Ivo Hucl Livres

Texty o poezii, pomíjivosti, umění a smrti. Fotografie Jan Dienstbier. V knize uvedené ISBN 978-80-260-3889-4 je chybné.

Autor za vydání této své první knihy Ostrovní básně v roce 2010 obdržel literární Cenu Bohumila Polana. Texty z této knihy se dočkaly několikerého hudebního a rozhlasového zpracování, například Rantand Ensemble, DoMa Ensemble, Ondřej Smeykal nebo DG 307.

Rozsáhlý výběr z tvorby básníka, kurátora a zakladatele Bezejmenné čajovny ve Šťáhlavicích Iva Hucla. Téměř pět set básní mapuje cestu Iva Hucla od normalizace, kdy své texty publikoval pouze v samizdatu, přes období osobního hledání, až k otevření se imaginaci, člověku a přírodě. Především tu ale jsou zastoupeny texty novější, kterými autor osobitým způsobem navazuje na východní myšlení a českému čtenáři ho zatavuje do srozumitelných básnických obrazů. Texty doplňuje rozsáhlá fotografická příloha. Návrat ke kruhu je nevšední knihou transformace a vnitřní proměny, knihou o návratu k prostému žití a ratio essendi v nás; k básním, které svět nepopisují, ale vidí. Nakladatelská anotace. Kráceno.

Sto osm krátkých lyrických textů v knize Prach prázdna českého básníka Iva Hucla je především svědectvím o světě na odvrácené straně našich očí, svědectvím o myšlení bez konceptů a strategií, o řeči, která nás skrze usebrání obrací do nitra pojmů; svědectvím o cestě skrze závoj jazyka zpět k přírodě, k okamžiku, ve kterém příroda, umění a život jsou vzájemně zaměnitelné, o prosté všednosti, která skrývá nevšední tajemství, o nečinnosti jako možnosti uchopení úplnosti světa, kde nic nechybí a nic nepřebývá, kde uvidět znamená být. Převážná většina textových obrazů této knihy byla zachycena v krajině jižních Brd, jiné byly zaznamenány na autorových cestách po Japonsku a Srí Lance.

Kniha Pár tahů tuší básníka Iva Hucla je textovým ohlédnutím za jedním z nejobsažnějších festivalů japonské kultury v dějinách ČR – Japan Fest 2015, který byl součástí projektu Plzeň - Evropské hlavní město kultury 2015 a jehož byl autor programovým ředitelem a hlavním kurátorem. Ve dvaceti krátkých esejích jsou v ní reflektována díla a osobnosti současné japonské umělecké scény, například jazzová legenda Yōsuke Yamashita, hvězda světového vizuálního umění Ryōji Ikeda, fenomenální kaligrafka Shōko Kanazawa nebo newyorská sochařka Karen La Monte, která se ve svých skleněných a terakotových plastikách inspiruje bohatou symbolikou japonského kimona. Autor osobitým způsobem zpracovává téma sémantického poselství kaligrafie a lyrické poetiky obracející se k taoismu a zenu pro současné evropské básnictví. V neposlední řadě jsou v knize Pár tahů tuší načrtnuté různé fáze synkretického působení duchovních a estetických ideálů východního, respektive japonského umění na českou a evropskou kulturu.

Redakční výbor z pěti básnických manuskriptů, vydaných v průběhu osmdesátých letech minulého století.