Kniha, která působí na čtenáře hned v několika rovinách, jež současně skrývá i odhaluje. Samotný příběh je poutavý, ale jeho hlavním předmětem je hledání skrytého smyslu života. A v tom hledání je pracně nalezené poznání odhalující druhého víc než sebe sama. Teprve tehdy, až se hrdinka stane vypravěčkou dávno prožitého času, odhaluje jí toto poznání její vlastní, dosud závojem nejistot zacloněnou podobu.
Ve sbírce Hodina mincí se dočteme o Leoši Janáčkovi, Zuzaně Růžičkové či Glennu Gouldovi či o klávesách, ale hudba a její reflexe je jen jedním z motivů Anny Markowitz. Můžeme číst i záznamy „hovorů lidí“ či vzpomínek a trefných postřehů o vztazích, přírodě i věcech duchovních. Je to jazykově čistá a a autorčinou muzikálností prostoupená, lyrická, nikoli však přepoetizovaná sbírka.
Sedmnáctiletá Erna Elmannová se jednoho dne od své matky dozví, že někde v Sovětském svazu žije její starší bratr, o kterém až dosud neměla ponětí. Otec se jí nikdy nesvěřil s tím, že byl už jednou ženatý a má syna Dmitrije. Matka sice Ernu prosí, aby otci neprozradila, že jí něco řekla, protože to mělo zůstat tajemstvím, ale Erna se rozhodne svého bratra najít a poznat. Jejich vztah ale komplikují desítky let staré události a křivdy.
Úchvatný, dojemný a hluboce lidský příběh lásky, obnovené setkáním po čtyřiceti pěti letech. Před našima očima se odehrává příběh vpravdě archetypální, příběh ženy a muže. Dialog mezi Hannah a Elim, který trpí Aspergerovým syndromem, nemocemi stáří i vlastní slabostí. Krátké věty v rozhovorech i vyprávěních o setkáních zprostředkovávají chvíle nevýslovného štěstí a srozumění, ale i obavy z budoucnosti. Paralelní linii knihy představuje fantaskní pohádka, uvádějící vypravěčku na planetku Yxidon. Jde o „odlet z reality", ale současně o pohled kamsi do budoucnosti, jež se vzápětí neodvratně mění v minulost, o odpoutání od stereotypního a klopotného přešlapování na místě, a také o „léčení útrap z nenaplnění". Autorka „hledá Světlo", její příběh hluboké lásky a lidské solidarity klade současně otázky po limitech, jež jsou na tomto světě kladeny, ať už jde o obyčejnou lidskou zášť, panovačnost, chamtivost, lhostejnost a nesnášenlivost, nebo o přehrady mezi generacemi, rasové předsudky. Hrdinka demonstruje místy až zarputilou „ženskou hrdost", odvahu porvat se se životem. Postupně dospívá k pokoře, k vyrovnání s osudem – s potřebným nadhledem a uchováním hodnot.
Básnická sbírka Anny Markowitzové je poctou významnému českému výtvarníkovi ruského původu Viktoru Pivovarovovi a jeho dílu. Básně jsou doprovázeny jeho ilustracemi.