Anna Mautnerová Livres

Pátý román Anny Mautnerové s názvem Osamění spojuje velmi osobní a intimní výpověď o životě hrdinky Anity od třicátých let 20. století do současnosti s výpovědí generační - připomíná a často v jedinečně konkrétních detailech přibližuje výrazné osobnosti českého intelektuálního a kulturního života, pro něž vrcholem jejich společenského působení byla kulturostředná šedesátá léta s jejich nezaměnitelnou atmosférou naděje a tvořivého myšlenkového a společenského kvasu, vrcholícího Pražským jarem 1968. Pod snadno dešifrovatelnými změněnými jmény zde můžeme číst mimo jiné o těch, kteří byli autorce píšící důsledně pod pseudonymem osobně blízcí - Václavu Černém, Karlu Kosíkovi, Miloši Kopeckém, Robertu Kalivodovi, Františku Červinkovi, Josefu Zumrovi, Eduardu Goldstückerovi, Zdeňku Mahlerovi, Pavlu Filipim, Jaromilu Jirešovi a dalších, jakož i o těch, kteří zde vystupují pod jmény vlastními - mimo jiné o Ferdinandu Peroutkovi, Janu Patočkovi, A. J. Liehmovi či Milanu Kunderovi. Jde o tzv. klíčový román, jež můžeme v určitých rysech srovnávat s Českým románem Olgy Scheinpflugové či s Miráklem Josefa Škvoreckého, je ovšem psán ze zcela jiné osobní, myšlenkové i generační pozice. Na životním příběhu hrdinky Anity sledujeme určující vliv války na celý její život, vzepětí naděje v roce 1947, pád do hrůz padesátých let a postupně se rodící naději let šedesátých s obrovským vzepětím intelektuálního úsilí osobností, snažících se uskutečnit kulturně svobodný demokratický socialismus. O to horší je po sovětské okupaci propad do beznaděje normalizačního bezčasí, jež Anita, bývalá nakladatelská redaktorka, prožívá v podřadném postavení ponižované uklízečky. Anita vidí ovšem velmi kriticky i polistopadovou českou společnost, v níž se rozpadají hodnotová měřítka, je zpřetrhána kontinuita s kulturními šedesátými léty a nastupuje kult peněz, obřích nákupních středisek a zábavních parků. Kniha je poctou těm, kteří se snažili svým životem dostát velkým nadějím roku 1947 i jara 1968, které dějinné přelomy února 1948, srpna 1968 i listopadu 1989 pohřbily. Román je cenným literárním svědectvím o osmdesáti letech novodobých českých dějin zejména pro mladé čtenáře, kteří se v něm mohou na zcela konkrétních lidských osudech dočíst o tom, že život v naší zemi od roku 1938 do současnosti byl navýsost tragický a složitý, ale v určitých obdobích i nadějeplný a tvořivý. A v žádném případě nebyl černobílý.

Knihu HOSTÉ – DOPISY Z ŘECKA předkládáme čtenáři jako důležitý příspěvek ke kulturnímu, sociálnímu a dějinnému porozumění, který inspiruje k přemítání o nás samých. Obrazy z cest, portréty lidí, výpravy do neznámých a zapomenutých světů, politické i filozofické črty spojuje autorka v nesmírně čtivý literární útvar. Vyprávění Anny Mautnerové vyrůstá z konstelace postav a příběhů, jejich vzájemných vztahů a ještě více z rytmu, v němž se tyto postavy a příběhy setkávají. Číst Annu Mautnerovou znamená učit se respektu, naplno vnímat obohacující různost, vidět bídu i velikost země, která je spojnicí mezi mýtem a přítomností. Poznáváme, že Řekové jsou národem starým i moderním, vždy však hrdě udržujícím své tradice, národem, který byl a zůstává solí kontinentu zvaného Evropa.

Lidé se setkávají na různých místech, v různých životních situacích. V jednom východočeském městě, nedaleko od náměstí s dlouhými podsíněmi, je hřbitov. Anna Mautnerová strávila v tomto městě jeden den. Volná procházka ulicemi, parkem i hřbitovem v ní vyvolala obrazy dávných dějů i osudů několika mimořádných osobností: Boženy Němcové, Magdaleny Dobromily Rettigové a Huberta Gordona Schauera. Jak vypadal poslední pobyt Boženy Němcové v Litomyšli? Jaké osobní drama zde prožívala autorka slavné české kuchařky, a co znamená pro české dějiny kritik českého charakteru, tazatel po smyslu české existence? Nejsou jeho otázky z konce 19. století i našimi současnými otázkami? Narodil se v Litomyšli v roce 1862 a koncem července 1892 ho zde pohřbili. Jeho prostý, lehce zanedbaný hrob se nachází jen pár kroků od honosného pomníku na hrobě měšťanky, kuchařky a pisatelky Rettigové. Asi 500 metrů odtud stával hotel, v němž vedla svůj poslední životní boj básnířka české řeči, jejíž melodii obdivoval básník německého jazyka, spisovatel Franz Kafka. Co spojuje tyto tři osobnosti, s nimiž se na hřbitově i ve městě autorka Štěstí jinde potká? Snad jen dvě slova...

Proč Dopisy mamince? Na tuto otázku autorka Nepřítomnosti odpovídá slovy Milana Kundery ze Zrazených testamentů: „Kdysi jsem si představoval, že člověk si udrží u sebe milovaného mrtvého vzpomínáním. Ale ve vzpomínkách nenajdeme přítomnost mrtvého. Vzpomínky jsou jen potvrzením jeho nepřítomnosti. Je-li pro mne nemožné považovat toho, koho miluji, za nejsoucího, jak se tedy bude projevovat jeho přítomnost? V jeho vůli, které budu věrný. Myslím na starou hrušeň, která zůstane před oknem, dokud vesničanův syn bude žít.“ Anna Mautnerová vypráví matce nejen o Mileně Jesenské, ale také o současném světě, který v ní vyvolává znepokojivé otázky a úzkost.

V knize sledujeme několik příběhů – lidských životů jako částeček velikého obrazce světa, střet mužského a ženského principu na pozadí velkých i malých dějin. V množství reálných epizod autorka líčí osudy několika generací v navzájem se prolínajících časových rovinách. Na příběhy autorka navěšuje vlastní vzpomínky a sny. Každé z postav vtěluje zcela určitou životní sílu, zkušenost a opravdovost. V příbězích se odráží autorčino zaujetí krásou, touha po světě, ve kterém se lidé k sobě chovají slušně a s respektem. Román skýtá nejen mimořádný čtenářský zážitek, ale také nás ponouká k tomu, abychom hledali odpovědi na základní otázky lidského bytí. Člověk je ve svém osudu trvale oslovován a vyzýván k odpovědi, lidská existence představuje neustálý dialog. Neopomenutelná, pro tvorbu Anny Mautnerové zcela samozřejmá, je jazyková virtuozita a stylistická vytříbenost celého díla. Součástí knihy jsou filozofické, socio-ekonomické a politické úvahy. Kniha Každý má svého vraha rozhodně nepatří mezi prvoplánové prózy - dílo tak neobyčejně čtivé, myšlenkově bohaté, by nemělo chybět v knihovnách náročných čtenářů.