Jan Rychlík Livres

The story of Jews and Ukrainians is presented in an impartial manner through twelve thematic chapters. Among the themes discussed are geography, history, economic life, traditional culture, religion, language and publications, literature and theater, architecture and art, music, the diaspora,... číst celé

Reprezentativní publikace představuje více než 150 nejvýznamnějších předmětů Česko-slovenské/Slovensko-české výstavy. Knihu uvozují slova generálních ředitelů Národního muzea a Slovenského národného múzea jako zástupců hlavních pořadatelů akce a dvě tematické studie od významných historiků – za českou stranu Jana Rychlíka, za slovenskou Dušana Kováče. Část sbírkových předmětů je otevřena nejvýznamnějšími dokumenty výstavy, které zásadně ovlivnily existenci první Československé republiky (založení státu i jeho rozbití v roce 1938). Následně jsou v katalogu předměty rozděleny podle jednotlivých výstavních témat, přičemž vyobrazení předmětu doplňuje jeho krátký příběh.

Dějiny českých zemí z evropského pohledu. Aktualizováno o poslední události. Přehledné zpracování českých dějin od samých počátků až po ty nejsoučasnější události z pera profesora Jana Rychlíka, významného historika specializujícího se na moderní české a slovenské dějiny a dějiny zemí jihovýchodní Evropy. Ve Vyšehradu vyšly jeho práce k dějinám Československa (Češi a Slováci ve 20. století a Rozdělení Československa, obě 2012) a zpracování dějin slovanských národů Balkánu (Mezi Vídní a Cařihradem, 2009). Svoji syntézu českých dějin původně napsal pro bulharské čtenáře a spojil své síly s bulharským historikem Vladimirem Penčevem, který je autorem kapitol věnovaných kultuře. Jan Rychlík důsledně zasazuje dějiny českých zemí do širšího evropského kontextu, zejména do prostoru střední Evropy, s pohledem otevřeným jak na západ, tak na východ. Název knihy se vrací ke sborníku Od pravěku k dnešku, sestavenému k šedesátinám Josefa Pekaře, na jehož pojetí českých dějin Jan Rychlík v mnohém navazuje. Kniha vychází v novém, aktualizovaném vydání.

U příležitosti dvaceti let od rozdělení společného státu Čechů a Slováků vychází v dalším vydání práce historika Jana Rychlíka, předního znalce dějin Československa a zároveň přímého účastníka procesu jeho rozdělení.

Balkánský poloostrov, tradičně nepokojná a bouřlivá část Evropy, byl po větší část novověkých dějin bojištěm dvou velmocí, symbolizovaných dvěma metropolemi – habsburskou Vídní a osmanským Cařihradem. Právě osmanský Cařihrad – Istanbul se v této době stal hegemonem Balkánu a vládcem skutečně mnohonárodnostní říše. Autoři, znalci dějin jihovýchodní Evropy, jimž se soustavně věnují, sledují v této práci postupné utváření identit mnoha národů osmanského Balkánu, nelehké a komplikované formování jejich kultury a společnosti. Pozornosti se dostává národům slovanským – Chorvatům, Srbům, Bulharům, obyvatelům Bosny a Hercegoviny, Makedoncům – ale také Rumunům a Albáncům. Úvodní část knihy zařazuje dějiny balkánských národů v této epoše do širšího kontextu a rozebírá vznik, vývoj, strukturu a kulturu Osmanské říše jako jednoho z rozhodujících faktorů evropských dějin 16. až 20. století, jehož dědictví zůstává aktuální i pro Evropu dneška a její národy.

Rozsáhlé syntetické dílo, které je zpracováno šesti historiky zastupujícími všechny generace českých balkanistů, nepojednává o dějinách této země tradičním způsobem, tedy v rámci výkladu historie národů bývalé Jugoslávie, ale samostatně analyzuje vývoj srbského státu od jeho vzniku až do současné doby. Představuje tak nejen v naší, ale i evropské historiografii průkopnický počin. Autoři akcentovali především historii srbského středověkého státu, vznik a vývoj moderního Srbska v 19. století, situaci v Srbsku v době královské Jugoslávie a za druhé světové války i období necelých patnácti let od rozpadu Titovy Jugoslávie. Výklad obohacují kapitoly o kulturním vývoji Srbska, o česko-srbských vztazích a početné, v českém prostředí málo známé obrazové přílohy.

