Michal Kříž Livres

Druhé - aktualizované a doplněné vydání. Příručka je určena pracovníkům v elektrotechnice, kteří konstruují, projektují, montují, revidují a provádějí servis, opravy a údržbu elektrických zařízení a instalací. Je i vhodným doplňkem pro studenty škol elektrotechnických oborů všech stupňů.

Náplň této příručky se během let, kdy se uplatňovala jako podklad pro školení vedoucích elektrotechniků, prokázala jako odpovídající svému poslání, a proto její základní struktura zůstala zachována. Během čtyř let, které uplynuly od jejího třetího vydání, však došlo ke změnám v legislativě i v technických normách týkajících se náplně práce a výkonu funkce vedoucích elektrotechniků. Tyto změny jsou do příručky promítnuty, takže ta je zcela na úrovni současného stavu příslušných pracovně právních a technických předpisů. Navazuje na „Příručku pro zkoušky elektrotechniků – požadavky na základní odbornou způsobilost“. Podává základní přehled požadavků technicko organizačního a právního charakteru potřebných k získání odborné způsobilosti vedoucího elektrotechnika (v současné době dle § 7 a 8 vyhlášky č. 50/1978 Sb. v platném znění). Pokud se týká problematiky podrobně zpracované v již vydaných nebo připravovaných příručkách, tak k té je uvedena pouze stručná informace. Úvodní část se věnuje právní odpovědnosti vedoucího elektrotechnika a zahrnuje oblasti vyplývající ze zákoníku práce, např. práva a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů, problematiku týkající se prevence bezpečnostních rizik, odpovědnosti za údržbu, kontrolu a revize elektrických zařízení atd. Další část se věnuje státnímu odbornému dozoru a odborné způsobilosti v elektrotechnice. Pojednává o definicích vyhrazených a určených elektrických zařízení, kompetencích, právech a povinnostech pracovníků orgánů státní správy, nejčastějších nedostatcích při školeních, zkouškách a přezkušování odborné způsobilosti pracovníků. V další části je pojednáno o povinnostech a odpovědnosti vedoucích elektrotechniků při montáži a zejména provozu (tj. při údržbě, opravách a revizích) elektrických zařízení v souvislosti s dodávkami těchto prací a služeb. Zmíněny jsou důležité pasáže občanského zákoníku týkající se dodavatelsko odběratelských vztahů (smlouva o dílo). Navazuje kapitola pojednávající o dokumentaci elektrických zařízení, kde je zdůrazněn její význam pro provoz, údržbu a revize elektrických zařízení. Revizím se věnuje samostatná kapitola. V nezbytné míře je uvedena problematika související s energetickým zákonem, zejména pak s elektrickými přípojkami. Otázkami ekologie a ochrany životního prostředí související s elektrickými zařízeními se zabývá další část příručky. Je vysvětleno, co je „elektrotechnický odpad“, jak s ním nakládat, jaká opatření je třeba činit atd. Měření při údržbě, opravách a revizích je jednou z nejdůležitějších činností, která ovlivňuje jak bezpečnost, tak i spolehlivost elektrických zařízení. Z tohoto pohledu je podstatné, aby výsledky měření byly objektivní. Proto se jedna z kapitol věnuje metrologii. Samotným měřením při údržbě a revizích elektrických zařízení je věnována další rozsáhlá kapitola. Příručka pojednává i o povinnostech organizací souvisejících s pracovními úrazy (evidence, hlášení apod.). Na závěr každé kapitoly jsou uvedeny kontrolní otázky včetně stručných odpovědí. Příručka obsahuje standard všeobecných požadavků na odbornou způsobilost vedoucích elektrotechniků. Pro jednotlivé druhy a napětí elektrických zařízení však budou potřebné další studijní materiály – příručky již vydané nebo k vydání připravované. Tato příručka by měla být nejen základní pomůckou pro přípravu vedoucích elektrotechniků ke zkouškám odborné způsobilosti, ale i užitečným dílem pro jejich každodenní praxi.

