Jindřich Vybíral Livres

Rakouský architekt českého původu František Schmoranz mladší byl prvním ředitelem pražské Uměleckoprůmyslové školy a spolu s Janem Machytkou také projektantem její historické budovy. Vedle toho však patřil k průkopníkům archeologicky fundovaného orientalismu. V letech 18681872 působil v Egyptě a po svém návratu do Evropy byl pověřen projektem egyptské skupiny pro světovou výstavu ve Vídni, která se konala roku 1873. Jako exkluzivní znalec islámské architektury pak v tehdejším Rakousku realizoval řadu výstav a architektonických návrhů. Publikace je první Schmoranzovou monografií, která zahrnuje celé jeho architektonické i designérské dílo. Součástí knihy je analytická studie od profesora Jindřicha Vybírala, která interpretuje a kontextualizuje Schmoranzovo dílo, a zkompletovaný přehled umělcových děl (oeuvre catalogue), jehož autorem je Milan Němeček. Kniha vychází česko-anglicky. Grafika Štěpán Malovec.

Národní styl vstoupil na scénu s koncem první světové války, kdy intenzivní pocit historického vítězství podmínil a stvrdil nový obsah části českého umění, architektury a uměleckého řemesla. Ambice vybudovat českou národní kulturu na státní platformě byla motivována snahou vtisknout Československé republice dominantně slovanský charakter. Hlavní protagonisté národního stylu Pavel Janák, Josef Gočár a František Kysela usilovali o vytvoření specifických výrazových prvků, které by byly inspirovány místním naturelem. Umělci se však nepokoušeli o bezprostřední citaci motivů z rejstříku etnografického materiálu, ale spíše o postižení esence charakteru lidového umění a vyjádření této autentické podstaty vlastními autorskými prostředky. Prvotní nadšení ze vzniku českého uměleckého projevu začalo však již v 1. polovině dvacátých let atakovat kritické hodnocení příslušníků internacionální avantgardy, zejména okruhu Karla Teigeho, kteří odmítali dekorativní výraz národního stylu. Krátkou existenci tohoto uměleckého proudu ukončila mezinárodní výstava v Paříži, po které Janák s Gočárem definitivně opustili ornamentální tvarosloví, a národní styl tak dožíval pouze ve výuce státních odborných škol a v tvorbě některých regionálních architektů. Grafické řešení Matěj Činčera a Jan Kloss.

Das Zacherlhaus befindet sich im Herzen Wiens nur 180 Meter vom Wiener Stephansdom entfernt und ist eines der bedeutendsten Bauwerke der Otto-Wagner-Schule. Joesef Plečnik, der später an der Akademie der bildenden Künste in Prag unterrichtete und Laibach ab etwa 1925 städtebaulich umgestaltete, errichtete es für den Bauherren Johann Zacherl in den Jahren 1903–1905. Es wurde als erstes Wohn- und Geschäftsgebäude modernen Stils in der Altstadt errichtet und zählt zu seinen bekanntesten Gebäuden in Wien. Im Buch kommen ausschließlich Experten für mitteleuropäische Architektur des 20. Jahrhunderts zu Wort, wie z. B. Ákos Moravánszky und Kenneth Frampton. Eine gründliche Renovierung die 2015 abgeschlossen sein wird, ist Anlass für diese großzügig bebilderte, repräsentative Dokumentation.

Knihu Umění a evoluce vydává nakladatelství UMPRUM u příležitosti životního jubilea profesora Jindřicha Vybírala.Je sestavena z textů od předních tuzemských i zahraničních historiků umění a architektury, kteří ve svých příspěvcích publikovaných v češtině, slovenštině, angličtině a němčině v nejširším slova smyslu navazují na práci oslavence:…

Publikace je věnována přestavbě reprezentačních sálů v severním křídle Pražského hradu, k níž došlo v souvislosti s uvažovanou královskou korunovací Františka Josefa I. Na základě rozsáhlého archivního průzkumu rekonstruuje průběh stavebních prací, zabývá se autorstvím projektu a zodpovídá otázku, do jaké míry jsou oba prostory produktem 19. století a co je naopak zachováno ze starší výzdoby. Analyzuje stylovou fyziognomii obou reprezentativních interiérů, zkoumá jejich funkci jako symbol dynastické tradice a legitimity, rekonstruuje historický a sociální kontext přestavby. Nahlíží oba sály jako politické a ceremoniální prostory a studuje souvislost interiérové architektury a dvorského ceremoniálu Habsburků.