Pestré a dramatické osudy jihovýchodního cípu Evropy očima českých a bulharských historiků Dramatické dějiny balkánských národů ve 20. století sleduje kniha českých a bulharských historiků pod vedením Jana Rychlíka. Geograficky je záběr knihy vystižen dvojicí měst v názvu, Terstem na západním pomezí Balkánu a Istanbulem, někdejší metropolí osmanského impéria, která se ve 20. století stává hlavním městem nově vzniklé turecké republiky. První polovinu knihy tvoří navzájem propojené osudy národů bývalé Jugoslávie, zahrnující dramata druhé světové války a konfliktů, které propukly po rozpadu Jugoslávie. V knize jsou postupně představeny dějiny Slovinska, Chorvatska, Srbska, Bosny a Hercegoviny, Černé Hory, Makedonie (dnes oficiálně Severní Makedonie) a Kosova. V dalších kapitolách se dostane na Albánii, Rumunsko, Bulharsko, Řecko a Turecko. Červenou nití procházející celou knihou je obtížné dědictví mnohonárodnostní osmanské říše, které v epoše navzájem soupeřících nacionalismů znamenalo utrpení pro mnoho národnostních menšin. Kniha navazuje na podobně zaměřený titul Mezi Vídní a Cařihradem (Vyšehrad 2009), který se věnoval balkánským národům od 16. století do 1. světové války.

Nová kniha uznávaného historika přináší celkový pohled na dějiny Československa za socialismu. Jan Rychlík nezačíná své líčení „vítězným únorem“ 1948, ale už v roce 1945. Ukazuje, jak v poválečné situaci byly myšlenky socialismu přijímány většinou obyvatel, zároveň ale „třetí republika“ předznamenala perzekuce 50. let. V dalších kapitolách se věnuje stalinismu přelomu 40. a 50. let, období tání a tuhnutí po Stalinově a Gottwaldově smrti, „zlatým šedesátým“. Samostatná kapitola je věnována pokusu o reformu systému v roce 1968. V kapitolách o normalizaci a pádu komunistického režimu rozebírá příčiny stagnace režimu a jeho konce. Kniha, navazující na předchozí autorovy úspěšné práce, je komplexním přehledem politických, hospodářských i sociálních dějin období, jehož důsledky dodnes hluboce ovlivňují naši přítomnost.

Dějiny Slovenska od počátků až do současnosti z pera předního českého historika. Dějiny Slovenska nejsou dějinami Slováků jako národa, ale historií území, které dnes tvoří současnou Slovenskou republiku a které bylo po staletí součástí uherských dějin. Jan Rychlík sleduje historii slovenského území od počátků, věnuje se Sámově říši, velkomoravskému státu a cyrilometodějské misii, příchodu Maďarů a středověké uherské monarchii, zrodu slovenského národního vědomí a nelehkému prosazování se slovenského národa v rámci multinacionální uherské monarchie. Jádrem knihy jsou kapitoly o moderních dějinách Slovenska, vrcholících získáním samostatnosti v roce 1993, i o třech dekádách samostatnosti. Autor má jedinečné předpoklady pro napsání první české syntézy slovenských dějin - má dvojí občanství, české i slovenské, a jako přímý účastník byl i u jednání o rozdělení společného státu.

Kniha představuje zajímavý náhled na dosud málo prozkoumané téma devizových příslibů a cestování do zahraničí v období normalizace. Skládá se z úvodní studie a z edice dokumentů.