Elektrotechnika se stala tak širokým oborem, že již není možné, aby jedinec obsáhl veškerá její odvětví. V podstatě to ani není nutné. Přesto však je třeba vidět, že má společný základ, z něhož vycházejí i zásady bezpečnosti uplatňované v celé její šíři. Právě tomuto základu se věnuje i třetí - aktualizované a doplněné vydání této příručky, která tvoří základ pro přípravu elektrotechniků ke zkouškám i přezkoušení odborné způsobilosti elektrotechniků. Rozlišujeme tak požadavky na základní odbornou způsobilost od požadavků na odbornou způsobilost vedoucích elektrotechniků a projektantů, kterým jsou věnovány další příručky (svazek 63 a 65).

Provádění revizí některých elektrických instalací má v České republice dlouholetou tradici, která sahá až k začátkům samostatného Československa ve dvacátých letech minulého století a možná ještě dále. Proto se pociťovalo jako určité zadostiučinění, že revizemi elektrických instalací se od osmdesátých let minulého století začala zabývat také mezinárodní normalizace v rámci IEC (Mezinárodní elektrotechnické komise) a návazně i evropská normalizace v rámci CENELEC (Evropského výboru pro normalizaci v elektrotechnice). Výsledkem zavádění předpisů lEC a CENELEC do našich českých technických norem je ČSN 33 2000-6 ed. 2 Elektrické instalace nízkého napětí – Část 6: Revize. Tato norma je vlastně prováděcím předpisem k ČSN 33 1500 Elektrotechnické předpisy. Revize elektrických zařízenía svým určením odpovídá bývalým normám ČSN, které se zabývaly postupy při revizích elektrických instalací. ČSN 33 2000-6 ed. 2:2017 uvádí základní postupy při provádění výchozích revizí elektrických zařízení, tj. prohlídku, zkoušení prováděné měřením, a to zejména z hlediska ověřování ochrany před úrazem elektrickým proudem (spojitosti ochranných vodičů, izolačních odporů, ochrany automatickým odpojením, měření odporu uzemnění, zkoušky doplňkové ochrany proudovými chrániči a doplňujícím pospojováním, zkoušky polarity a pořadí fází, funkční zkoušky, úbytku napětí, ověření ochrany proti tepelným účinkům atd.). Oproti předchozím vydáním (viz ČSN 33 2000-6-61 ed. 2) tato norma uvádí též zásady pro vypracování zprávy o výchozí revizi, zásady pro provádění pravidelných revizí, zásady pro určování jejich lhůt i zásady pro vypracování zprávy o pravidelné revizi. Důležité v této normě je ustanovení, že revizi musí provádět osoba znalá, která je k provádění revizí způsobilá – kvalifikovaná. (Samozřejmě se netvrdí, že revizi musí provádět revizní technik, protože je na legislativě každé členské země EU, jakým způsobem požadavek na kvalifikaci osoby provádějící revizi naplní.) Tato příručka v prvé části uvedenou ČSN 33 2000-6 ed. 2 komentuje, pokud možno srozumitelnou formou včetně vazeb jejich ustanovení na ustanovení ČSN 33 1500. Postupy při provádění výchozích revizí elektrických instalací jsou aplikovatelné i na provádění jejich pravidelných revizí. Proto má tato příručka všeobecnější platnost než pouze pro provádění výchozích revizí elektrických instalací. Revizní technici elektrických zařízení podnikající v této oblasti, dodavatelé i odběratelé revizních prací tak dostávají do rukou příručku věnující se oblasti revizí elektrických zařízení komplexně, tj. po stránce technické, technologické i ekonomicko-právní. Ještě poznámka k terminologii používané v oblasti technické normalizace elektrických instalací týkající se i jejich revizí. Ještě do poměrně nedávné doby technické normy dané oblasti hovořily o elektrických zařízeních. Například ČSN 34 1010:1965 Všeobecné předpisy pro ochranu před nebezpečným dotykovým napětím, která až do roku 1996 stanovovala opatření, která u elektrických zařízení poskytují ochranu před úrazem elektrickým proudem při dotyku