Pierre Aubenque Livres

Interpretace celku Aristotelovy teoretické filosofie, jak ji Pierre Aubenque podává v tomto svazku, stojí na aporetičnosti řečového bytí na jedné a dokonalého bytí na druhé straně. V řeči se bytí dává jako vůbec nejobecnější slovo, a pokud má tedy řeč jakýkoli zřetelný smysl, mělo by mít – také a především – vyhraněný smysl slovo „bytí“, pokud ale nemáme skončit ve slepé uličce reprezentované Parmenidem či megariky, nemůžeme mu vyhraněný smysl přisoudit. Dokonalé bytí, představované hvězdami a ještě důrazněji nehybným hybatelem, pak je nutným úběžníkem veškerých úvah o bytí ve sféře pohybu a změny – ale současně je ve své nehybnosti a samostatnosti nemyslitelné, neboť i lidské myšlení je pohyb.

V této knize, díky níž má český čtenář poprvé možnost seznámit se s jeho dílem, se autor zabývá Aristotelovým pojmem rozumnosti (fronésis). Představuje ji jako ctnost přiměřeného lidského jednání odehrávajícího se ve světě, z něhož mizí stopy transcendentních norem, a ukazuje, že kořeny takového pojetí rozumnosti je třeba hledat nikoli u jeho filosofických předchůdců, zejména u Platóna, nýbrž v lidové moudrosti zachycené starými řeckými básníky. Kniha je doplněna dodatky o Aristotelově pojetí přátelství a o pojmu rozumnosti u stoiků a Kanta.

Considerado durante décadas como el libro de cabecera que ha de conocer al detalle quien quiera iniciarse en el estudio de la ontología aristotélica, pero también como el comentario con el que han de batirse cualesquiera interpretaciones de la filosofía de Aristóteles ―desarmadas las más de las veces ante el implacable rigor y perspicacia interpretativa de la obra de Aubenque―, <i>El problema del ser en Aristóteles</i> no ha perdido actualidad desde su temprana publicación primera; y no ha perdido actualidad porque no cabe prever ―salvo acaso entre ingenuos e iluminados― que las aporías a que se enfrenta la ciencia del ser en cuanto ser, expuestas por Aubenque en su problematicidad misma, sin concesiones al consuelo, encuentren pronta resolución, de tan hendidas como están por la fractura del ser en nuestro lenguaje, infinito conato de una mediación siempre por hallar.

Pierre Aubenque, der Nestor der Aristotelesforschung in Frankreich und Europa, verbindet wie kein zweiter das Interesse an der richtigen Nachzeichnung des Denkens der griechischen Philosophie der Antike mit dem intellektuellen Projekt der philosophischen Aufhellung und Beantwortung der Frage nach der Funktion und Bedeutung der von den Griechen begründeten Ethik in unserer Zeit. Seine große Leistung besteht darin, präzise herausgearbeitet und gezeigt zu haben, dass die hohe Bewertung der Klugheit, die Aristoteles in seinen Schriften zur Ethik zum Ausdruck gebracht hat, keineswegs einer pragmatisch verkürzten Auffassung von der Tugendlehre das Wort reden will, die uns freistellt, aus willkürlichen Erwägungen der Nützlichkeit beliebig und nach Gusto zu handeln. Klugheit ist keine billige Tugend, sondern Ausweis unserer Urteilskraft und unserer Fähigkeit, unter je gegebenen Umständen aus erwogenen Gründen verantwortlich zu handeln: »Auf halbem Wege zwischen einem absoluten Wissen, welches die Handlung nutzlos machen würde, und einer chaotischen Wahrnehmung, welche die Handlung unmöglich machen würde, repräsentiert die aristotelische Klugheit die Chance und das Risiko menschlichen Handelns«.