Slovinci, usazení mezi východním předhůřím Alp a Terstským zálivem, jsou nejmenším slovanským národem. Češi k nim zaujímali odjakživa velmi přátelský vztah, což bylo jistě zapříčiněno skutečností, že jsme společně úpěli v "žaláři národů" - habsburské monarchii, po roce 1866 v její předlitavské části. Jinak jsou dějinySlovinců pozoruhodné nejen svou délkou, za starověku bylo území dnešního Slovinska integrální součástí antické civilizace, ale také skutečnost , že nikdy neměli vlastní státní (či aspoň správní ) celek. Slovinci obývali několik středověkých regionů (Štýrsko, Korutany, Vindická marka, Gorice a Hradištko a nakonec "nejslovinštější" z nich Kraňskou marku), které se postupně do 16. století staly součástí habsburské "podunajské monarchie". Teprve její rozpad dal Slovincům aspoň zdání samostatnosti, to když se stali součástí Jugoslávie. V té komunistické po roce 1945 dokonce vznikla "federativní republika Slovinsko", nejzápadnější , a tudíž nejpokročilejší . Teprve rozpad Jugoslávie přinesl Slovincům samostatnou státnost.

Další z knih uznávaného historika a odborníka na česko-slovenské dějiny 20. století a na utváření národů v prostoru východní a jihovýchodní Evropy se zaměřuje na dvacetiletí, kdy součástí Československa bylo i území Podkarpatské Rusi. Dějiny kraje pověstného svou přírodní krásou a zvěčněného mimo jiné v prózách Ivana Olbrachta vykládá Jan Rychlík z hlediska politického, sociálního a ekonomického vývoje. Sleduje průběh začlenění Podkarpatské Rusi do československého státu, vývoj za první světové války a v době rozpadu Rakouska-Uherska. Zabývá se otázkou autonomie území v rámci ČSR, politickými stranami na Podkarpatské Rusi i jejím národnostním složením. Detailně sleduje vývoj a strukturu zemědělství, průběh a politické souvislosti pozemkové reformy, mapuje stav průmyslu, obchodu, bankovnictví i dopravy. V kapitole o sociální situaci se srovnává životní úroveň na Podkarpatské Rusi a ve zbytku ČSR, kapitola o školství rozebírá komplikovanou jazykovou otázku a pozornost je věnována též působení českých úředníků na území Podkarpatské Rusi. Kniha Jana Rychlíka je hutným a informativním představením dějin regionu, který nám zůstává stále blízký, jakkoli jeho spojení s našimi zeměmi trvalo jen dvě desetiletí.

Jen málo evropských národů prožilo tak nešťastné dějiny, plné násilí, útlaku a odnárodňování. Pouze v raném středověku měli Ukrajinci vlastní stát, tzv. Kyjevskou Rus, jehož ukrajinský ráz byl však pouze teritoriální, neboť se jednalo o státní útvar všech východních Slovanů před vznikem moderního ukrajinského, který si později stejně přisvojili Velkorusové. Ukrajince pak čekala mongolská pohroma, po ní nadvláda Litvy a pak ještě Polska, podivné období polosamostatné tzv. hetmanštiny v rámci expandující Moskevské Rusi, která byla během 18. století brutálně zlikvidována. Teprve v roce 1919 došlo k obnově ukrajinské samostatnosti, která však měla díky polské a bolševické agresi jen jepičí život. Komunisté však Ukrajince za samostatný národ nepovažovali, v rámci formálně samostatné Ukrajinské sovětské republiky přišly další útrapy jako hladomor, komunistické odnárodňování, Černobyl atd. Teprve rozpad Sovětského svazu umožnil Ukrajincům získat samostatnost, ale i o ni musí nyní znovu bojovat. Oproti prvnímu vydání je text stručně doplněn o události, ke kterým na Ukrajině došlo v letech 2015–2021.

Zborník príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencie, Banská Bystrica 14. - 15. apríla 2005.