nebo přiblížení, zatímco v současné době platná ČSN 33 2000-4-41 ed. 3, která tu předchozí normu, tj. ed. 2, prakticky nahradila, se zabývá ochranou před úrazem elektrickým proudem v elektrických instalacích. Proč k této změně došlo? Starší elektrotechnici při své práci vycházeli především z německy psaných dokumentů, a v nich se pro danou problematiku používal výraz „elektrische Anlage“, který je do češtiny překládán jako „elektrické zařízení“. Od konce osmdesátých let 20. století se do soustavy ČSN stále více zaváděly mezinárodní a později i evropské normy, které byly přístupné obvykle v anglickém znění. A v těchto normách se ve stejném významu, jako se dříve používal výraz elektrická zařízení, používá anglický výraz „electrical installations“, který v současné době ve většině případů překládáme jako „elektrické instalace“. Takže je možno uvést, že v dané souvislosti se v případě výrazů „elektrické zařízení“ a „elektrické instalace“ jedná prakticky o synonyma, přičemž se v současné době kloníme v rámci jazykové jednotnosti s ostatními jazyky spíše k používání slova „instalace“. V této příručce se ve smyslu revize elektrických zařízení nebo elektrických instalací používá většinou pouze zkráceného termínu „revize“. Pouze v případech, kdy je nutné tyto revize odlišit od revizí jiných zařízení (zdvihacích, tlakových apod.) se používá úplný výraz pro označení těchto revizí. Při provádění revizí elektrických instalací je samozřejmě na prvním místě elektrotechnická odbornost, nicméně hned za ní je i určité právní minimum, protože bez řádné objednávky nebo smlouvy může být jakákoliv činnost, byť sebe lépe odvedená, zbytečnou, protože za ní nemusí být zaplaceno. Druhá část této publikace je tak věnována právě tomuto právnímu minimu tak, abychom Vás upozornili na důležité náležitosti smluvních vztahů, a to obzvláště s přihlédnutím k rekodifikaci občanského práva, které nastalo s účinností od 1. 1. 2014. Od rekodifikace občanského práva uběhlo již několik let, nicméně i přesto se dodnes setkáváme s tím, že někteří revizní technici při uzavírání smluv používají vzory podle dnes již neplatného „obchodního zákoníku“. Jednotlivé kapitoly jsou tak zaměřeny na subjekty závazkových vztahů, tedy kdo je oprávněn jednotlivé subjekty zastupovat při podepisování smluv či objednávek. Jaké náležitosti by smlouvě neměly chybět a naopak, čeho se vyvarovat. Při zpracování jednotlivých kapitol je kladen důraz na vztah k revizní činnosti, nicméně i přesto musíme důrazně upozornit, že každý smluvní vztah je specifický a žádný vzor nelze považovat za dokonalý. Vždy je nutno vzít v úvahu veškeré aspekty konkrétního smluvního vztahu. V této publikaci jsou oproti předchozímu vydání doplněny odkazy na normativní dokumenty týkající se revizí elektrických instalací, které byly od jejího předchozího vydání zpracovány. Těmito dokumenty jsou jednak technická normalizační informace TNI 33 2000-6:2020 uvádějící komentář k ČSN 33 2000-6 ed. 2 a také změna Z2 samotné ČSN 33 2000-6 ed. 2, která platí pro revize elektrických instalací. Oba tyto dokumenty spolu úzce souvisejí. Jejich zpracování bylo vyvoláno potřebou usnadnit elektrotechnikům orientaci v otázkách revizí a také aplikovat vzory revizních zpráv uvedené v ČSN 33 2000-6 ed. 2:2017 na podmínky v ČR. Některé otázky, které se mohou při revizích vyskytnout, tato publikace přímo neřeší a jejich řešení ponechává na TNI 33 2000-6:2020. Tato kniha by měla být nejen základní pomůckou pro přípravu revizních techniků elektrických zařízení ke zkouškám odborné způsobilosti a pro jejich celoživotní vzdělávání, ale i užitečným dílem pro jejich každodenní praxi. Zcela určitě však bude užitečná i pro elektrotechniky, kteří elektrická zařízení nerevidují.

