Emil Hruška Ordre des livres

Protektorátní etudy tvoří celkem třináct kapitol, jež zastřešuje temné období a prostředí protektorátu Čechy a Morava (1939–1945). Ovšem tyto etudy nejsou ani tak o nacistických represáliích. I toto chmurné období totiž přinášelo nemálo situací tragikomických. Odehrávaly se zde pozoruhodné příběhy v kulturní sféře (zejména ve filmové branži), docházelo až ke směšným vyšetřováním přestupků (jakým bylo třeba bezděčné uplivnutí si před vozem německého pohlavára či klepání koberců v době k této činnosti neurčené), které v celkové obludnosti režimu působí až absurdně. Nacistický režim však chtěl kontrolovat do detailů každý aspekt lidského konání – včetně sexuálního života (i toho za úplatek). Některé z takových situací se již ve své době šířily v podobě anekdot (často jen ústně tradovaných), v čemž byli Češi vždy mistry.

Některé ze skutečných kriminálních případů ve své době žily na stránkách novin, jiné byly před veřejností skryty. Kdo a jaký byl „vrah služebných děvčat“ Hugo Schenk mající literární ambice? Kdo byl největším podvodníkem éry první Československé republiky? Byli odsouzení v případu vraždy na statku skutečně vinni, nebo šlo o selhání justice? Jak se pachatel málem vyhnul trestu za závažný zločin předstíráním duševní poruchy? Autor podobně jako ve svých předchozích knihách na kriminální téma rámuje a ilustruje předložené případy dobovými společenskými souvislostmi a kriminalistickou a trestněprávní teorií.

Tak střílej! přináší dva jen těžko uvěřitelné příběhy z konce druhé světové války, které napsal sám život. Kdo byl muž, který ve druhé polovině čtyřicátých let vystupoval v Karlových Varech pod jménem Jiří Skomarovský, patřil ke koloritu našeho největšího lázeňského města, zároveň však představoval výraznou figuru jeho kriminálního podhoubí? Došel trestu za své zločiny, které v Karlových Varech a okolí spáchal? Kam se v roce 1950 „ztratil“? Kdo a proč zavraždil v únoru roku 1955 v bavorských Alpách ženu a malého chlapce? Sahají snad kořeny této tragédie až do válečných časů? A co se vlastně stalo v roce 1945 s rodinou dr. Herberta Davida, významné osobnosti sudetoněmecké nacistické scény? Dva odlišné příběhy, několikero lidských osudů v nelehkých časech. Skutky jsou fatální. Zlo musí být potrestáno. Ale je tomu skutečně tak?

Václav Jelínek (1905–1967), který své romány podepisoval jako Sláva V. Jelínek a za nacistické okupace, kdy se „dal k Němcům“ pod jménem Willibald Yöring, byl fenoménem české brakové literatury let dvacátých až čtyřicátých. Byl neuvěřitelně plodný: během své spisovatelské kariéry vydal přes stovku „děl“, jejichž obsah sahal od červené knihovny po dobrodružství všeho druhu. Oživované mrtvoly, oplodňování žen semenem z oběšenců, krysy požírající lidi… Notná dávka perverze Jelínka „proslavila“ tak, že jeho knihy jsou dnes cenným sběratelským artiklem – právě pro svou neuvěřitelnou stupiditu a dekadenci. Za okupace Jelínek udával své spoluobčany a po válce za to byl odsouzen na několik let do vězení. Ve vazbě sepsal jakousi svou obhajobu, která však nemohla být jiná než jeho „slavná“ díla.

Heydrich nastoupil do funkce zastupujícího říšského protektora 27. září 1941 a setrval v ní do své smrti 4. června 1942. Věnoval se nejen represi proti odbojným Čechům a „konečnému řešení židovské otázky“, ale také problematice přestavby správního aparátu a zajištění fungování protektorátu jako „zbrojnice třetí říše“. Toho všeho, ale i jiných problémů, se týkaly jeho známé, méně známé i zcela neznámé projevy a stati, jež vznikly v Praze. Vedle toho kniha přináší pohledy na Heydricha – formulované po jeho smrti – ze strany jiných vysoce postavených členů SS. Samostatnou část představuje pojednání o Nadaci Reinharda Heydricha, která působila v Praze do posledních válečných dnů.