Československo, stát, v němž většina obyvatel dnešní České republiky i Slovenska prožila většinu svého života, patří dnes již do historie. Vztahy mezi dvěma národy, které se na víc než sedm desetiletí sešly v tomto státě jako ve svém domově, ale zůstávají živé a blízké. Kniha historika Jana Rychlíka, si klade za cíl přiblížit především českému čtenáři opomíjenou „druhou stranu“, slovenskou politiku a její specifika v celém období společného státu. Jeho zasvěcené a podrobné líčení, začínající již za Rakousko-Uherska a za první světové války, sleduje vývoj česko-slovenských vztahů především v politické oblasti, postupné zesilování autonomistických tendencí ve slovenské politice s vrcholem v rozbití ČSR po Mnichovu a vytvoření samostatného slovenského státu. Autor věnuje dostatečný prostor nejznámějším aktérům slovenské politiky tohoto období – Andreji Hlinkovi, Milanu Hodžovi či Jozefu Tisovi. Druhá polovina knihy se věnuje slovenské politice v lidově demokratickém Československu, na cestě od centralizace k federaci a v období husákovské normalizace. Závěrečná kapitola pojednává o peripetiích rozpadu Československa a vzniku dvou nových samostatných států na mapě Evropy. Práce Jana Rychlíka, založená na velkém množství archivních materiálů, je ojedinělým příspěvkem k naší stále ještě nedávné a dosud živé minulosti.

Druhá světová válka přinesla milionům lidí utrpení, svým rozsahem i formami v dějinách dosud nepoznané. Tažení nacistického Německa a jeho spojenců a z něj vyplývající okupace řady zemí doprovázená mnoha brutálními projevy vyvolala potřebu vyrovnat se s tímto obdobím, vypořádat se sválečnými zločinci, ale i s domácími zrádci a kolaboranty, byť hranice mezi kolaborací a rezistencí byla často tenká. Publikace si klade za cíl přispět k poznání procesu poválečné retribuce, který představuje velmi komplikované a často i bolestivé téma. Zabývá se jeho mezinárodními konsekvencemi, aplikací retribuce vůči národnostním menšinám a jejím průběhem ve vybraných regionech i reflexí ve filmové tvorbě.

Stoleté výročí od konce 1. světové války a vzniku Československa je příležitostí připomenout okolnosti, za jakých byla v závěru do té doby nejničivějšího konfliktu přepsána mapa Evropy, přinejmenším té střední a východní. Historik Jan Rychlík, který se ve Vyšehradu věnoval již vztahům mezi oběma národy Československa i jeho rozpadu (Češi a Slováci ve 20. století. Spolupráce a konflikty; Rozdělení Československa 1989–1992, obě 2012) i dějinám balkánských národů v rámci habsburské říše (Mezi Vídní a Cařihradem, 2009), je k pojednání tématu osobou z nejpovolanějších. Rozpad mnohonárodnostní habsburské monarchie sleduje nejen z hlediska národnostních aspirací Čechů a Slováků, ale z pohledu všech jejích národů. Kniha ukazuje, že představy a požadavky jednotlivých národů monarchie byly vzájemně neslučitelné a realizace jednoho programu byla možná vždy jen na úkor národního programu jiného. Problém monarchie tedy nebyl v tom, že by nechtěla vyřešit své národnostní problémy, ale v tom, že tyto problémy byly neřešitelné.

