Libuše Heczková Ordre des livres

Zapojení žen do vědeckého světa navazuje na zpřístupnění vysokoškolského vzdělání ženám, čímž se významně změnila jejich profesní, rodinná i společenská situace. Tato zásadní změna přichází ve středoevropském prostoru na počátku 20. století a je završena po první světové válce. Cílem autorek je představit komplexní obraz vědkyně v české a československé společnosti první poloviny 20. století; ukázat zastoupení a pracovní výsledky žen v různých vědních oborech, možnosti profesionálního růstu a budování vědecké kariéry, které v případě žen vyžadovalo sladění pracovního a osobního života; představit důvody, které do určitých oborů přiváděly více žen než mužů. Kniha hledá odpovědi na otázky, jaký druh vědění ženy reprezentují a produkují, jaká byla jejich místa ve vědeckých institucích a jak probíhala výměna vědeckých informací. Sleduje jak vzdělávací a vědecké instituce, v nichž se objevovaly ženy, tak osobní i profesní životy vědkyň. Zabývá se také konkrétními příklady, které často svědčí o zvláštních osudech a atypických vědeckých kariérách žen, někdy označovaných pojmem „maverickové“, tedy ty, které překračovaly všechny normy, stereotypy a zažitou praxi a dosahovaly (byť třeba jen částečných) úspěchů.

Antologie Čtení o Boženě němcové s podtitulem Hommage Boženě Němcové a jejím následovnicím je malým výborem z velmi rozsáhlé literatury o spisovatelce Boženě Němcové, rámovaným zhruba lety po její smrti a z druhé strany rokem 1945. Začíná velkým portrétem, jejž v roce 1870 Němcové věnovala Sofie Podlipská, a končí pracemi dvou mimořádných osobností – archeoložky a estetičky Růženy Vackové a filoložky a kritičky Věry Liškové. Nejde tu ostatně jen o Boženu Němcovou, ale zvýšenou měrou také o ženy, které o ní psaly: o jejich názory a myšlenky a jejich role v české společnosti. Třiadvacet vybraných textů je připomínkou několika žen, které považovaly Němcovou za součást svého osobního a profesního života. Výsledný soubor je svého druhu archeologií paměti žen a jejich intelektuální emancipace v téměř stoletém období, které skončilo radikálními změnami, jež zasáhly do veřejného postavení žen a změnily způsoby jejich angažovanosti. V celku antologie nabývají proto na významu medailony autorek, které mohou posloužit jako další rozcestí, další impulzy pro obnovování zasuté paměti žen. Díky Boženě Němcové lze tak objevovat nesamozřejmou, ne zcela známou tradici myšlení a hledání „vnitřní svobody ženiny“. Závěrečný výběr z bibliografie Boženy Němcové dovedený do současnosti umožňuje zasadit texty do širšího kontextu rozprav o Němcové a také poskytnout první orientaci v nepřehledném poli psaní o této ikonické spisovatelce.

Kniha představuje formy a proměny ženské práce v 19. a 20. století. Přibližuje dobové diskuse a reflektování ženské práce, její vývoj a determinaci genderem, třídou, náboženstvím nebo regionem. Zabývá se otázkou, kam sahají počátky placené ženské práce, jak a kdy vznikaly specificky ženské profese, za jakých okolností a s jakými výsledky se ženy domáhaly vstupu do tzv. mužských povolání a rovného přístupu na trh práce. Zahrnuje rovněž problematiku skloubení profese s prací v domácnosti, s důrazem na fenomén dvojího zatížení, a pohled veřejnosti na profesní aktivity žen. Interdisciplinární přístup a různé úhly pohledu (genderový, třídní a etický) umožnily vytvořit dynamický, do středo-evropského kontextu zasazený obraz, v němž se proměňovaly názory na ženskou práci, její status a formy.

Katalog k výstavě z 20. prosince 2017 - 28. února 2018 pořádané v Galerii Moravské zemské knihovny v Brně.