Tato příručka navazuje na sérii dvanácti Příruček pro zkoušky elektrotechniků – požadavků na základní odbornou způsobilost a také na sérii čtyř Příruček pro zkoušky vedoucích elektrotechniků, s nimiž tvoří jeden celek. Reaguje tak na novou legislativu (zákon č. 250/2021 Sb. a nařízení vlády č. 194/2022 Sb.). Příručka, obdobně jako příručky z řady předchozích příruček pro zkoušky elektrotechniků, obsahuje logický přehled základních poznatků z elektrotechniky a požadavků na elektrická zařízení, zejména z hlediska bezpečnosti, které by měl kvalifikovaný elektrotechnik znát. Podává výklad základních poznatků, které jsou důležité, aby elektrotechnici uměli rozpoznat nebezpečí, která mohou při provozu elektrického zařízení vznikat a aby uměli včas těmto nebezpečím zabránit. Nemusí se přitom jednat pouze o nebezpečí pro osoby, ale může jít i o ohrožení majetku a okolí. Příručka je aktualizována podle norem a právních předpisů platných v době jejího vydání. První část vychází z jednoduchých a představitelných základních vztahů nutných k pochopení elektrických jevů. Na nich jsou totiž založeny nejen samotné funkce elektrických zařízení, ale i působení elektřiny na materiály i živé bytosti včetně lidí, a různých elektrických účinků se využívá i k fungování prostředků ochrany před nebezpečími, která elektřina vyvolává. Na tento základ navazuje druhá část, která je zpracována podle principů uvedených v ČSN EN 50110-1 ed. 4, v níž jsou vysvětleny zásady bezpečnosti v elektrotechnice. Zásadám práce na elektrických zařízeních a jejich obsluhy je věnována další, třetí část této publikace. Čtvrtá část se zmiňuje o potřebě provádění revizí elektrických zařízení. Pátá část probírá zásady první pomoci při úrazu elektrickým proudem. Jedna z nejobsáhlejších částí, část šestá, je tradičně věnována problematice ochrany před úrazem elektrickým proudem. Ta je upravena s ohledem na sjednocené pojetí ochrany před úrazem elektrickým proudem ve veškerých elektrických zařízeních, i s ohledem na zásady této ochrany v elektrických instalacích. To je vysvětleno v souladu s platnými mezinárodními a evropskými normami (ČSN EN 61140 ed. 3:2016, ČSN 33 2000-4-41 ed. 3:2018 a dalšími). Na začátku této části je také vysvětleno, proč se již pro ochranu před úrazem elektrickým proudem v elektrických instalacích do 1 000 V neuplatňuje rozdělení prostorů na normální, nebezpečné a zvlášť nebezpečné. Jako vodítka pro volbu ochranných opatření mohou posloužit tabulky této publikace, a to tab. 29 uvádějící jaké proudové chrániče volit v určitých případech, a tab. 31 uvádějící jaká ochranná opatření volit v závislosti na vnějších vlivech. Zásadám správného provedení, připojení a ochrany zařízení před nadproudy, ochranným opatřením v elektrických rozvodech, elektrických stanicích a u strojních zařízeních je věnována další, sedmá část příručky. I v té je zachycen nejnovější vývoj požadavků týkajících se také zajištění bezpečného provozu strojů podle ČSN EN 60204-1 ed. 3:2019. V této části je uvedena též informace o tzv. obloukových ochranách (označují se AFDD), které doplňují mezeru v ochranách před vznikem požáru z důvodu jiskření v narušených částech elektrických vedení. Ochranou před bleskem, a to nejen před jeho účinky na objekty, ale i na vnitřní elektrická, a především elektronická zařízení a výpočetní techniku, se v souladu s druhým vydáním souboru norem ČSN EN 62305 řešících tuto problematiku zabývá osmá část příručky. Devátá část je věnována měřením při údržbě a revizích elektrických zařízení. Tyto činnosti jsou totiž podstatnou a velmi důležitou součástí práce elektrotechniků i vedoucích elektrotechniků. Na konci jednotlivých kapitol jsou opět kontrolní otázky včetně stručných odpovědí, případně odkazů na příslušnou pasáž v textu. Příručka, jež obsahuje standard požadavků na odbornou způsobilost elektrotechniků i vedoucích elektrotechniků (podle § 6 a § 7 nařízení vlády č. 194/2022 Sb.), by měla být nejen dobrou pomůckou pro jejich přípravu ke zkouškám, ale i užitečným dílem pro každodenní elektrotechnickou praxi. Rovněž by se měla stát základním studijním materiálem pro žáky a studenty učilišť, středních, vyšších i vysokých škol elektrotechnických oborů.