Rychlíkův „deník je psán systematicky od 1. ledna do 20. dubna, a má tak všechny znaky ohraničeného experimentu, podobně jako Kolářův Přestupný rok z téže doby. Rychlíkův deník však na rozdíl od kolářovské pevné literární kompozice tvoří nedlouhé hloubavé záznamy, jež nese skeptická plebejská stylizace a všudypřítomná osvobodivá ironie, jejímž prismatem mluvčí textu pozoruje nebo s vynikající logikou pokusně řeší otázky geopolitiky, matematiky, lingvistiky, filosofie, historie nebo historiografie. Rychlík ukazuje soudobý život převážně v alegorizujících a apokryfizujících obrázcích s výjevy plynoucí vody nebo smrduté stoky s regulovaným provozem, návštěvy potomního světa nebo indiánů před conquistou. Slohová vykrouženost a jakoby hořká spokojenost se stavem věcí jsou rysy, které jeho text odlišují od tematicky a žánrově obdobně laděných, ale rabulisticky rozvinutých próz Vladimíra Vokolka Absurdanda, psaných 1948–1958, a svým osobním pohroužením ho naopak přibližují zdánlivým deníkovým záznamům Jana Hanče z přelomu padesátých a šedesátých let. Rychlík vědomě upouští od zprostředkující role standardizovaných uměleckých forem a jeho deník tak tvoří výjimečnou uměleckou hodnotu, která je v krutých padesátých letech srovnatelná s úsilím nonkonfromních autorů shromážděných v Kolářově a Hiršalově strojopisném sborníku Život je všude“.(Michael Špirit)

Kniha se věnuje česko-slovenským vztahům v letech 1989-1992.

Kniha časově navazuje na analytické a ediční zpracování tématu vývoje vztahu T. G. Masaryka se Slováky (slovenskými veřejnými činiteli), v tomto svazku pro období 1918–1937. V ediční části je zařazeno 279 dokumentů, převážně dopisů a telegramů, ale také řada memorand a žádostí, se kterými se různé slovenské veřejné korporace, spolky nebo i jednotlivci obraceli na prezidenta republiky. Soubor dokumentů je doplněn úvodní studií, edičním úvodem, seznamem korespondence, jmenným rejstříkem, cizojazyčným resumé a krátkou obrazovou přílohou. Publikace tak prostřednictvím vybrané korespondence dokumentuje vztah T. G. Masaryka ke Slovensku a slovenským veřejným činitelům v letech první Československé republiky.

Spolupráce a konflikty 1914-1992. Kniha historika Jana Rychlíka, vycházející nyní v aktualizovaném a doplněném vydání, si klade za cíl přiblížit především českému čtenáři „druhou stranu“, slovenskou politiku v celém období společného státu. Jeho zasvěcené a podrobné líčení, začínající za první světové války, sleduje vývoj česko-slovenských vztahů především v politické oblasti, postupné zesilování autonomistických tendencí ve slovenské politice s vrcholem v rozbití ČSR po Mnichovu a vytvoření samostatného slovenského státu. Autor věnuje dostatečný prostor nejznámějším aktérům slovenské politiky tohoto období – Andreji Hlinkovi, Milanu Hodžovi či Jozefu Tisovi. Druhá polovina knihy se věnuje slovenské politice v lidově demokratickém Československu, na cestě od centralizace k federaci, a v období husákovské normalizace. Závěrečná kapitola pojednává o rozpadu Československa, sleduje postoje jednotlivých aktérů tehdejších složitých jednání. Kniha J. Rychlíka, založená na velkém množství archivních materiálů, je ojedinělým příspěvkem k naší stále ještě nedávné a dosud živé minulosti.

Sborník příspěvků z konference karpatologické komise pro lidové obyčeje MKKK konané na Velehradě v roce 1997.

Publikace přibližuje dějiny Bulharska od nejstaršího osídlení po současnost.

Kniha rozhovorů a diskusí se zaměřuje na stoletou historii KSČ, která byla založena v květnu 1921. Stoleté výročí vyzývá k zamyšlení nad jejím významem v českých dějinách. Byla KSČ hnacím motorem dějin, nebo její úspěchy a neúspěchy závisely na vnějších faktorech? Jak moc byli čeští komunisté závislí na Moskvě a jaký je vztah polistopadové KSČM k Rusku? Paradoxně, ačkoliv existuje zákon o protiprávnosti komunistického režimu, strana nebyla zakázána. Je smysluplné zakazovat politické strany? Jaké procento zakladatelů zůstalo věrné KSČ? Jak se změnila historiografie komunismu za posledních třicet let? Autoři se v diskusích zabývají osobními zkušenostmi a historií, což činí text poutavým. Citace autorů reflektují různé pohledy na komunistickou ideologii a její dopady na společnost. Například Jan Rychlík upozorňuje na víru v nesmyslné teorie, zatímco Jaromír Štětina varuje před návratem nesvobody. Vítězslav Sommer kritizuje paleonacionalistickou levici současné KSČM. Michal Stehlík a Pavel Žáček reflektují na negativní dopady komunistického režimu a jeho neschopnost zajistit standardy pro občany. Kniha tak otevírá prostor pro důležité otázky o minulosti i současnosti.