Čtení o Elišce Krásnohorské zkoumá vývoj obrazu této kritičky, básnířky a emancipační aktivistky v průběhu čtyř životních období. Chronologicky uspořádaný výbor zahrnuje recenze, články, polemiky a kritiky, které sledují její kariéru od raných libret a sbírek básní, přes smetanovská libreta a literárněkritickou činnost, až po vrcholné překlady poezie a pozdní feministické snahy. Antologie zachycuje nejen básnické a kritické diskuse o moderním pojetí literatury a překladu, ale také osobní útoky, často genderově motivované. Kniha přináší reakce na její literární a hudební dílo od významných osobností jako Otakar Hostinský a Jan Neruda, reflektuje literární spory a jejich překonávání očima jejích kritiků i obhájců. Důležitou roli v jejím životě hrála aktivita v oblasti ženského vzdělávání, zejména založení dívčího gymnázia Minerva v Praze. Předmluva editorky uvádí texty do literárněhistorických souvislostí a představuje Krásnohorskou jako významnou osobnost české kultury 19. století. Kniha je doplněna medailonky osobností a výběrovou bibliografií, která zahrnuje její publikace a literaturu o ní.

Podtitul: Dobové (sebe)reflexe a polemiky Kniha přináší pohled na status, formy a proměny ženské práce v 19. a 20. století, které představuje prostřednictvím vybraných dobových textů a na pozadí různých přístupů (etického, genderového a třídního). Přibližuje dobové diskuse a reflektování ženské práce, její vývoj a determinaci rodem, třídou, náboženstvím nebo regionem.

Antologie dobových publicistických textů (recenzí, esejů, úvah, katalogových textů či polemik) zaměřených na oblast výtvarné kultury. Editoři kladli při výběru a uspořádání důraz nejen na samotnou povahu umění, ale také – a to především – na širší kulturní, ideologické a sociální souvislosti, v nichž jsou umělecká díla produkována, prezentována a reflektována. Antologie je proto členěna tematicky. Jednotlivé kapitoly zachycují vývoj myšlení a názorů na vybrané problémy, včetně ženského uměleckého vzdělání, uměleckého průmyslu, kategorie „ženského“ umění, kolektivních ženských aktivit na poli výstavnictví či psychologie pohlaví ve vztahu k umělecké činnosti. Antologie odkrývá dosud přehlížený rozměr české umělecké kritiky a ukazuje, že názory na moderní umění byly ve sledované době u nás, podobně jako v jiných evropských zemích, do značné míry genderově podmíněné.

Trojice autorek se zabývá vývojem feministického myšlení v českých zemích a v Československu od poloviny 19. do poloviny 20. století. Práce sleduje jeho projevy v kontextu evropského feministického myšlení a v jednotlivých etapách života ženy. Zvláštní pozornost věnuje problematice ženského vzdělávání, mateřství a veřejné činnosti. Práci doplňují portréty významných aktérek a aktérů příběhu českého feministického myšlení.

Soubor vybraných dokumentů, které ilustrují vývoj a proměny feministického myšlení v českých zemích ve 2. pol. 19. a v 1. pol. 20. stol.

“Píšícími Minervami“ označuje Libuše Heczková české literární kritičky a esejistky přelomu 19. a 20. století. Zaměřuje se především na kritičku a feministku Elišku Krásnohorskou a na ty, které ji následovaly – Terézu Novákovou, Žofii Pohoreckou, Pavlu Buzkovou a další osobnosti literárního života jako Annu Pammrovou nebo Artuše Drtila. Vedle toho sleduje také osudy českých emancipačních časopisů, v nichž se tato kritika rozvíjela: Ženských listů, Ženského světa, Ženské revue, Ženského obzoru a Ženských směrů. Pokouší se osvětlit podmínky, za nichž ženy vstupovaly do tak „neženského“ oboru literární činnosti, jakým podle některých dobových vyjádření kritika byla. Svými aktivitami tak „píšící Minervy“ radikálně zpochybňovaly „fyziologickou slaboduchost“ ženám tehdy připisovanou.