Brněnské vily procházejí renesancí po letech stagnace. Vznikaly jako letohrádky a později jako rodinné vily v blízkosti městského centra a v oblastech jako Černá Pole a Pisárky. Letohrádek Mitrovských, dokončený v roce 1794, měl rozsáhlou zahradu s oranžerií a skleníkem na ananasy. Další významnou vilou je romantický objekt Herminy Ripkové v Pisárkách, postavený téměř o sto let později. Chleboradova vila ve Veveří čerpá inspiraci z antické architektury. Nejznámější éra brněnských vil nastala v meziválečném období, kdy vznikla funkcionalistická osada Nový dům v Žabovřeskách a další vilové soubory v Masarykově čtvrti, Černých Polích a Králově Poli. Nové architektonické počiny v brněnské vilové architektuře jsou součástí rozšířeného vydání, které také reflektuje změny v péči o historické památky jako Jurkovičova vila či vila Tugendhat. Závěrečná kapitola slouží jako miniprůvodce s mapami a seznamem vil podle brněnských čtvrtí, což usnadňuje čtenářům procházky městem a ukazuje na úspěšnost této služby v minulosti.

Kniha zkoumá vilovou architekturu Jihomoravského kraje od poloviny 19. století po současnost, přičemž Brno hraje klíčovou roli v architektonické historii posledních dvou století. V moravské metropoli působila většina zmíněných architektů, mezi nimiž vynikl Leopold Bauer se svou Reissigovou vilou ve stylu geometrické secese. Adolf Loos, brněnský rodák, navrhl vilu cukrovarníka Bauera v Hrušovanech. Brno proslavil také Ludwig Mies van der Rohe vilou Tugendhat. V meziválečném období se město stalo centrem funkcionalistické moderny, kterou formovalo množství avantgardních architektů, jako jsou Bohuslav Fuchs, Ernst Wiesner, Jindřich Kumpošt a další. Jejich vliv přesahoval hranice Brna, což vedlo k realizaci solitérních vil v celém Jihomoravském kraji. Kyjov, město na Slovácku, bylo domovem tří architektů, včetně Poláška, který zde postavil sedm vil. Publikaci vydala umělecká agentura Foibos ve spolupráci s Národním památkovým ústavem a Muzeem města Brna. Projekt Slavné vily Čech, Moravy a Slezska má patronát manželky prezidenta republiky, ministra pro místní rozvoj a Ministerstva kultury ČR, zatímco hejtman Jihomoravského kraje převzal záštitu nad knihou a výstavou.

Leopold Bauer (1872–1938) patřil kolem roku 1900 k předním představitelům moderní architektury ve střední Evropě. Byl označován za tvůrce prvního moderního domu v habsburské monarchii a za autora první filozoficko-teoretické reflexe moderní architektury v tomto regionu. Později však popřel svá východiska a přešel na pozice nového historismu. Monografické zpracování jeho architektonického a designérského díla je založeno na studiu Bauerovy obsáhlé písemné pozůstalosti ve vídeňské Albertině a na systematickém terénním výzkumu architektových realizací.

Rozsáhlou bilingvní publikaci, která doprovází výstavu ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze (ve dnech 19. 11. 2015 až 7. 2. 2016), připravil kolektiv pedagogů Katedry teorie a dějin umění VŠUP v Praze spolu se studenty a externími spolupracovníky. Kromě podrobného vědeckého katalogu všech vystavených exponátů obsahuje odborné studie, detailněji přibližující vybraná témata a je bohatě ilustrován. Představuje umělecká díla různých kvalit a nejrůznějších médií, která se v letech 1918-1939 a 1945-1992 podílela na reprezentaci československého státu. Publikace proto přibližuje nikoli obvyklý uměleckohistorický kánon českého umění 20. století, nýbrž průřez dobovou vizuální kulturou, v níž se setkávají slavné malby a sochy nejpřednějších umělců s nenápadnými užitými grafikami na bankovkách. Grafický design Jan Čumlivski.