Josef Pánek Livres

Bangalore, Inde. L'hôtel du centre de conférence est pour Tomáš, qui assiste à une conférence scientifique internationale, comme une petite île du monde développé au milieu du bruit, de la pollution et de l'agitation de l'Inde en développement. Confronté au désordre et à la surpopulation de la ville, le héros tente de faire face au choc culturel et à un sentiment d'aliénation. Ses souvenirs de voyages en auto-stop sur un Islande préservée dans les années 90 contrastent avec son agitation au cœur du chaos d'un pays inconnu. De plus en plus, il est confronté aux stéréotypes profondément ancrés dans sa pensée et à son incapacité irrationnelle à surmonter ces préjugés qui colorent sa vision du monde. La nouvelle "L'amour au temps du changement climatique" met en lumière le choc entre des mondes, nationalités et histoires de vie totalement différents. Avec son style d'écriture unique, Josef Pánek propose une œuvre véritablement exceptionnelle sur la scène littéraire.

Pánkova nová próza je zasazená do Dublinu, kam se hlavní hrdina vypravil na konferenci o astrofyzice. Až na místě zjistí, že mu anonymní recenzenti prestižního vědeckého časopisu „zabili“ přelomový objev. Po konfliktu s ostrahou konferenčního centra, která ho nutí, aby si na krk navlékl konferenční visačku jako nějaká ovce, uteče raději ven. Potlouká se kolem kanálů a po mořském pobřeží, opíjí se a uvažuje o stavu společnosti, která každodenně používá vědecké výdobytky, aniž v nejmenším tuší, jak fungují, aniž se o to zajímá. Na své pouti cizím městem se potkává s řadou lidí, u nichž marně hledá porozumění.

Bohumil Hrabal, Jack Kerouac, možná i Jack London – to jsou vzdálení literární příbuzní Josefa Pánka. Povídková kniha Kopáč opálů čerpá především z několika let, která autor prožil v Austrálii, ale je také výpovědí o životním pocitu generace, jíž se s pádem totalitního režimu rázem otevřel celý svět. Syrová a nevázaná energie textu podkresluje mnohdy bláznivá a jindy hořká vyprávění hlavního hrdiny, pábitele postkomunismu, muže, jenž nikdy nejezdí na kole s přilbou.

Bergen, Norsko, 1999. Světlo a tma; vědomí a nevědomí; vnitřní a vnější svět; nezlomná sebejistota a zdrcující pochybnost. Pýcha a pád. Ztráta a hledání. Vír obsedantních myšlenek a existenciální znejištění, které prožívá hrdina nového románu Josefa Pánka, čtenáře opět vystavují závratnosti nekompromisního psaní, jež se místy děsí samo sebe. Kdo je ten idol, sebejistý bůh, který v nejmenším nepochybuje o své výjimečnosti, vždycky ví, co chce, a bez výčitek to i dělá? Ten mladý muž, jehož všichni přátelé bezmezně obdivují? A co se s ním stane, když se vlastní volbou připraví o bezpečí domova, kde všechno zná, kde má vše pod kontrolou – nebo si to aspoň myslí –, a z porevolučního Česka se přestěhuje – za vědeckou kariérou – do Bergenu? Do města, kde je pořád šero a tma, kde půl roku v kuse prší, kde nikomu nerozumí; kde samota a opuštěnost dostávají zcela nový rozměr… Co se s ním stane v místě, kde ho sráží na kolena nepředvídatelná cizota, kde se už nemůže spolehnout ani na vlastní smysly? Josef Pánek, autor originální prózy Láska v době globálních klimatických změn, za niž v roce 2018 získal prestižní cenu Magnesia Litera, přichází s novým působivým románem, v němž se pouští do krajnosti vnitřně podmíněné zkušenosti a vyostřeného prožívání cizoty světa.