední velkou diplomatickou cestu českého krále a římského císaře Karla IV. a jeho setkání s francouzským králem Karlem V. v Paříži v roce 1378. Profesor Šmahel využil poznatků z archeologie a mikrohistorie, stejně jako kulturní antropologie a ikonografie. Výsledkem je atraktivní obraz středověkého života, velké evropské politiky, a dokonce i tehdejší kuchyně. Vlastnímu líčení událostí přelomu let 1377 a 1378 předchází představení obou hlavních aktérů, včetně mladých let budoucího císaře prožitých v Paříži a politických a mezinárodních cílů jeho otce Jana Lucemburského. Summit dvou nejvlivnějších evropských panovníků té doby je prezentován originální výpovědí soudobého pramene Relace Velkých kronik Francie a množstvím iluminací, které zachycují téměř každý krok korunovaných hlav. Závěrečná část čtenáře seznamuje s praktickou organizací královských slavností a banketů, ubytováváním hostů, způsoby stolování, recepty pokrmů i významem dobových rituálů, ceremoniálů a dalšími aspekty pobytu Karla IV. ve Francii. Autorův čtivý styl jistě osloví odbornou i laickou veřejnost. Anglické vydání publikace.