V pravdě neuvěřitelný příběh, který se – rozčleněn na jednotlivé případy – odehrával v letech 1928 až 1935, a který je zapsán v dějinách české kriminalistiky. Z hlediska práce bezpečnostních úřadů však nejen pochvalně. Vrah po léta unikající spravedlnosti, nevinně podezřívaní a věznění lidé, tragédie pro celé rodiny. Otázky viny, podlosti, malichernosti, nenávisti či společenské psychózy, postavy bez svědomí, honba za senzacemi a mediální lynč jako smysl života. Do značné míry filmová povídka, možný základ scénáře thrilleru, jenž by možná působil nevěrohodně, ač spočívá striktně na doložených faktech.

Československá zpravodajská služba (2. oddělení hlavního štábu Československé armády) byla ve třicátých letech minulého století pověstná svou vysokou profesionalitou a výkonností. Když se v roce 1933 dostali v sousedním Německu k moci nacisté, a v tom samém roce se v ČSR etablovala Henleinova Sudetoněmecká vlastenecká fronta (později Sudetoněmecká strana), byla čs. zpravodajská služba ve stále větším rozsahu konfrontována se špionáží ve prospěch Německé říše, prováděné v naprosté většině příslušníky německé menšiny v ČSR. K odhaleným a následně potrestaným německým vyzvědačům patřila také Anna Dienelová, mladá Němka z Chebu, jejíž případ se stal v roce 1935 senzací, která zaznamenávala ohlas i v zahraničním tisku. „Případ Dienelová a spol.“ měl rozsáhlé souvislosti a aktéry, kteří se navždy zapsali do análů čs. zpravodajské služby. Vedle Anny Dienelové, přezdívané „Mata Hari z Chebu“, to byl kupříkladu záhadný Georg (Jiří) Le Gros, ale také zpravodajští důstojníci František Jandera či Josef Bartík. Mapování „případu Dienelová a spol.“ a jeho souvislostí je v podstatě nezamýšleným thrillerem, dávajícím specifický náhled do historie zpravodajských služeb před druhou světovou válkou.

Kriminální případy z let 1920-1963. Pohraniční pitaval volně navazuje na knihu Vraždy v pohraničí (2018). Také v „pitavalu“ dává autor kriminální případy (tentokrát nejen vraždy), ke kterým došlo v česko-německém pohraničí, do dobových souvislostí společenských a politických. Některé z případů, vzhledem k jejich specifičnosti, autor uvozuje právnickými a kriminalistickými zásadami a závěry, důležitými jak pro vyšetřování, tak pro soudní řízení. Kniha je vybavena mnoha fotografiemi, většinou dosud nepublikovanými.

Konrad Henlein (1898–1945), rodák z Vratislavic nad Nisou, patří mezi osobnosti, které se navždy výrazně zapsaly do moderních českých, respektive československých dějin. Ovšem mezi ty, jejichž „zapsání“ se konalo s fatálně negativním dopadem. Voják v první světové válce, bankovní úředník, cvičitel Německého turnerského svazu, předák Sudetoněmecké vlastenecké fronty a později Sudetoněmecké strany, v letech 1938–1945 přední činitel „sudetoněmecké župy“ jako součásti Německé říše… Autor podrobně líčí Henleinův osobní a rodinný život, jeho charakterové vlastnosti, politickou kariéru i konec v zajateckém táboře v Plzni. Součástí knihy je množství fotografií, z nichž některé dosud nebyly publikovány.

K. H. Frank byl v letech 1939–1945 faktickým vládcem Protektorátu Čechy a Morava, usilující o udržení klidu a zajištění zbrojní výroby podle Hitlerovy linie. Jeho úsilí bylo podpořeno vysokým důstojníkem SS dr. Robertem Giesem, který byl jeho osobním tajemníkem a později šéfem ministerského úřadu. Gies, označovaný jako Frankův „zlý duch“, byl klíčovým hráčem v pozadí a měl významný vliv na Frankovy rozhodnutí. Historikové potvrzují, že se podílel na všech zásadních opatřeních, včetně memorand týkajících se „konečného řešení české otázky“. Jeho znalosti o dění v protektorátu byly rozsáhlejší než Frankovy, což posilovalo jeho reálnou moc. Gies také stál za úklidovými opatřeními nacistů na konci války a dohlížel na ukrytí důležitých dokumentů a insignií. Po válce zmizel a po krátké internaci se skrýval v západním Německu pod falešným jménem, kde zahájil novou kariéru. Pokusy o jeho stíhání jako válečného zločince v 60. letech selhaly.