Kniha nám představuje základy algoritmizace v oblasti numerického zpracování dat.

Kniha je první původní českou syntetickou prací o dějinách Makedonie od antiky přes středověk až do současnosti. Ukazuje složitý vývoj oblasti, která v minulosti sice nikdy neměla ani konkrétní hranice, ani jasně etnicky definované obyvatelstvo, avšak přesto má svou bohatou historii. Rozhodující důraz je položen na novodobé dějiny od Berlínského kongresu (1878), především pak na politické dějiny Makedonie od jejího rozdělení mezi Srbsko, Bulharsko a Řecko po druhé balkánské válce (1913). Práce si všímá odlišného vývoje v různých částech Makedonie v meziválečném období a za druhé světové války. Dále se kniha věnuje okolnostem vzniku svazové Lidové republiky Makedonie v rámci Titovy Jugoslávie (1944) a příčinám vzniku nezávislé Makedonské republiky (1991). Součástí knihy je i přehled vývoje makedonské kultury od Miroslava Kouby.

Kniha přináší rozhovor o křižovatkách českých dějin a aktuálních evropských událostech. Zkoumá, jak mýty formují historii, potýkání Čechů s Němci, situaci v Rusku a na Ukrajině, a otázku Krymu. Diskutuje o katolících, kteří přijali protestantské pojetí dějin, o vzniku národů a států, husitech a třech stech letech českého národního utrpení pod Habsburky. Zmiňuje také osobní zážitky, jako je sbírání jízdních řádů. Profesor Jan Rychlík, jeden z nejznámějších českých historiků, je autorem mnoha odborných prací a přibližuje historii široké veřejnosti prostřednictvím článků a televizních pořadů, jako je Historie.cs. V této knize se setkává s Vladimírem Kučerou, zkušeným publicistou, a jejich přátelské rozhovory tvoří dialog o otázkách a dilematech českých dějin. Spojují osobní příběhy a klíčové události české historie s mýty, které si Češi a Moravané vytvářejí. Rychlíkova hluboká znalost českých, slovenských, středoevropských, balkánských a ukrajinských dějin přináší knize širší kontext a vztah k aktuálním evropským událostem.

Publikácia vychádza ako prejav uznania a úcty Ľ. Liptákovi, DrSc. pri príležitosti jeho významného životného jubilea. Osobitne poukazuje na jeho plodné pôsobenie v Historickom ústave SAV.

Sborník příspěvků z mezinárodní konference konané ve dnech 17. a 18.4.1996.

Sborník příspěvků z mezinárodní konference konané ve dnech 24.-25. května 2006

Publikace obsahuje dvaadvacet příspěvků od domácích i zahraničních odborníků mapujících vývoj agrárního hnutí a agrárních stran v českých zemích, na Slovensku a v různých zemích Evropy (Polsko, Maďarsko, Skandinávie, Balkán). Pozornost je věnována také předním domácím i zahraničním agrárním politikům a teoretikům agrárního hnutí. Kniha shrnuje výsledky mezinárodní vědecké konference uspořádané v roce 2013 při příležitosti sto čtyřicátého výročí narození Antonína Švehly a současně konané při příležitosti šedesátého výročí jeho smrti.

