Martin Hybler Livres

Slovník Patrika Ouředníka nabízí jinou češtinu, než jsme zvyklí. Ouředník ji důmyslně označuje neterminologicky jako „češtinu nekonvenční" – její hranice je dost těžké přesně vymezit. Zahrnuje pojmenování a frazeologismy, které nejsou v žádných slovníkových příručkách, ale i ty, které zná třeba i akademický Slovník spisovného jazyka českého. Jsou tu prvky z argotu, slangů, ale i běžné hovorové, lidové, by i docela neutrální češtiny, najdeme tu výpůjčky korektních slov cizích, která přenesením do domácího prostředí nabyla expresivity, i solidní intelektualismy zgrotesknělé kontextem. Jsou tu slova a idiomy zachycené ve stavu zrodu, výtvory spontánní jazykové tvořivosti vlastně jen „omylem" fixované, a teď již přímo kodifikované slovníkem, ale jsou tu i výrazy s tisíciletou historií, jež svým bezprostředním poukazem k lidské tělesnosti byly odsouzeny k neoficialitě. Šmírbuch jazyka českého obsahuje 1.260 tématických skupin a podskupin a přes 16.000 lexémů. Čtvrté doplněné vydání.

Kniha shrnuje sérii textů o paměti z let 1998-2007, které byly zčásti publikovány porůznu v časopisech, zčásti zůstaly ineditní. Pracoval jsem tehdy jako psycholog v gerontologických a gerontopsychiatrických zařízeních a moji pacienti byli převážně dementní senioři trpící Alzheimerovou chorobou, popřípadě jinými typy senilních demencí, což motivovalo můj zájem o problematiku paměti a jejího fungování. Z psychologických teorií paměti pak byl jen krok k pamětem jiným - historickým, literárním, rodinným, kolektivním, atd. Uvědomil jsem si, nakolik je otázka paměti komplikovaná a mnohostranná. Paměť patří k velmi obecným termínům jako je „svět“, „jsoucno“, „řeč“, „struktura“, „čas“, atd., při čemž každý z nich shrnuje jistým způsobem veškeré naše universum; proto je velmi obtížné je postihnout, neboť nemají žádný „vnějšek“, odkud bychom je mohli pozorovat. Přesto jsem se o něco podobného pokusil, bez nároku na úplnost a s rizikem jisté chaotičnosti textů, které přeskakují z psychologie do fenomenologie, nebo do historie a literární kritiky. Tato nesoustavnost je ovšem záměrná, neboť dle mého intimního přesvědčení je paměť samotná rovněž nesoustavná a přinejmenším místy chaotická.

Kritické reflexe a eseje o české literatuře z let 1983-2002, které autor původně publikoval v českých kulturních a literárních časopisech, převážně v Revolver Revue. Svou svobodu a kreativitu čerpají Hyblerovy texty, zahrnuté do výboru Kolem dokola, i z předpokladů, které by mohly být považovány za autorovu nevýhodu. Martin Hybler píše o literatuře, třebaže pracuje jako psycholog, zaměřuje se na českou scénu, i když trvale žije ve Francii. Profesní a geografický odstup spojený s inteligencí a vzděláním mu ovšem umožňuje vidět recenzované knihy v nečekaných perspektivách. Výkony spisovatelů požívajících v místním měřítku aury výjimečnosti (Vaculík, Kundera, Topol aj.) vystavuje střízlivému pohledu „odjinud". Uspořádal Michael Špirit.