I když účel a princip uplatnění těch základních elektrických spotřebičů se v podstatě za více než 100 let využívání elektrické energie nezměnil, přibyla a neustále přibývá řada spotřebičů nových. Zvýšil se jejich výkon, zvýšilo se napětí, na něž jsou připojovány, a tím se kladou i větší nároky na bezpečnost jejich provedení. Pro jejich ovládání a řízení se využívá elektronika, spotřebiče jsou zapojovány do sestav, které na sebe vzájemně navazují a jsou propojovány datovými spoji. Spotřebiče se připojují na síť dodavatele elektrické energie. Ta musí být k připojení spotřebiče vhodná. Kromě toho se spotřebiče musí používat pouze v prostředí, pro něž jsou určeny. Proto jsou různé spotřebiče různým způsobem označovány a podle toho se pak používají. Náš trh je přitom plný spotřebičů dovezených z celého světa. V zásadě všechny vypadají stejně a systém jejich označení i jejich celkové bezpečnosti je stejný. Nikoho to dnes nezarazí. Je to však výsledek celosvětového úsilí o sjednocení technických norem, které pro elektrické spotřebiče platí. Elektrotechnik by však měl vědět, jak spotřebič připojit a kam jej umístit. Celosvětově se totiž sjednocují i pravidla pro připojení a použití spotřebičů. Jsou stanovena v celé řadě mezinárodních technických norem a předpisů, které se neustále propracovávají a odrážejí tak současný stav vědy a techniky. K běžné práci elektrotechnika by měl stačit základní výběr informací a požadavků ze všech těchto podkladů. K tomu, aby se s nimi seznámil, by mu měla napomoci právě tato příručka. Jsou v ní uvedeny zásady připojení a použití nejen spotřebičů pro domácnost, ale i kancelářské a výpočetní techniky, svítidel a osvětlovacích soustav, komunálních spotřebičů a dalších. Při používání elektrických spotřebičů se považuje za naprosto samozřejmé, že jsou bezpečné. Aby spotřebiče byly bezpečné je nutné uplatňovat obecné zásadní požadavky zakotvené i v legislativě. Jsou-li spotřebiče používány zaměstnanci v pracovním poměru, je povinností zaměstnavatele i zaměstnanců udržovat je v bezpečném stavu. Udržovat spotřebiče v bezpečném stavu je i povinností běžných uživatelů. I ti jsou totiž odpovědni za případné škody, které by jejich provozováním mohly způsobit. V současné době se klade důraz na to, aby se neplýtvalo přírodními zdroji surovin ani energií, a proto je snahou užívat výrobky, tzn. i spotřebiče co nejdéle. Výrobky je třeba opravovat a dále používat. I po opravě musí být spotřebiče nejen funkční, ale i bezpečně použivatelné. Bezpečné musí být i spotřebiče, které již byly používány a prodávají se dalšímu uživateli. Proto je nutné jejich bezpečnost ověřovat, a to nejen u výrobce, ale i po opravě a v průběhu jejich života. Z těchto důvodů se spotřebiče pravidelně kontrolují a rovněž se na nich provádějí pravidelné zkoušky zaměřené nejen na jejich funkčnost, ale především na jejich bezpečnost. Zkoušky spotřebičů se provádějí i po opravách. Kontrolám, ale především pak důkladnějším revizím a zejména měřením, která se při revizích elektrických spotřebičů provádějí, je věnován závěrečný oddíl této příručky. Toto čtvrté vydání publikace bere v úvahu změny a úpravy v technických normách a ostatních příslušných předpisech, k nimž od předchozího vydání v roce 2012 došlo. Zejména se jedná o ČSN EN 50678 a ČSN EN 50699. Příručka je určena všem, firmám i elektrotechnikům, kteří provozují, půjčují a ve své práci používají elektrické spotřebiče i elektrické ruční nářadí.