Kniha mapuje dějiny Chorvatska od starověkých Ilyrů přes antickou periodu spjatou s obsazením země Římany, příchod Slovanů, začátky chorvatského království až k osmisetletému období, kdy bylo Chorvatsko spojené personální unií s uherským státem. Velká pozornost je věnována také vzniku jugoslávského státu, existenci samostatného ustašovského státu, obnovenému spolužití se Srby a dalšími jihoslovanskými národy v rámci titovské Jugoslávie a jeho bolestnému rozpadu.

Studie se věnuje závažnému tématu dosud historiografií opomíjenému, ač uzavření hranic po komunistickém převratu společnost dlouhodobě poznamenalo. Problematiku cestování sleduje v historickém kontextu od roku 1848. Významným kladem studie je pozornost, kterou věnuje Slovensku po rozbití ČSR a v době protektorátu. Podrobně pak popisuje pasovou a vízovou politiku včetně malého pohraničního styku, problému nedovoleného překračování hranic a emigrace za komunistického režimu. Práce vychází především z archivních materiálů uložených v Archivu Ministerstva vnitra České republiky a v bývalém archivu ÚV KSČ, který je nyní součástí Národního archivu. Rozsáhlá část příloh přináší hlavní zákonné předpisy od r. 1848 a dokumenty z usnesení komunistických vlád a ÚV KSČ.

Kniha přináší ucelený pohled, který jasně dokumentuje zločinnost komunistického režimu. Kromě Ladislava Kudrny přispěli svými texty například Petr Blažek, Pavel Žáček, Jan Rychlík, Zdeněk R. Nešpor nebo Antonie Doležalová. Jedná se o ucelený pohled na zločiny normalizace, kniha obsahuje spoustu zajímavých fotografií a navíc také články novinářů, kteří se do debaty s Michalem Pullmannem zúčastnili. Třicet let po sametové revoluci tu máme situaci, kdy někteří lidé tvrdí, že se „zase tak moc nestalo“ – a to nemůžeme nechat jen tak, zejména s ohledem na disidenty, politické vězně a emigranty, jimž komunisté zničili život.

Hlavním záměrem publikace je prezentovat širší odborné veřejnosti i dalším zájemcům výsledky současného výzkumu vybraných aspektů historie českého a slovenského komunismu, komunistické strany, ale také vztahu společnosti k této ideologii. Jednotliví autoři se pokusili přispět k analýze a zhodnocení českého a slovenského komunismu a představit ho (stejně jako Komunistickou stranu Československa a její dceřinou slovenskou organizaci) ve dvou základních časových a historických etapách. Jejich studie potvrzují, že český a slovenský komunismus je podstatným a v mnoha ohledech tragickým obdobím nedávné minulosti Československa. Jsou cenným příspěvkem k poznání komunismu jako systému a svébytného mezinárodního fenoménu zejména ve druhé polovině 20. století.

Politické zmeny v rokoch 1945-1948 a ich dopad ma povojnovú spoločnosť.

Reprezentativní publikace představuje více než 150 nejvýznamnějších předmětů Česko-slovenské/Slovensko-české výstavy. Knihu uvozují slova generálních ředitelů Národního muzea a Slovenského národného múzea jako zástupců hlavních pořadatelů akce a dvě tematické studie od významných historiků – za českou stranu Jana Rychlíka, za slovenskou Dušana Kováče. Část sbírkových předmětů je otevřena nejvýznamnějšími dokumenty výstavy, které zásadně ovlivnily existenci první Československé republiky (založení státu i jeho rozbití v roce 1938). Následně jsou v katalogu předměty rozděleny podle jednotlivých výstavních témat, přičemž vyobrazení předmětu doplňuje jeho krátký příběh.

Studie podává přehled vývoje jazzu, zjišťuje jeho základní prvky černošské i evropské, pojednává o jeho složce rytmické, melodické a harmonické, o úloze improvizace, o vztahu džezu a vážné hudby.

Turistický průvodce Vídní obsahuje základní informace o dějinách města, dále praktické informace (doprava, ubytování, stravování), stručně vyjmenovává přírodní, stavební i kulturní zajímavosti, v další části podrobně popisuje zajímavosti a památky centra města i okrajových částí.